| |||
Jídelna Yqi, Miko, Simiel „No, mě tu někdo prošpikoval šípem...“ Hodím okem po Yqi, ale pak se uchechtnu. Koneckonců jsem stále naživu, tak co. A ona vypadá fakt zdechle. Měla by se sebou něco dělat. Nakloním hlavu na stranu. „Přeci jen je to démon, asi by sis to neměla tak brát.“ Pokusím se ji trochu nakopnout, i když asi těžko. Pak si mě ale začne prohlížet Simiel a když promluví, šokem se proměním zase zpět. Chvíli na něj jen nevěřícně zírám, ale pak rychle pohledem těknu ke konci stolu, jenže jsou moc daleko. To si jako všimnul něčeho, čeho já ne?! Je tedy fakt, že jsem běláska ještě zblízka nepotkala, ale to jako fakt??!!!! Od stolu se ozve smích. Až mám skoro radost, že to vypadá, že budou v pěknym průseru. „No to nevim, tenhle nemá ani rohy.“ Nadhodím malinko uražený tón. |
| |||
Jídelna Malachi Vypadá že se tady vyzná a ví jak to chodí a proto mě překvapí když řekne, že je tu jen 2 týdny. Snad si taky tak rychle zvyknu na tenhle hektický styl života. Jedině to jídlo mi vyhovuje a je takové jaké sem jídával. Ne moc upravené, nebo načančané. Prostě tak jak to má být. Kdyby tu byly nějaké stříbrné poklopy a bylo to všechno moc "krásné" to bych se tu cítil ještě víc nesvůj, než se teď cítím. "To jo, až moc věcí, za pár hodin v pátek jsem toho zažil víc než za poslední týdny před příchodem do této školy.." řeknu a na chvíli se zamyslím a dívám se na zeď... Možná až dlouhou chvíli. Z bloumání mě vyruší až další slova od Malachi. "No to je dost zajímavá otázka, sice nemrtvý nejsem to bych asi poznal, ale to co se stalo..." na chvíli se odmlčím. "To nějak nedokážu vysvětlit." Není to úplně příjemné. Bavit se s někým o své smrti a oživení, nebo co se to stalo. Rozhodně bych to mohl a měl zjistit co se v ten pátek stalo. "A co ty jsi to vlastně zač? Můžu li se teda zeptat." položím otázku Mal abych odvedl pozornost od poslední otázky o mé nemrtvosti. |
| |||
JídelnaDanielle Trick, Yqi, Miko Ze stolu si vyberu nějaký lehký pamlsek do ruky a raději se odsunu od stolu. Ti draci mne přeci jen dost znervózňují. Když se znovu uvelebím na židli a zakousnu se do zákusku, otočím se na Dan a souhlasně kývnu hlavou. "Mne málem zakousl jeden vlk." Ironicky pokrčím rameny. "Jinak nic zvláštního." Poté jen pohlédnu na Yqi a lehce se zasměji. Najednou místo Dan se objeví démon a trochu ucuknu. Potom si ji precizněji prohlédnu a klidně zavrtím hlavou. "Tak toho jsem tu ještě neviděl, ale v obličeji vypadá jak ten, kterého obtěžovala ta dračice. Nejsou třeba příbuzní?" Hodím okem na bělovlasého maníka naproti a znovu se pustím do jídla. "Potkal jsem ho na ošetřovně. Zněl docela zničeně a hlavně zmateně." Pokrčím rameny a chvilku pozoruji nově příchozí. Poté zahlédnu znovu tu holku, kterou jsem zahlédl v ten den na patře. Na zlomek vteřiny dostanu záchvat smíchu, ale hned se vzpamatuji a odkašlu si. |
| |||
Jedáleň Sigi, Ruby, zvyšok jedálne Olizujúc si prsty mi takmer zabehne, keď sa Sigi spýta, kto ho olíže. Rýchlo vyberiem prst z úst, aby som sa ním nezadrhla. Vyskočí mi obočie. Keby bol žena, asi by som ani nezaváhala nad nejaký, druhým podtónom. Takto si nie som istá ako to malo vyznieť, ale rozhodnem sa odpovedať v podobnom duchu. Sám sa budeš vedieť olízať určite najlepšie. Vyplazím mu jazyk zababraný od zmrzliny. Ale je pravda že sa mu začne za chvíľu roztápať, aj keď má teraz normálnu teplotu. Pri Sigiho odpovedi na Rubusa ma premohne už úplne hlasný záchvat smiechu a takmer sa chystám zdvihnúť mu päsť, nech si ťukne, keď žienka Rubus prehovorí tenkým hláskom a ja som vybavená. Možno keby som nebola tak dobre naladená, alebo keby nebolo Sigiho poznámky, tak by mi ráznosť ošetrovateľovho hlasu naznačila, nech udržím smiech, takto sa to ale nedá. Vytrysknú mi slzy, chytím sa za brucho a zvalím sa dozadu, pristanúc na Sigiho chrbte ako leží na stole a trvá mi pár sekúnd, kým zo seba vytlačím odpoveď. Práve...práve...naopak....podľa mňa ste...teraz... super. Podarí sa mi nakoniec zo seba dostať a bohužial, alebo bohuvďaka, aj keby som bola pripojená na detektor lží, ani by nepípol. |
