| |||
Jídelna a ven Kdo si všimne a Oranil Protáhnu se a málem už vykročím pryč, když se u konce stolu strhne nějaký povyk. Nemám ale proč to řešit, takže se tím směrem jen ohlédnu a okdyž kolem produše liliputka, že mě málem zašlápne, tiše zavrčím. Chvíli počkám, abych ji nebyla nakonec donucena sežrat a pak teprve vykročím pryč z místnosti. Mám pocit, že šedá hltá dost na to, aby jí to tentokrát uniklo. S tou její posedlostí budeme muset něco udělat, je to dost frustrující. Dost hodně. Začínám si připadat jako doma a to mi na náladě nepřidává. Což mi připomnělo ještě jeden problém, který bych potřebovala vyřešit. Zastavím se ještě ve dveřích a ohlédnu se k profesorskému stolu. Zbyli tu dva a jeden z nich vypadá na umření a druhý vytíženě. Chvilku přemýšlím, že bych nerušila, ale vím, co to udělalo za paseku minule, tak věnuju Oranilovi krátkou myšlenku. Pak se otočím a vykročím k východu ze školy. Pokud bude chtít odpovídat, svoji mysl neskrývám. Sednu si stranou za branou. |
| |||
jídelna především Felix, Sonja Na slova upírky zareaguji jen zamyšleným pohledem. Zdá se mi to a nebo se snaží flirtovat? napadne mi, když zamrká. Prvně ta krasotinka a pak tohle. Teoreticky, připusťme, že za to pomatení opravdu mohl... mohla... třetí strna. Třeba není tak zlá. Pravda, je to upír, ale copak ani ten by nemohl být dobrý? přemýšlím a konečně žvýkám maso tak, jak by si to představoval nějaký doktor. Pomalu a pečlivě. Mezitím Felix s upírkou rozebírají možnosti boje na škole. „Nechápu, co vidíte na těch soubojích. Proč je vyhledávat, copak nestačí, že oni vyhledávají nás?“ vyruším je nakonec z úvah, jak se na sebe vrhnout, zabít se a přitom se nenechat vyloučit. „Užívejte si klidu, dokud nějaký máme.“ vypustím ještě jednu poznámku. Teprve jakmile je vyřčena, dojde mi, že rozdávat moudra asi nebude má přednost. Zase ten můj problém, kdy se snažím vyhnout jakékoliv bitce. |
| |||
Jídelna Venge Sednu si k Vengemu. Rozhlídnu se po studentech. Každý jeden představuje potencionální nebezpečí. Ale počítám, že blb je odradí. Navíc je tady i fotřík. I když ten teda nevypadá zrovna dvakrát bojeschopně. "Tak jaká byla návštěva? Co matka?" zapředu během jídla nezávazně rozhovor. |
| |||
Jídelna Mal Když mi začne vyprávět ňákou veselou příhodu pravděpodobně o ožívání zasekne se. Třeba taky umřela jako já. Ale pokračování tuhle variantu smete ze stolu. "Třeba budou něco vědět profesoři. Ale třeba je to tady běžné. Co já vím já jsem tady nový." řeknu a usměju se. Jsem nějaký příjemný takhle po ránu. Asi příjemná společnost nebo co. A za pár momentů je mnohem příjemnější. Takovou krásnou slečnu jsem nikdy neviděl. Ani jsem si ji nevysnil. Tohle mnohem předčilo vše. Trochu mě udiví ploutev ale té si ani nevšímám. Okamžitě mi spadne čelist. "Aaaa... To mě poser." vypadne ze mě něco velmi svůdného jako vždycky a natáhnu pomalu ruku, ale jakmile ji natáhnu, všechno se zase vrátí k "normálu". Probudím se jako ze sna a rychle trochu trapně zase položím ruku na stůl. "Tak tohle jsem nečekal..." řeknu s blaženým výrazem k Mal. |
| |||
