| |||
Jídelna Jigme No, někdo vztahovačnější by se asi mohl urazit. "To si jako myslíš, že mi stačí chvilka zábavy na celý týden?" Zeptám se kysele, když mu vidím napsáno na čele, co si asi tak myslí. "Nehledě na to, že ta pravá zábava nestačila ani začít." Dodám ne zrovna nadšeně. "Takový slabý odvárek zábavy a ty bys mi to chtěl hned ožívat." Zakroutím hlavou. Zamyšleně našpulím rty po jeho otázce, ale pak vybafnu odpověď. "Ne." Pak se podívám k učitelskému stolu. "A taky jsem tu neviděla naráz víc učitelů v jídelně než je teď." Podotknu. |
| |||
Jídelna Sarah Vrhnu po ní nenaložený pohled a ani se nenamáhám odpovídat. Nevím jak ona, ale já to mám i přes poslední události pořád v dost živé paměti. Další výlev Helen u dalšího profesora. Z toho se začíná stávat co týdenní rutina. "Když tě to tak zajímá, čekám na profesora. Neviděla jsi náhodou tělocvikáře?" Zeptám se jí, i když odpověď tuším dopředu. |
| |||
Jídelna Jigme Zašklebím se, když na mě zkusí oblíbené "nech mě být". Jak originální. Pak ale zmíní, že jsem si zábavy užila. "A to kdy přesně?" Obávám se, že poslední dny zábavné nebyly a tady je to zjevně samý suchar. Nakloním hlavu na stranu. "Takže čekáš na krasavce? No obávám se, že exotiku si už zabrala vysoká rohatka, jemného blonďáčka celá banda holek, statečného šermíře ploutvička a divoké zosobnění divočiny si také nárokují minimálně dvě slečny, jak se zdá." Zazívám, jak mu shrnu, kdo tu je. |
| |||
Jídelna Sarah Když poznamená co poznamená. Zuby mi křísnou o sebe a odstrčím mističku. "Nech mě být." Odvětím. "Užila sis zábavy. Co po mne ještě chceš?" Odesknu pro změnu, jak začínám být nervózní, že se tu neukáže. Když přišli ti dva, doufal jsem, že se profesoři konečně umoudří. A zrovna on si bude dál hrát na nezvěstného. "Krasotinek už mám dost." Zamumlám nepřítomně. |
| |||
Jídelna Okrajově Shrey a kdokoli další se ohlédne mým směrem, Rubus Ruby a Oranil a Helen Sleduju zapadlýma očima jednotlivé studenty a kývnutím odpovídám na to nemálo pozdravů, které zvládli vypotit. Zaujme mě jedině slečna Shrey, která se zatváří tak divně, až musím začít uvažovat, jestli se jí něco nestalo. Pak mě napadne ještě jedna možnost. Možná jsem se měl víc zajímat o to, kdo mě to vlastně zabil. Možná by se to mohlo hodit. Kupodivu se ještě dneska nepřihodilo žádné krveprolití a i rodinka se překvapivě usadila celkem pospolu, což je celkem potěšující změna. Přede mnou stojí jen pohár vody, ale i ten je netknutý. Obávám se, že pohled na zvracejícího profesora by mohl trochu podkopat autoritu. Mezitím se do místnosti přesune i Oranil a po chvíli i Rubus. Tedy Ruby, jak mu, jí, teď budeme asi říkat. Nesouhlasně stisknu rty. Jenomže v tomhle stavu se poněkud těžko protestuje a on se nechal překecat. Ona. Hmm. Když se k Oranilovi přiřítí slečna, jen zakroutím hlavou. Pokud se někdo nechá sežrat knihovnou, zjevně není dost životaschopný. Docela by mě zajímalo, jestli si uvědomuje, že i kdyby se sem něco takového dostalo, trochu tu chybí elektřina, pomineme-li některé studenty, která by celek uváděla do chodu. No, trochu jako provokace, ale snad jindy. Je mi celkem jedno, kam se posadila, pokud se tedy posadila a zbytek jejího příspěvku platí, tedy až do chvíle, kdy začne křičet. Ztratím poslední zbytky barvy a vrhnu jejím směrem velmi vybraný pohled. "Dobré ráno." Začnu odměřeným tónem. "Jste, ano, v poměrně velké místnosti, slečno, ale to ještě neznamená, že se tu budete chovat jako pavián. Pokud máte nějakou stížnost, právě jste názorně předvedla, že ji zvládnete ventilovat minimálně skoro správným směrem i když i to by jistě šlo udělat taktněji a poněkud uměřeněji vašemu postavení studentky." Odkážu ji do patřičných mezí. "Pakliže jsou ale vaše problémy spojeny s jídlem a jeho kvalitou, doporučuji se obrátit na kuchaře. Stejně jako v případě budíčku." Navážu na Oranilova slova. "A teď prosím tiše pokračujte ve snídani nebo opusťte jídelnu. Děkuji." Sleduju ji podmračeným pohledem. |
