| |||
Jídelna především Jigme Sotva se dívka usadí a začne se projevovat zpraží ji Sven, takže ji přestanu řešit. Své jsem jí řekl. Po mé pravici se začíná rozvíjet nějaký povyk, ale jde to vyřešit Ruby, takže to nechám být, soustředím se totiž na přicházejícího chlapce, který již nějakou dobu myšlenky upíral jen k jednomu bodu. Nevšimnu se tedy, že od Ruby přestaly přicházet myšlenky. Paniku Sigiho vyhodnotím jako reakci na varování Ruby, nebo cokoliv, čím je šla zpražit, že se jí smějí. "Dobrý večer." Oplatím chlapci pozdrav. Zapátrám po jeho mysli ve škole. "Profesor Chrys se momentálně nachází ve velké tělocvičně." Odvětím mu. Pokud nepotřebuje nic dalšího, nechám ho odejít. Mou pozornost upoutá neustupující, spíše... No dobře, zcela určitě vzrůstající panika u démona. Zamračeně se podívám do zad Ruby. Možná to přeci jen nebyl dobrý nápad, jestli se teď takto hodlá chovat ke studentům. |
| |||
Jídelna Shrey, Ruby Heknu, když do mě Shrey narazí, ale prostě ten výraz, ne, prostě ne. Poněkud mi sklapne, když si všimnu, že zamířila k nám. Nezvládám ale zkrotit minimálně pochechtávání. Kdyby si to nebral tak osobně a nevypadal tak, jak vypadá, tak bych ho asi i litoval, ale takhle jsem o tom mohl tak jedině přemýšlet, zatímco jsem se tiše dusil. Jenže jakmile promluví, je to, jakoby mi někdo seškrábnul úsměv z tváře břitvou. To přeci nemůže myslet vážně. Navíc říkali, že s tím nic udělat nejde. Nevěřícně na něj zírám a skoro to vypadá, že jsem se zasekl, vzhledem k tomu, že se nemám k žádné odpovědi. A co mu na to mám říct? Že jsem tak v prdeli, že jsem s povděkem přijal po třech dnech první příležitost k rozptýlení se? A že teď mám tak akorát chuť přestat dýchat? Že jsem mu fakt vděčný, že mi několikrát pomohl a že ten smích mi alespoň na těch pár vteřin umožnil poprvé nemyslet na to, jak špatně na tom jsem. Když odejde, zůstanu zírat do prázdna, v hrudi příšerný bolestivý pocit. (95 na spory, takže až za chvíli :)) |
| |||
Jídelna - ošetřovna především Shrey a Sigi Blýsknu po nich dost naštvaným pohledem, když pokračují v hovoru. Napřed se rozřehtá Sigi a Shrey ho po pár vyhrknutých slovech následuje. Na mém obličeji se usadí bezvýrazná maska. Na zelené si nevšimnou bledšího odstínu. Jen na ně chvíli zírám jak se chlámají a pomalu postavím kolem své mysli a šíleného vzteku bílou neprostupnou zeď, aby si Oranil nevšiml, co se mnou cloumá. (96%) Ladně sklouznu ze židle a vydám se k nim celkem rychlým krokem. Jak k nim přistupuji, můj výraz se postupně změní do dost krutého, což na téhle tváři vypadá dost zvláštně. Opřu se o stůl naproti nim a křivě se pousměji. "Tak doufám Sigi, že si na tohle tělo zvykáš jako já na tohle. Protože ti pravděpodobně už zůstane. Svou šanci na to je získat zpět jsi právě prošvihl. A víš co... Já se jim nedivím, že to vzdali." Mluvím tiše, aby mne zbylí profesoři neslyšeli, mysl odstíněnou, za to můj hlas má ledový tón. Provází mne celkem příjemná sladká vůně ostružin. "Pokud hodláte dělat nemístné vtipy," pohled zabodnu do Sigiho, "nebo zesměšňovat učitele NŠÚ," pohled se přesune na Shrey, "pak pozor na to, koho se snažíte donutit udělit vám školní trest. Nemusel by se