Jídelna May, Sonja Docela mě překvapí, když se upírka rozhodne, že by se to dalo zkusit. „Od mučení přes psychické týrání až po vyloučení?“ Nadhodím na téma školních trestů. Opisování řadím do kategorie psychického týrání. „Ale jistě by se to dalo nějak domluvit.“ Fakt mě to zaujalo. Po pravdě, s upírem jsem ještě síly neměřil. „Ale bez těch omezení, co sme měli na hodině.“ Zavrčím nakonec, když si vzpomenu jak vypadal poslední boj tady. Respektive hodina boje. „Pranýř a švédská bota?“ Optám se, když úplně nechytnu souvislost tohoto sdělení. Nějak moc mi nedochází, co se mezi holkama děje, ale ani nemám potřebu to moc řešit. |
| |||
Jídlena Přemýšlím nad jejími slovy. Skládám si v hlavě spoustu věcí a vzpomínek. Rozhlédnu se po spolužácích a přemýšlím co se skrývá pod těmi jejich chladnými pohledy, pod slupkou, která má zakrýt jejich skutečnou tvář, jejich bolesti a zkušenosti. Vlastně mi je jich všech, tak nějak líto. Jak se tváří netečně, jak proti sobě bojují, ubližují si a proč. Protože oni sami jsou vevniř smutní a zranění a bojí se to komukoliv ukázat. Taky přemýšlím jak jim pomoct. S ošetřovnou to padlo a popravdě, asi mají pravdu, přece jen, asi by se jim příliš nehodila sestřička, která by po každé, když by uviděla krev omdlela. Ale je jedna věc, kteoru dělám ráda a která by mohla ostatní potěšit. Každý má rád sladké. Samozřejmě né každý to typicky sladké, někdo radši něco ostřejšího, ale však tady jsem dostatečně dlouho, abych je nějakým malým sladkým dárečkem potěšila. Pokud si dobře vzpomínám ve druhém patře je odpočinková místnost, kde by se dalo něco ukuchtit. |
| |||
Jídelna Felix, May "Ale proč ne chlupáči, ráda si protáhnu tělo. Ale asi to bude muset být podle pravidel, aby jsme pak nedostali na prdel od profesorů. Nebo jaké tady máte vlastně tresty za porušení školního řádu?" rozhlédnu se po stylu školy a pak si vyslechnu stížnost nějaké studentky a odpověď profesorů "Pranýř, švédská bota?" doplním pobaveně. "Byla by tě škoda." odpovím May a svůdně na ní zamrkám |
| |||
Jídelna Simiel Cpu se špicovým gáblíkem a lámu do sebe jednoho škopka za druhým. Už mi začíná červenat nos, jak sem se dostal na svó standartní hladinku. Asi tak 5 promile. Netrénovanýho borca by to položilo, ale mě se z teho eště ani jazyk nemotá. "Hele, Simieli? Co máme za nejbližší hodinu?" hóknu na něho. Chcu se jít podívát do stájí, jestli tam nenarazím na teho skřipkáčá. By mě mohl poradit s tó kovárnó. |
| |||
Jídelna Shrey, Ruby Nevnímám zbytek v místnosti a neposlouchám ani to, co Shrey odpovídá. Teprve její pohyb k míse tak nějak vezmu na vědomí, ale neraugu, dokud se nezhroutí až ke mně. Nějakým podvědomým pohybem najdu její ruku a pevně stisknu. Viditelně se mi napínají svaly na těle, jak se snažím nadechnout, ale vzduchu se mi dostává jen po hvízdavým troškách. Právě jsem se dostal k brutálnímu panickému záchvatu. Už asi nikdy. Jedna věc je si to myslet, druhá slyšet od někoho, kdo by nám měl pomáhat. Druhou rukou se chytím stolu a nahrbím se, jak se snažím do plic dostat alespoň o trochu víc kyslíku. |
| |||