| |||
Jídelna Shrey Když se zeptá na pohlaví mojí moci, skutečně zaváhám. "No, vlastně, asi ano? Můj otec je ohnivý démon.... takže oheň byl pro mě vždycky on... um... no... doufám, že sem ho tím ještě víc neurazil." Zaškrábu se ve vlasech. No to by mi bylo podobný. Pak narazí na schopnost léčení a já zakroutím hlavou. "No to jistě ano. Lepší než teď." Jo, jasně, dál rejpeme do toho, že mi nic nezbylo. "A stejně jsem ho léčit skoro nenechával. Nepotřebuju jizvy. A... druhým způsobem nevznikají..." "No, kdybych to nečekal, tak bych šel k zemi stejně." Zabručím malinko nenaloženě, ale když to trochu dovysvětlila, co myslí, tak s tím až takový problém nemám. Pak mi vytkne, že jsem ji na druhou stranu ani nevaroval. "Nebyla jiná cesta...?" Navrhnu nejistě. Je možné, že jsem to někdy udělal nevědomky, neovládnul jsem se nebo něco podobného, ale schválně, pokud mi nešla po krku, nebo někomu jinému, to snad ne. Přimhouřím oči. To jí tak zrovna žeru. "Nezdrhnul jsem, jen jsem tě uviděl." Poznamenám očividné. Můj výraz jasně dál říká "MÓÓÓÓÓC VTIPNÉ", ale když se celkem tlumíš, radši neříkám nic nahlas. Tedy do té chvíle, kdy směrem ke mě putuje něco, co už od pohledu vypadá studeně. Než bych ale stihnul ucuknout, už to mám na ruce. Syknu a připravím se na bolest, ale kupodivu nic hrozného? Chlad, to ano, ale rozhodně ne nic, co by mi zvlášť ubližovalo. Alespoň zatím ne. Než si to stihnu rozmyslet, už tam mám naplácané dvě vrstvy a Shrey se začne olizovat jako kočka. "A mě olíže kdo?" Zeptám se spontánně, aniž bych uvažoval o dalších možných významech. Začíná tu být celkem živo. Profesoři, studenti, blázen, co si jde k na první pohled ne dobře naladěným profesorům na něco nevybíravě stěžovat, a pak malá zelená dívka mířící k profesorskému stolu. A smích Shrey. Vykulím oči a kouknu nejprve zpět a ni, pak na malou zelenou a ztuhnu. "No, to bych se asi bál, co je pod sukýnkou..." Mám co dělat, abych se nerozesmál taky, ale je fakt, že mi léčitel už několikrát pomohl, tak by to asi nebylo zrovna taktické. Zvlášť vzhledem k mé momentální indispozici. Pak ale promluví a já lehnu smíchy na lavici. Ne, to už prostě nejde. Máš s tím snad problém? Ne, prostě ne. (já si naopak představil pořádně mužný hlas :D) |
| |||
Jídelna především Shrey Z hypnotizování kolegy mne vytrhne smích. A když se ozvou slova prudce prásknu džbánem o stůl a cuknu k ní hlavou. Nepřirozeně velké zlaté oči plné energie se do ní až nepříjemně zabodnou. "Máš s tím snad problém?" Ozve se ostrý vysoko položený hlas, který prořízne vzduch jako prásknutí biče. |
| |||
Jídelna Sarah, Oranil Trochu natočím rameno, aby se neuhodila o ostny, když mě drcne do ramene. Tím druhým jen v odpověď neurčitě cuknu. Ať si myslí co chce. Když začne mluvit o profesorech, přejíždím je pohledem. Quison vypadá, že každou chvíli na stůl něco přidá, nebo se před očima ztratí. Oranil vypadá trochu nervózně a malou dívkou si nejsem stále příliš jistý. Přemýšlel jsem nad otázkou, ale nechtěl jsem vyrušovat a navíc být nezdvořilý. "Máš pravdu. Za zkoušku to stojí." Potvrdím ji tedy a vstanu. "Omluv mne." Brouknu jen automaticky a nakonec zamířím k Oranilovi. "Dobrý večer." Pozdravím celý profesorský stůl, než se zaměřím na jednoho. "Nevíte náhodou kde bych našel profesora Chryse?" Optám se a i když neočekávám kladnou odpověď stále v to doufám. |
doba vygenerování stránky: 1.521332025528 sekund