| |||
Jídelna Sarah Nenechá to být. Prostě to nenechá být, i když vidí, že očividně nemám náladu. Už už bych na ní byl hrubý, když mi dojde, čí přítomnost tu je. Trochu si povzdychnu. "Pokud toto nebyla pro tebe zábava, pak mne z další prosím vynech." Odvětím tedy nakonec slušně. "To jsem si myslel. Po profesorech se slehla zem." Odvětím jen a zamyšleně se pro změnu zadívám k profesorskému stolu. Ta malá dívka je profesorka? Proběhne mi myslí celkem nezávazně, když uvažuji o tom, kam se všichni ztratili. |
| |||
Jídelna Jigme No, někdo vztahovačnější by se asi mohl urazit. "To si jako myslíš, že mi stačí chvilka zábavy na celý týden?" Zeptám se kysele, když mu vidím napsáno na čele, co si asi tak myslí. "Nehledě na to, že ta pravá zábava nestačila ani začít." Dodám ne zrovna nadšeně. "Takový slabý odvárek zábavy a ty bys mi to chtěl hned ožívat." Zakroutím hlavou. Zamyšleně našpulím rty po jeho otázce, ale pak vybafnu odpověď. "Ne." Pak se podívám k učitelskému stolu. "A taky jsem tu neviděla naráz víc učitelů v jídelně než je teď." Podotknu. |
| |||
Jídelna Sarah Vrhnu po ní nenaložený pohled a ani se nenamáhám odpovídat. Nevím jak ona, ale já to mám i přes poslední události pořád v dost živé paměti. Další výlev Helen u dalšího profesora. Z toho se začíná stávat co týdenní rutina. "Když tě to tak zajímá, čekám na profesora. Neviděla jsi náhodou tělocvikáře?" Zeptám se jí, i když odpověď tuším dopředu. |
| |||
Jídelna Jigme Zašklebím se, když na mě zkusí oblíbené "nech mě být". Jak originální. Pak ale zmíní, že jsem si zábavy užila. "A to kdy přesně?" Obávám se, že poslední dny zábavné nebyly a tady je to zjevně samý suchar. Nakloním hlavu na stranu. "Takže čekáš na krasavce? No obávám se, že exotiku si už zabrala vysoká rohatka, jemného blonďáčka celá banda holek, statečného šermíře ploutvička a divoké zosobnění divočiny si také nárokují minimálně dvě slečny, jak se zdá." Zazívám, jak mu shrnu, kdo tu je. |
| |||
Jídelna Sarah Když poznamená co poznamená. Zuby mi křísnou o sebe a odstrčím mističku. "Nech mě být." Odvětím. "Užila sis zábavy. Co po mne ještě chceš?" Odesknu pro změnu, jak začínám být nervózní, že se tu neukáže. Když přišli ti dva, doufal jsem, že se profesoři konečně umoudří. A zrovna on si bude dál hrát na nezvěstného. "Krasotinek už mám dost." Zamumlám nepřítomně. |
doba vygenerování stránky: 1.3373808860779 sekund