| |||
Jídelna - ošetřovna především Shrey a Sigi Blýsknu po nich dost naštvaným pohledem, když pokračují v hovoru. Napřed se rozřehtá Sigi a Shrey ho po pár vyhrknutých slovech následuje. Na mém obličeji se usadí bezvýrazná maska. Na zelené si nevšimnou bledšího odstínu. Jen na ně chvíli zírám jak se chlámají a pomalu postavím kolem své mysli a šíleného vzteku bílou neprostupnou zeď, aby si Oranil nevšiml, co se mnou cloumá. (96%) Ladně sklouznu ze židle a vydám se k nim celkem rychlým krokem. Jak k nim přistupuji, můj výraz se postupně změní do dost krutého, což na téhle tváři vypadá dost zvláštně. Opřu se o stůl naproti nim a křivě se pousměji. "Tak doufám Sigi, že si na tohle tělo zvykáš jako já na tohle. Protože ti pravděpodobně už zůstane. Svou šanci na to je získat zpět jsi právě prošvihl. A víš co... Já se jim nedivím, že to vzdali." Mluvím tiše, aby mne zbylí profesoři neslyšeli, mysl odstíněnou, za to můj hlas má ledový tón. Provází mne celkem příjemná sladká vůně ostružin. "Pokud hodláte dělat nemístné vtipy," pohled zabodnu do Sigiho, "nebo zesměšňovat učitele NŠÚ," pohled se přesune na Shrey, "pak pozor na to, koho se snažíte donutit udělit vám školní trest. Nemusel by se vám totiž líbit." Můj hlas je mrazivější a mrazivější. Narovnám se a spražím je pohledem oba. "Přeji vám opravdu pevné zdraví. Budete ho potřebovat. Abyste nikdy nemuseli navštívit ošetřovnu." Popřeji jim a obejdu stůl. Během toho se do vzduchu kolem nich vypustí pyl, který není vidět a překryje ho vůně mého těla. Jakmile ho vdechnou, rozšíří se jim po organismu a mělo by se jim udělat pořádně zle od žaludku a pokud jsou na tom nějak hůře tak je navíc ještě pořádně prohnat. Tak zle jim ještě nebylo. (76%) S tím odkráčím z jídelny a zamířím zpět na ošetřovnu. (Shrey a Sigi prosím hodit - čím výšeji mne přehodíte, tím si zajistíte jen to, že to bude působit o něco slaběji - tedy nevolnost a zvracení. Čím nížeji, tím silnější nevolnost a potíže s nechutenstvím a trávením. Pod 20% se to projeví okamžitě.) |
| |||
Jídlena Jigme Překvapeně mrknu. Dvakrát. Nejdřív, že ho to samotnýho nenapadlo a pak, že se prostě zvednul a odešel? „Děkuji, Sarah. - Není za co, blbečku.“ Zavrčím mu do zad, přičemž na první větu použiju až komicky hluboký hlas. Nespokojeně se natáhnu pro pohár a ze džbánu si naliju krev. To je taky fakt supr. Odstátá hnuska. Asi bych si měla promluvit s kuchařem. |
| |||
Jídelna Raziel Znovu si spokojeně ostrými zuby utrhnu kus masa a srknu, aby mi krev netekla na bradu. Nevadí mi, že přemýšlí a v klidu mezitím žvýkám. Kupodivu se rozhodne na moji otázku odpovědět, ale ne zrovna uspokojivě. „No já jsem totiž u bazénů....“ … zabila pavoučici a ona ožila. Eh, no jasně, to by bylo taktické to tu roztrubovat. Takže znovu a opatrněji. Sice jsme se rozhodli změnit přístup, ale to znamená, že jim nesmím dát záminku na mě něco zkoušet. Tiše si odkašlu a začnu znovu. „Viděla jsem u bazénů mrtvou pavoučici, tu velkou, co chodí na hodiny, a pak se objevila opodál živá.“ Pokrčím rameny. Trochu jsem doufala, že mi tu záhadu pomůže vyřešit. Když se zeptá, co já jsem vlastně zač, povytáhnu obočí a doslova se mu změním před očima. Jsem pro něj najednou neodolatelně krásná. Všechno, co kdy chtěl, a pod stolem se mi zkroutí ploutev, abych mu napověděla. Jakmile se pohne, obluzení shodim. Nechceme přeci přilákat pozornost profesorů tím, že by se po mě začal sápat a já ho musela uzemnit. |
