| |||
Jídelna Sarah Nenechá to být. Prostě to nenechá být, i když vidí, že očividně nemám náladu. Už už bych na ní byl hrubý, když mi dojde, čí přítomnost tu je. Trochu si povzdychnu. "Pokud toto nebyla pro tebe zábava, pak mne z další prosím vynech." Odvětím tedy nakonec slušně. "To jsem si myslel. Po profesorech se slehla zem." Odvětím jen a zamyšleně se pro změnu zadívám k profesorskému stolu. Ta malá dívka je profesorka? Proběhne mi myslí celkem nezávazně, když uvažuji o tom, kam se všichni ztratili. |
| |||
Jídelna Jigme No, někdo vztahovačnější by se asi mohl urazit. "To si jako myslíš, že mi stačí chvilka zábavy na celý týden?" Zeptám se kysele, když mu vidím napsáno na čele, co si asi tak myslí. "Nehledě na to, že ta pravá zábava nestačila ani začít." Dodám ne zrovna nadšeně. "Takový slabý odvárek zábavy a ty bys mi to chtěl hned ožívat." Zakroutím hlavou. Zamyšleně našpulím rty po jeho otázce, ale pak vybafnu odpověď. "Ne." Pak se podívám k učitelskému stolu. "A taky jsem tu neviděla naráz víc učitelů v jídelně než je teď." Podotknu. |
| |||
Jídelna Sarah Vrhnu po ní nenaložený pohled a ani se nenamáhám odpovídat. Nevím jak ona, ale já to mám i přes poslední události pořád v dost živé paměti. Další výlev Helen u dalšího profesora. Z toho se začíná stávat co týdenní rutina. "Když tě to tak zajímá, čekám na profesora. Neviděla jsi náhodou tělocvikáře?" Zeptám se jí, i když odpověď tuším dopředu. |
| |||
Jídelna Jigme Zašklebím se, když na mě zkusí oblíbené "nech mě být". Jak originální. Pak ale zmíní, že jsem si zábavy užila. "A to kdy přesně?" Obávám se, že poslední dny zábavné nebyly a tady je to zjevně samý suchar. Nakloním hlavu na stranu. "Takže čekáš na krasavce? No obávám se, že exotiku si už zabrala vysoká rohatka, jemného blonďáčka celá banda holek, statečného šermíře ploutvička a divoké zosobnění divočiny si také nárokují minimálně dvě slečny, jak se zdá." Zazívám, jak mu shrnu, kdo tu je. |
| |||
Jídelna Sarah Když poznamená co poznamená. Zuby mi křísnou o sebe a odstrčím mističku. "Nech mě být." Odvětím. "Užila sis zábavy. Co po mne ještě chceš?" Odesknu pro změnu, jak začínám být nervózní, že se tu neukáže. Když přišli ti dva, doufal jsem, že se profesoři konečně umoudří. A zrovna on si bude dál hrát na nezvěstného. "Krasotinek už mám dost." Zamumlám nepřítomně. |
| |||
Jídelna Okrajově Shrey a kdokoli další se ohlédne mým směrem, Rubus Ruby a Oranil a Helen Sleduju zapadlýma očima jednotlivé studenty a kývnutím odpovídám na to nemálo pozdravů, které zvládli vypotit. Zaujme mě jedině slečna Shrey, která se zatváří tak divně, až musím začít uvažovat, jestli se jí něco nestalo. Pak mě napadne ještě jedna možnost. Možná jsem se měl víc zajímat o to, kdo mě to vlastně zabil. Možná by se to mohlo hodit. Kupodivu se ještě dneska nepřihodilo žádné krveprolití a i rodinka se překvapivě usadila celkem pospolu, což je celkem potěšující změna. Přede mnou stojí jen pohár vody, ale i ten je netknutý. Obávám se, že pohled na zvracejícího profesora by mohl trochu podkopat autoritu. Mezitím se do místnosti přesune i Oranil a po chvíli i Rubus. Tedy Ruby, jak mu, jí, teď budeme asi říkat. Nesouhlasně stisknu rty. Jenomže v tomhle stavu se poněkud těžko protestuje a on se nechal překecat. Ona. Hmm. Když se k Oranilovi přiřítí slečna, jen zakroutím hlavou. Pokud se někdo nechá sežrat knihovnou, zjevně není dost životaschopný. Docela by mě zajímalo, jestli si uvědomuje, že i kdyby se sem něco takového dostalo, trochu tu chybí elektřina, pomineme-li některé studenty, která by celek uváděla do chodu. No, trochu jako provokace, ale snad jindy. Je mi celkem jedno, kam se posadila, pokud se tedy posadila a zbytek jejího příspěvku platí, tedy až do chvíle, kdy začne křičet. Ztratím poslední zbytky barvy a vrhnu jejím směrem velmi vybraný pohled. "Dobré ráno." Začnu odměřeným tónem. "Jste, ano, v poměrně velké místnosti, slečno, ale to ještě neznamená, že se tu budete chovat jako pavián. Pokud máte nějakou stížnost, právě jste názorně předvedla, že ji zvládnete ventilovat minimálně skoro správným směrem i když i to by jistě šlo udělat taktněji a poněkud uměřeněji vašemu postavení studentky." Odkážu ji do patřičných mezí. "Pakliže jsou ale vaše problémy spojeny s jídlem a jeho kvalitou, doporučuji se obrátit na kuchaře. Stejně jako v případě budíčku." Navážu na Oranilova slova. "A teď prosím tiše pokračujte ve snídani nebo opusťte jídelnu. Děkuji." Sleduju ji podmračeným pohledem. |
doba vygenerování stránky: 1.3403010368347 sekund