Jedáleň Sigi, malá otrava s veľkým urazeným egom :( Keď sa malá zelená žienka zdvihne a zamieri k nám, viem že je zle, ale neviem sa prestať rehotať. Bol to profesor, zamestnanec školy, tak čo sa môže stať? Keby je to žiak, vedela by som že sa niečo chystá- všetci sme tu boli pomstychtivé odpory, aj keď niektorí to hrali na svätých. Oj, keby viem ako sa mýlim. Najskôr ma zarazí, čo povie Sigimu, a to až tak, že sa mi konečne podarí nadýchnuť, ako ma prestane dusiť smiech. Trocha sa nadvihnem zo Sigiho chrbta a vypleštím oči. Naozaj mu práve povedal že za to, že sa trochu zasmial, si ZNIČIL šancu že mu vrátia jeho moci? Kriste pane, za to že vyzerá na desať sa tak nemusí správať, aj keď si myslím že len blufuje. Haló, nemáme tu mať právo na spravodlivé jednanie? Pozriem k profesorskému stolu s kričiacimi myšlienkami, aj keď pochybujem, že by ich niekto teraz zachytával. Potom venuje nejaké slová mne a ja zachytím na konci vyhrážku pri možnej návšteve v ošetrovni. Čo som vo väznici? Smiech ma prejde úplne a nahradí ho rozhorčenie, a ja, keďže neviem držať jazyk za zubami, samozrejme mám potrebu odpovedať. No moment, transgender je úplne legitímny zaužívaný výraz pre osoby ktorých vzhľad sa líši od ich pôvodného pohlavia, a keďže neviem ako prebehla táto...premena, tak podľa nedostatku informácií by to pokojne mohlo byť aj pravdivé, čo nie je žiadna urážka. A to že to vyzerá super som myslela úplne úprimne, aj keď to teda s radosťou teraz odvolávam. Hovorím pomerne nahlas, ako sa rozohnene bránim. Ďalej však hovoriť nestihnem, keďže sa mi zrazu začne krútiť brucho a ja sa chytím za ústa. Pozerám na chrbát ženského Rubusa a keď je kdesi pri profesorskom stole, napne ma. Chmatnem misu s rozmadžganým ovocím, z ktorej som jedla, a vyšablím to priamo tam. Šikovná Shrey, nerobíš ani bordel. Došľaka, čo to malo byť? Pozriem na obsah, ktorý vyšiel z mojich úst, ale vzhľadom na to že to ledva stihlo prejsť pažerákom a na to, ako to vyzeralo už predtým, sa vyvracaná kôpka moc ani nelíši od toho ostatného čo v mise je. Odpijem si z pohára z vodou a vypláchnem ústa tiež do misy, načo si ju utriem nejakým servítkom. Otočím sa na Sigiho. No, na ošetrovňu si asi po čierne uhlie neskočím, čo? Vystrúham kyselý úškrn, pozrúc sa na Rubusa-žienku, no zahliadnem akurát tak jeho pätu ako zmizol z jedálne preč, ani sa neobzrel. Podozrievavo zvraštím obočie, ale po rýchlej prehliadke v sebe nenájdem žiadnu cudziu energiu. Otočím sa späť k Sigimu že poviem ešte nejaký vtip, a až teraz si všimnem jeho výrazu. Zabudla som že je citlivka. Prisuniem sa k nemu a zľahka ho poklepkám dlaňou po hrudi. Hej, je ti jasné že to boli vyhrážky na prázdno, on túto školu neriadi sám...vlastne ju neriadi vôbec, takže...AU! Nestihnem dopovedať, keď sa zrazu prehnem dopredu, takmer hlavou naraziac do Sigiho kolien, ako ma zrazu zacvháti odporný kŕč v bruchu, taký, pri ktorom mám pocit že ma ide roztrhať zvnútra. Okamžite skontrolujem či na mňa niekto neútočí, ale opäť žiadnu energiu necítim. Hneď za prvým kŕčom nasleduje druhý, pri ktorom ma znova skrúti. Automaticky tuho zavriem oči a potlačím zaskučanie. Nebudem skučať na verejnom priestranstve. Do pekelných hovien. Nadávanie je iná vec. Čo...to..má...znamenať. Od bolesti sa mi začne perliť pot na čele a aj keď mám chuť vstať a vypadnúť stadeto, je mi jasné, že najskôr budem musieť predýchať počiatočnú bolesť, aby som stadiaľto vôbec vyšla po svojich. |
doba vygenerování stránky: 1.5777549743652 sekund