| |||
Jídelna především Shrey a Sigi Sice jim nevěnuji pozornost, ale skoro útoku od Shrey do okolí si všimnu. Pokusím se napomenout Ruby, ale její mysl je kompletně chráněná, takže se k ní nedostanu. (91%) Tohle budeme muset vyřešit interně, takže to zatím nechávám být. Nechce se mi jídelnu nechávat na starosti Svenovi, který vypadá (a dost i zní) polomrtvě. Když však Shrey začne vracet snídani a Sigi přestává dýchat vstanu od stolu. Se zhoršujícím stavem se trochu zrychlím, takže během okamžiku stojím za nimi. Sigi je však zakloněný v židli, jak jsem se prosmýkl kolem něj a dlaní ho udeřil do hrudi. Dostatečně jemně, aby se mu nevytvořila ani modřina, ale pomocí léčivé energie mu povolím svaly na hrudi, aby mohl volně dýchat. Poté se otočím ke Shrey. Předpokládám otravu z jídla, nebo něco podobného, takže jí položím ruku na rameno. Pod dlaní mě zabrní její štít. "Jestli chcete pomoci, budete ho muset na chvíli vypnout." Promluvím k ní. |
| |||
Jídelna Raziel Chvilku nad tím popřemýšlím, ale pak zakroutím hlavou. „Viděla jsem tu umřít pár tvorů, kteří nevstali.“ Což mi připomnělo, že jeden z nich by měl právě příjemně dozrávat v jezeře. Až se mi seběhnou sliny. Pobaveně sleduju, co s ním dělám a jen se shovívavě pousměju. „A to si jako myslíš, že námořníci skáčou do vody jen tak?“ Povytáhnu pobaveně obočí a olíznu trochu krve ze zbytku masa v mojí ruce, abych mu dala čas se vzpamatovat. |
| |||
Jídelna a ven Kdo si všimne a Oranil Protáhnu se a málem už vykročím pryč, když se u konce stolu strhne nějaký povyk. Nemám ale proč to řešit, takže se tím směrem jen ohlédnu a okdyž kolem produše liliputka, že mě málem zašlápne, tiše zavrčím. Chvíli počkám, abych ji nebyla nakonec donucena sežrat a pak teprve vykročím pryč z místnosti. Mám pocit, že šedá hltá dost na to, aby jí to tentokrát uniklo. S tou její posedlostí budeme muset něco udělat, je to dost frustrující. Dost hodně. Začínám si připadat jako doma a to mi na náladě nepřidává. Což mi připomnělo ještě jeden problém, který bych potřebovala vyřešit. Zastavím se ještě ve dveřích a ohlédnu se k profesorskému stolu. Zbyli tu dva a jeden z nich vypadá na umření a druhý vytíženě. Chvilku přemýšlím, že bych nerušila, ale vím, co to udělalo za paseku minule, tak věnuju Oranilovi krátkou myšlenku. Pak se otočím a vykročím k východu ze školy. Pokud bude chtít odpovídat, svoji mysl neskrývám. Sednu si stranou za branou. |
| |||
jídelna především Felix, Sonja Na slova upírky zareaguji jen zamyšleným pohledem. Zdá se mi to a nebo se snaží flirtovat? napadne mi, když zamrká. Prvně ta krasotinka a pak tohle. Teoreticky, připusťme, že za to pomatení opravdu mohl... mohla... třetí strna. Třeba není tak zlá. Pravda, je to upír, ale copak ani ten by nemohl být dobrý? přemýšlím a konečně žvýkám maso tak, jak by si to představoval nějaký doktor. Pomalu a pečlivě. Mezitím Felix s upírkou rozebírají možnosti boje na škole. „Nechápu, co vidíte na těch soubojích. Proč je vyhledávat, copak nestačí, že oni vyhledávají nás?“ vyruším je nakonec z úvah, jak se na sebe vrhnout, zabít se a přitom se nenechat vyloučit. „Užívejte si klidu, dokud nějaký máme.“ vypustím ještě jednu poznámku. Teprve jakmile je vyřčena, dojde mi, že rozdávat moudra asi nebude má přednost. Zase ten můj problém, kdy se snažím vyhnout jakékoliv bitce. |