| |||
Jídelna především slečna Buffetová Snažím se v klidu najíst, ale občas bloumám pohledem po studentech, když jsou až příliš hlasití. Dokud to ale nechtějí realizovat, nijak nezasahuji. Pak se přiřítí další mysl, která se upne na mou osobu. Klidně se podívám na Ruby a opětuji jí pohled. V tu se ale přiblíží mysl, kterou jsem dneska nechtěl potkat. Přiřítí se rovnou ke stolu a začne hartusit. Hledím na ní trochu unaveně, ale pečlivě si ji vyslechnu. "Počkejte. Pokud to chcete řešit takto veřejně, vyslechněte si alespoň mou odpověď." Zastavím jí před tím, než se usadí. "Především tedy zdravím v těchto podvečerních hodinách. Je vskutku nemilé, že pro Vás začátek nového dne není dobrý. Pokud si chcete stěžovat na budíček, doporučuji navštívit kuchaře, který ho má na starosti, nebo ředitele, který mu tento úkol svěřil. Váš noční stolek mne vskutku mrzí." Zvednu pohled a zabodnu ho do Miko. "Jsem rád, že jste to nahlásila, postaráme se o nápravu." Ujistím ji. "Před několika dny došlo k nehodě na škole. Nebyla jste jediná napadena. Nyní je však sjednána náprava a nebude se to opakovat. I tak bych ale doporučil být ke Knihovně uctivější." Její myšlenkové pochody jsou až trochu agresivní. Měli by mít mezi povinnými předměty ovládání své mysli. "Zda budete využívat služeb Knihovny je zcela na Vás. Avšak ředitel nemá v nejmenším úmyslu zavádět technologie budoucnosti kvůli těm několika studentům, kteří zde z budoucnosti jsou." Odpovím jí. "Nehledě na to, že jen těžko byste sháněla potřebnou podporu v dnešním světě." Krátce se odmlčím. "Pokud máte další námitky ohledně modernosti školy, doporučuji se obrátit na ředitele NŠÚ." Pokud nemá další připomínky, nechám jí si sednout a nasnídat se. |
| |||
Jídelna Jigme Jakmile domluví, znovu se uvolním a uvelebím, aby na mě byl pěkný pohled. Hodím si nohu přes nohu. "Aha, prostě si jen padavka." Shrnu jeho slova velmi krátce a ušklíbnu se. Ne tedy, že by se mi zrovna zamlouvalo být propečená do křupava od elektřiny, ale fakt, přece se z toho nezblázním. Jídla je tu dost, oni tu nejsou, zábava občas nějaká taky, ačkoli dneska nějak vázne, a stále ještě jsem naživu. "Měl by ses uvolnit, seš napjatej jak kšandy." Chvilku zkoumám kam kouká. "A ať vyhlížíš jakoukoli krasotinku, stejně nebude hezčí než já." |
| |||
Jídelna Aka Nepatrně zakroutím hlavou. „Ale ne, jen jsem do teď moc sladkého nejedla.“ Jen na okamžik zaváhám, když se mi z mysli vynoří zrádná myšlenka na tu v podstatě jedinou příležitost. A to jsem měla ještě to slabé tělo s nedovivinutými smysly. „Draci mají poměrně citlivou chuť. Částečně nám nahrazuje čich.“ Pokrčím rameny. Když se tvoreček dá do jídla, znovu rychle kouknu po okolí a odstrčím ho i s pohárem o něco dál. „Nauč se to.“ Co jí na to mám říct? Krátký život zní fajn. Já mám na podobné učení staletí. „Zakaž těm myšlenkám přístup. Vykopej jim hrob, utop je, schovej za ohnivou stěnou.“ Vím, že těch přístupů je o hodně víc, než znám nebo snad zvládám. Mě vždy stačili zlatě šupinaté zdi. Pomalu vstanu od stolu. Teprve mi začíná kručet v žaludku, ale teď jíst nepůjdu. Třeba se oni rozhodnou, že nepotřebují obědvat. |
| |||
Jídelna Sarah Ani si nevšimnu, jak se napřímila jak kobra, jak se snažím mezi příchozími zachytit jednu konkrétní osobu. Její mrazivý tón mne však na chvíli odpoutá a podívám se na ni. "Když už jeden zazdá, že by mu tu mohli skutečně pomoci, okamžitě o tu možnost přijde. Náhrady nejsou možné, když profesory nedoženete. Nehledě na to, že si nejsem jistý, jestli zabíjení a oživování studentů má být jen děšení, trik, estráda či prostě jen pobavení. Nebýt to přání rodiny a nebýt tu vážený profesor Quison asi bych tu nevydržel déle než do pátku." Odvětím jí menším bezvarvým bezcitým monologem. Nehodlám mít znovu otřískanou hlavu o stůl, ne díky. |
doba vygenerování stránky: 1.6561639308929 sekund