| |||
Jídelna Prof. Oranil, Prof. Sven Když mne prof. Oranil zastaví, jen mu pokynu a počkám tedy na jeho vyjádření. To je ták typické delegovat odpovědnost na někoho jiného a já budu létat od čerta k ďáblu, ale jestli si myslí, že mě tím odradí, tak to je tedy na omylu. Takže kuchař a ředitel. Jistě, děkuji. Zařídím se podle toho. Usadím se a na mou výtku ohledně jídla se ozve další profesor, který vypadá, že už něco z toho ochutnal. "Dobrá." ohrnu nad jídlem nos a dívám se co na to ostatní. Přesně jak jsem předpokládala sebranka, která nemá úroveň. Upiji z poháru vodu. Rozhlížím se a proto mi neunikne to jak se udělalo té blběně zle. Částečně mi to zlepší náladu, tedy dokud to nepokazí Oranil. Další důvod proč nejíst, přesně jak jsem říkala. |
| |||
Jídelna Mal "A byli to studenti?" zeptám se se zájmem. "To si nemyslím samozřejmě." Odkašlu si a snažím se zahnat výjev, který sem před chvílí viděl abych se mohl aspoň trochu soustředit. Nervózně si upravím řemínek na zbroji. "Ale úplně jsem nečekal, že ten důvod námořníků potkám zrovna tady a teď." Dožvýkám poslední sousto a odsunu svůj talíř. Nátepníkem si otřu pusu a tak trochu neohrabaně i celý obličej. "Co se tady vlastně dá dělat, když se neučí pro zábavu?" |
| |||
Jídelna Sonja, May Pokrčím rameny. „O šlechtě zase nic nevím já, ale ta omezení, i když upíři z toho vyšli dobře. Ale jistě to můžeme zkusit domluvit.“ Přikývnu a uvažuju, že nejjednodušší to asi bude u tělocvikáře. Protočím oči a je jasné, že o knihovnách si myslím své. Moc zatuchlého a zaprášeného vzduchu než abych tam dobrovolně lezl. Pak se ozve May a já povytáhnu obě obočí v naprosto nechápavém výrazu. Pak kývnu na shrnutí Sonji a sám dodám ještě druhou část. „Však právě ve chvílích klidu se musíš učit. A jak se jinak chceš připravit na boj než bojem?“ Je jasně vidět, že nevyrůstala ve smečce. Tam šarvátky mezi štěňaty a dospívajícími byly na denním pořádku a já ještě dospělý nejsem. Nehledě na to, že každý ze smečky by bral poměření sil proti neznámému soupeři, kdyby to vypadalo na poměrně bezpečnou možnost zjistit nové informace. „Co budu dělat, když mě napadne někdo, proti komu jsem nikdy nemusel stát a tedy nevím, co jsou jeho silné stránky nebo slabiny?“ Vlčice, vegetariánka – pacifistka. No to potěš koště. |
| |||
Jídelna Felix, May "Takže to co u šlechty. Jsem si moc nepomohla." pronesu kysele. "Nevím o jakých omezení mluvíš, ale když to domluvíš, tak to klidně můžeme zkusit, vlčku" Samotnou by mě zajímalo, jak bych si proti vlkodlakovi vedla. "Pranýř." už se nadechuju k vysvětlování, když se zarazím. Zase nemusím být za moc chytrou no ne. "Mrkni do knihovny, tam ti o středovekých mučících nástrojích řeknou víc než já." Když May vyjádří svůj jasně odmítavý postoj k soubojím, vyletí mi obočí snad až do vlasů. "To máš tak u šelem je potřeba vypustit páru, pokud nechtějí zranit někoho ze svých. Že je vlkouši?" Nebudu jí unavovat podrobnostmi, protože bych pak byla za rozumbradu a to by se mi nehodilo, je lepší předstírat hloupost a překvapit, než se snažit každého přesvědčit o své chytrosti. |
| |||
Jídelna především Shrey a Sigi Sice jim nevěnuji pozornost, ale skoro útoku od Shrey do okolí si všimnu. Pokusím se napomenout Ruby, ale její mysl je kompletně chráněná, takže se k ní nedostanu. (91%) Tohle budeme muset vyřešit interně, takže to zatím nechávám být. Nechce se mi jídelnu nechávat na starosti Svenovi, který vypadá (a dost i zní) polomrtvě. Když však Shrey začne vracet snídani a Sigi přestává dýchat vstanu od stolu. Se zhoršujícím stavem se trochu zrychlím, takže během okamžiku stojím za nimi. Sigi je však zakloněný v židli, jak jsem se prosmýkl kolem něj a dlaní ho udeřil do hrudi. Dostatečně jemně, aby se mu nevytvořila ani modřina, ale pomocí léčivé energie mu povolím svaly na hrudi, aby mohl volně dýchat. Poté se otočím ke Shrey. Předpokládám otravu z jídla, nebo něco podobného, takže jí položím ruku na rameno. Pod dlaní mě zabrní její štít. "Jestli chcete pomoci, budete ho muset na chvíli vypnout." Promluvím k ní. |
| |||
Jídelna Raziel Chvilku nad tím popřemýšlím, ale pak zakroutím hlavou. „Viděla jsem tu umřít pár tvorů, kteří nevstali.“ Což mi připomnělo, že jeden z nich by měl právě příjemně dozrávat v jezeře. Až se mi seběhnou sliny. Pobaveně sleduju, co s ním dělám a jen se shovívavě pousměju. „A to si jako myslíš, že námořníci skáčou do vody jen tak?“ Povytáhnu pobaveně obočí a olíznu trochu krve ze zbytku masa v mojí ruce, abych mu dala čas se vzpamatovat. |
| |||
Jídelna a ven Kdo si všimne a Oranil Protáhnu se a málem už vykročím pryč, když se u konce stolu strhne nějaký povyk. Nemám ale proč to řešit, takže se tím směrem jen ohlédnu a okdyž kolem produše liliputka, že mě málem zašlápne, tiše zavrčím. Chvíli počkám, abych ji nebyla nakonec donucena sežrat a pak teprve vykročím pryč z místnosti. Mám pocit, že šedá hltá dost na to, aby jí to tentokrát uniklo. S tou její posedlostí budeme muset něco udělat, je to dost frustrující. Dost hodně. Začínám si připadat jako doma a to mi na náladě nepřidává. Což mi připomnělo ještě jeden problém, který bych potřebovala vyřešit. Zastavím se ještě ve dveřích a ohlédnu se k profesorskému stolu. Zbyli tu dva a jeden z nich vypadá na umření a druhý vytíženě. Chvilku přemýšlím, že bych nerušila, ale vím, co to udělalo za paseku minule, tak věnuju Oranilovi krátkou myšlenku. Pak se otočím a vykročím k východu ze školy. Pokud bude chtít odpovídat, svoji mysl neskrývám. Sednu si stranou za branou. |
doba vygenerování stránky: 1.3103590011597 sekund