| |||
Jídelna Yqi, Miko, Simiel „No, mě tu někdo prošpikoval šípem...“ Hodím okem po Yqi, ale pak se uchechtnu. Koneckonců jsem stále naživu, tak co. A ona vypadá fakt zdechle. Měla by se sebou něco dělat. Nakloním hlavu na stranu. „Přeci jen je to démon, asi by sis to neměla tak brát.“ Pokusím se ji trochu nakopnout, i když asi těžko. Pak si mě ale začne prohlížet Simiel a když promluví, šokem se proměním zase zpět. Chvíli na něj jen nevěřícně zírám, ale pak rychle pohledem těknu ke konci stolu, jenže jsou moc daleko. To si jako všimnul něčeho, čeho já ne?! Je tedy fakt, že jsem běláska ještě zblízka nepotkala, ale to jako fakt??!!!! Od stolu se ozve smích. Až mám skoro radost, že to vypadá, že budou v pěknym průseru. „No to nevim, tenhle nemá ani rohy.“ Nadhodím malinko uražený tón. |
| |||
Jídelna Malachi Vypadá že se tady vyzná a ví jak to chodí a proto mě překvapí když řekne, že je tu jen 2 týdny. Snad si taky tak rychle zvyknu na tenhle hektický styl života. Jedině to jídlo mi vyhovuje a je takové jaké sem jídával. Ne moc upravené, nebo načančané. Prostě tak jak to má být. Kdyby tu byly nějaké stříbrné poklopy a bylo to všechno moc "krásné" to bych se tu cítil ještě víc nesvůj, než se teď cítím. "To jo, až moc věcí, za pár hodin v pátek jsem toho zažil víc než za poslední týdny před příchodem do této školy.." řeknu a na chvíli se zamyslím a dívám se na zeď... Možná až dlouhou chvíli. Z bloumání mě vyruší až další slova od Malachi. "No to je dost zajímavá otázka, sice nemrtvý nejsem to bych asi poznal, ale to co se stalo..." na chvíli se odmlčím. "To nějak nedokážu vysvětlit." Není to úplně příjemné. Bavit se s někým o své smrti a oživení, nebo co se to stalo. Rozhodně bych to mohl a měl zjistit co se v ten pátek stalo. "A co ty jsi to vlastně zač? Můžu li se teda zeptat." položím otázku Mal abych odvedl pozornost od poslední otázky o mé nemrtvosti. |
| |||
JídelnaDanielle Trick, Yqi, Miko Ze stolu si vyberu nějaký lehký pamlsek do ruky a raději se odsunu od stolu. Ti draci mne přeci jen dost znervózňují. Když se znovu uvelebím na židli a zakousnu se do zákusku, otočím se na Dan a souhlasně kývnu hlavou. "Mne málem zakousl jeden vlk." Ironicky pokrčím rameny. "Jinak nic zvláštního." Poté jen pohlédnu na Yqi a lehce se zasměji. Najednou místo Dan se objeví démon a trochu ucuknu. Potom si ji precizněji prohlédnu a klidně zavrtím hlavou. "Tak toho jsem tu ještě neviděl, ale v obličeji vypadá jak ten, kterého obtěžovala ta dračice. Nejsou třeba příbuzní?" Hodím okem na bělovlasého maníka naproti a znovu se pustím do jídla. "Potkal jsem ho na ošetřovně. Zněl docela zničeně a hlavně zmateně." Pokrčím rameny a chvilku pozoruji nově příchozí. Poté zahlédnu znovu tu holku, kterou jsem zahlédl v ten den na patře. Na zlomek vteřiny dostanu záchvat smíchu, ale hned se vzpamatuji a odkašlu si. |
| |||