| |||
Jídelna Venge Sednu si k Vengemu. Rozhlídnu se po studentech. Každý jeden představuje potencionální nebezpečí. Ale počítám, že blb je odradí. Navíc je tady i fotřík. I když ten teda nevypadá zrovna dvakrát bojeschopně. "Tak jaká byla návštěva? Co matka?" zapředu během jídla nezávazně rozhovor. |
| |||
Jídelna Mal Když mi začne vyprávět ňákou veselou příhodu pravděpodobně o ožívání zasekne se. Třeba taky umřela jako já. Ale pokračování tuhle variantu smete ze stolu. "Třeba budou něco vědět profesoři. Ale třeba je to tady běžné. Co já vím já jsem tady nový." řeknu a usměju se. Jsem nějaký příjemný takhle po ránu. Asi příjemná společnost nebo co. A za pár momentů je mnohem příjemnější. Takovou krásnou slečnu jsem nikdy neviděl. Ani jsem si ji nevysnil. Tohle mnohem předčilo vše. Trochu mě udiví ploutev ale té si ani nevšímám. Okamžitě mi spadne čelist. "Aaaa... To mě poser." vypadne ze mě něco velmi svůdného jako vždycky a natáhnu pomalu ruku, ale jakmile ji natáhnu, všechno se zase vrátí k "normálu". Probudím se jako ze sna a rychle trochu trapně zase položím ruku na stůl. "Tak tohle jsem nečekal..." řeknu s blaženým výrazem k Mal. |
| |||
Jídelna May, Sonja Docela mě překvapí, když se upírka rozhodne, že by se to dalo zkusit. „Od mučení přes psychické týrání až po vyloučení?“ Nadhodím na téma školních trestů. Opisování řadím do kategorie psychického týrání. „Ale jistě by se to dalo nějak domluvit.“ Fakt mě to zaujalo. Po pravdě, s upírem jsem ještě síly neměřil. „Ale bez těch omezení, co sme měli na hodině.“ Zavrčím nakonec, když si vzpomenu jak vypadal poslední boj tady. Respektive hodina boje. „Pranýř a švédská bota?“ Optám se, když úplně nechytnu souvislost tohoto sdělení. Nějak moc mi nedochází, co se mezi holkama děje, ale ani nemám potřebu to moc řešit. |
| |||
Jídlena Přemýšlím nad jejími slovy. Skládám si v hlavě spoustu věcí a vzpomínek. Rozhlédnu se po spolužácích a přemýšlím co se skrývá pod těmi jejich chladnými pohledy, pod slupkou, která má zakrýt jejich skutečnou tvář, jejich bolesti a zkušenosti. Vlastně mi je jich všech, tak nějak líto. Jak se tváří netečně, jak proti sobě bojují, ubližují si a proč. Protože oni sami jsou vevniř smutní a zranění a bojí se to komukoliv ukázat. Taky přemýšlím jak jim pomoct. S ošetřovnou to padlo a popravdě, asi mají pravdu, přece jen, asi by se jim příliš nehodila sestřička, která by po každé, když by uviděla krev omdlela. Ale je jedna věc, kteoru dělám ráda a která by mohla ostatní potěšit. Každý má rád sladké. Samozřejmě né každý to typicky sladké, někdo radši něco ostřejšího, ale však tady jsem dostatečně dlouho, abych je nějakým malým sladkým dárečkem potěšila. Pokud si dobře vzpomínám ve druhém patře je odpočinková místnost, kde by se dalo něco ukuchtit. |
doba vygenerování stránky: 1.3973650932312 sekund