vám totiž líbit." Můj hlas je mrazivější a mrazivější. Narovnám se a spražím je pohledem oba. "Přeji vám opravdu pevné zdraví. Budete ho potřebovat. Abyste nikdy nemuseli navštívit ošetřovnu." Popřeji jim a obejdu stůl. Během toho se do vzduchu kolem nich vypustí pyl, který není vidět a překryje ho vůně mého těla. Jakmile ho vdechnou, rozšíří se jim po organismu a mělo by se jim udělat pořádně zle od žaludku a pokud jsou na tom nějak hůře tak je navíc ještě pořádně prohnat. Tak zle jim ještě nebylo. (76%) S tím odkráčím z jídelny a zamířím zpět na ošetřovnu. (Shrey a Sigi prosím hodit - čím výšeji mne přehodíte, tím si zajistíte jen to, že to bude působit o něco slaběji - tedy nevolnost a zvracení. Čím nížeji, tím silnější nevolnost a potíže s nechutenstvím a trávením. Pod 20% se to projeví okamžitě.) |
| |||
Jídlena Jigme Překvapeně mrknu. Dvakrát. Nejdřív, že ho to samotnýho nenapadlo a pak, že se prostě zvednul a odešel? „Děkuji, Sarah. - Není za co, blbečku.“ Zavrčím mu do zad, přičemž na první větu použiju až komicky hluboký hlas. Nespokojeně se natáhnu pro pohár a ze džbánu si naliju krev. To je taky fakt supr. Odstátá hnuska. Asi bych si měla promluvit s kuchařem. |
| |||
Jídelna Raziel Znovu si spokojeně ostrými zuby utrhnu kus masa a srknu, aby mi krev netekla na bradu. Nevadí mi, že přemýšlí a v klidu mezitím žvýkám. Kupodivu se rozhodne na moji otázku odpovědět, ale ne zrovna uspokojivě. „No já jsem totiž u bazénů....“ … zabila pavoučici a ona ožila. Eh, no jasně, to by bylo taktické to tu roztrubovat. Takže znovu a opatrněji. Sice jsme se rozhodli změnit přístup, ale to znamená, že jim nesmím dát záminku na mě něco zkoušet. Tiše si odkašlu a začnu znovu. „Viděla jsem u bazénů mrtvou pavoučici, tu velkou, co chodí na hodiny, a pak se objevila opodál živá.“ Pokrčím rameny. Trochu jsem doufala, že mi tu záhadu pomůže vyřešit. Když se zeptá, co já jsem vlastně zač, povytáhnu obočí a doslova se mu změním před očima. Jsem pro něj najednou neodolatelně krásná. Všechno, co kdy chtěl, a pod stolem se mi zkroutí ploutev, abych mu napověděla. Jakmile se pohne, obluzení shodim. Nechceme přeci přilákat pozornost profesorů tím, že by se po mě začal sápat a já ho musela uzemnit. |
| |||
Jídelna Yqi, Miko, Simiel „No, mě tu někdo prošpikoval šípem...“ Hodím okem po Yqi, ale pak se uchechtnu. Koneckonců jsem stále naživu, tak co. A ona vypadá fakt zdechle. Měla by se sebou něco dělat. Nakloním hlavu na stranu. „Přeci jen je to démon, asi by sis to neměla tak brát.“ Pokusím se ji trochu nakopnout, i když asi těžko. Pak si mě ale začne prohlížet Simiel a když promluví, šokem se proměním zase zpět. Chvíli na něj jen nevěřícně zírám, ale pak rychle pohledem těknu ke konci stolu, jenže jsou moc daleko. To si jako všimnul něčeho, čeho já ne?! Je tedy fakt, že jsem běláska ještě zblízka nepotkala, ale to jako fakt??!!!! Od stolu se ozve smích. Až mám skoro radost, že to vypadá, že budou v pěknym průseru. „No to nevim, tenhle nemá ani rohy.“ Nadhodím malinko uražený tón. |
| |||