Jedáleň Sigi, Ruby, zvyšok jedálne Olizujúc si prsty mi takmer zabehne, keď sa Sigi spýta, kto ho olíže. Rýchlo vyberiem prst z úst, aby som sa ním nezadrhla. Vyskočí mi obočie. Keby bol žena, asi by som ani nezaváhala nad nejaký, druhým podtónom. Takto si nie som istá ako to malo vyznieť, ale rozhodnem sa odpovedať v podobnom duchu. Sám sa budeš vedieť olízať určite najlepšie. Vyplazím mu jazyk zababraný od zmrzliny. Ale je pravda že sa mu začne za chvíľu roztápať, aj keď má teraz normálnu teplotu. Pri Sigiho odpovedi na Rubusa ma premohne už úplne hlasný záchvat smiechu a takmer sa chystám zdvihnúť mu päsť, nech si ťukne, keď žienka Rubus prehovorí tenkým hláskom a ja som vybavená. Možno keby som nebola tak dobre naladená, alebo keby nebolo Sigiho poznámky, tak by mi ráznosť ošetrovateľovho hlasu naznačila, nech udržím smiech, takto sa to ale nedá. Vytrysknú mi slzy, chytím sa za brucho a zvalím sa dozadu, pristanúc na Sigiho chrbte ako leží na stole a trvá mi pár sekúnd, kým zo seba vytlačím odpoveď. Práve...práve...naopak....podľa mňa ste...teraz... super. Podarí sa mi nakoniec zo seba dostať a bohužial, alebo bohuvďaka, aj keby som bola pripojená na detektor lží, ani by nepípol. |
| |||
Jídelna Shrey Když se zeptá na pohlaví mojí moci, skutečně zaváhám. "No, vlastně, asi ano? Můj otec je ohnivý démon.... takže oheň byl pro mě vždycky on... um... no... doufám, že sem ho tím ještě víc neurazil." Zaškrábu se ve vlasech. No to by mi bylo podobný. Pak narazí na schopnost léčení a já zakroutím hlavou. "No to jistě ano. Lepší než teď." Jo, jasně, dál rejpeme do toho, že mi nic nezbylo. "A stejně jsem ho léčit skoro nenechával. Nepotřebuju jizvy. A... druhým způsobem nevznikají..." "No, kdybych to nečekal, tak bych šel k zemi stejně." Zabručím malinko nenaloženě, ale když to trochu dovysvětlila, co myslí, tak s tím až takový problém nemám. Pak mi vytkne, že jsem ji na druhou stranu ani nevaroval. "Nebyla jiná cesta...?" Navrhnu nejistě. Je možné, že jsem to někdy udělal nevědomky, neovládnul jsem se nebo něco podobného, ale schválně, pokud mi nešla po krku, nebo někomu jinému, to snad ne. Přimhouřím oči. To jí tak zrovna žeru. "Nezdrhnul jsem, jen jsem tě uviděl." Poznamenám očividné. Můj výraz jasně dál říká "MÓÓÓÓÓC VTIPNÉ", ale když se celkem tlumíš, radši neříkám nic nahlas. Tedy do té chvíle, kdy směrem ke mě putuje něco, co už od pohledu vypadá studeně. Než bych ale stihnul ucuknout, už to mám na ruce. Syknu a připravím se na bolest, ale kupodivu nic hrozného? Chlad, to ano, ale rozhodně ne nic, co by mi zvlášť ubližovalo. Alespoň zatím ne. Než si to stihnu rozmyslet, už tam mám naplácané dvě vrstvy a Shrey se začne olizovat jako kočka. "A mě olíže kdo?" Zeptám se spontánně, aniž bych uvažoval o dalších možných významech. Začíná tu být celkem živo. Profesoři, studenti, blázen, co si jde k na první pohled ne dobře naladěným profesorům na něco nevybíravě stěžovat, a pak malá zelená dívka mířící k profesorskému stolu. A smích Shrey. Vykulím oči a kouknu nejprve zpět a ni, pak na malou zelenou a ztuhnu. "No, to bych se asi bál, co je pod sukýnkou..." Mám co dělat, abych se nerozesmál taky, ale je fakt, že mi léčitel už několikrát pomohl, tak by to asi nebylo zrovna taktické. Zvlášť vzhledem k mé momentální indispozici. Pak ale promluví a já lehnu smíchy na lavici. Ne, to už prostě nejde. Máš s tím snad problém? Ne, prostě ne. (já si naopak představil pořádně mužný hlas :D) |
| |||
Jídelna především Shrey Z hypnotizování kolegy mne vytrhne smích. A když se ozvou slova prudce prásknu džbánem o stůl a cuknu k ní hlavou. Nepřirozeně velké zlaté oči plné energie se do ní až nepříjemně zabodnou. "Máš s tím snad problém?" Ozve se ostrý vysoko položený hlas, který prořízne vzduch jako prásknutí biče. |
doba vygenerování stránky: 1.4606142044067 sekund