Jídelna Malachi Vypadá že se tady vyzná a ví jak to chodí a proto mě překvapí když řekne, že je tu jen 2 týdny. Snad si taky tak rychle zvyknu na tenhle hektický styl života. Jedině to jídlo mi vyhovuje a je takové jaké sem jídával. Ne moc upravené, nebo načančané. Prostě tak jak to má být. Kdyby tu byly nějaké stříbrné poklopy a bylo to všechno moc "krásné" to bych se tu cítil ještě víc nesvůj, než se teď cítím. "To jo, až moc věcí, za pár hodin v pátek jsem toho zažil víc než za poslední týdny před příchodem do této školy.." řeknu a na chvíli se zamyslím a dívám se na zeď... Možná až dlouhou chvíli. Z bloumání mě vyruší až další slova od Malachi. "No to je dost zajímavá otázka, sice nemrtvý nejsem to bych asi poznal, ale to co se stalo..." na chvíli se odmlčím. "To nějak nedokážu vysvětlit." Není to úplně příjemné. Bavit se s někým o své smrti a oživení, nebo co se to stalo. Rozhodně bych to mohl a měl zjistit co se v ten pátek stalo. "A co ty jsi to vlastně zač? Můžu li se teda zeptat." položím otázku Mal abych odvedl pozornost od poslední otázky o mé nemrtvosti. |
| |||
JídelnaDanielle Trick, Yqi, Miko Ze stolu si vyberu nějaký lehký pamlsek do ruky a raději se odsunu od stolu. Ti draci mne přeci jen dost znervózňují. Když se znovu uvelebím na židli a zakousnu se do zákusku, otočím se na Dan a souhlasně kývnu hlavou. "Mne málem zakousl jeden vlk." Ironicky pokrčím rameny. "Jinak nic zvláštního." Poté jen pohlédnu na Yqi a lehce se zasměji. Najednou místo Dan se objeví démon a trochu ucuknu. Potom si ji precizněji prohlédnu a klidně zavrtím hlavou. "Tak toho jsem tu ještě neviděl, ale v obličeji vypadá jak ten, kterého obtěžovala ta dračice. Nejsou třeba příbuzní?" Hodím okem na bělovlasého maníka naproti a znovu se pustím do jídla. "Potkal jsem ho na ošetřovně. Zněl docela zničeně a hlavně zmateně." Pokrčím rameny a chvilku pozoruji nově příchozí. Poté zahlédnu znovu tu holku, kterou jsem zahlédl v ten den na patře. Na zlomek vteřiny dostanu záchvat smíchu, ale hned se vzpamatuji a odkašlu si. |
| |||
Jedáleň Sigi, Ruby, zvyšok jedálne Olizujúc si prsty mi takmer zabehne, keď sa Sigi spýta, kto ho olíže. Rýchlo vyberiem prst z úst, aby som sa ním nezadrhla. Vyskočí mi obočie. Keby bol žena, asi by som ani nezaváhala nad nejaký, druhým podtónom. Takto si nie som istá ako to malo vyznieť, ale rozhodnem sa odpovedať v podobnom duchu. Sám sa budeš vedieť olízať určite najlepšie. Vyplazím mu jazyk zababraný od zmrzliny. Ale je pravda že sa mu začne za chvíľu roztápať, aj keď má teraz normálnu teplotu. Pri Sigiho odpovedi na Rubusa ma premohne už úplne hlasný záchvat smiechu a takmer sa chystám zdvihnúť mu päsť, nech si ťukne, keď žienka Rubus prehovorí tenkým hláskom a ja som vybavená. Možno keby som nebola tak dobre naladená, alebo keby nebolo Sigiho poznámky, tak by mi ráznosť ošetrovateľovho hlasu naznačila, nech udržím smiech, takto sa to ale nedá. Vytrysknú mi slzy, chytím sa za brucho a zvalím sa dozadu, pristanúc na Sigiho chrbte ako leží na stole a trvá mi pár sekúnd, kým zo seba vytlačím odpoveď. Práve...práve...naopak....podľa mňa ste...teraz... super. Podarí sa mi nakoniec zo seba dostať a bohužial, alebo bohuvďaka, aj keby som bola pripojená na detektor lží, ani by nepípol. |
doba vygenerování stránky: 1.4660520553589 sekund