| |||
Jídelna Jigme Jakmile domluví, znovu se uvolním a uvelebím, aby na mě byl pěkný pohled. Hodím si nohu přes nohu. "Aha, prostě si jen padavka." Shrnu jeho slova velmi krátce a ušklíbnu se. Ne tedy, že by se mi zrovna zamlouvalo být propečená do křupava od elektřiny, ale fakt, přece se z toho nezblázním. Jídla je tu dost, oni tu nejsou, zábava občas nějaká taky, ačkoli dneska nějak vázne, a stále ještě jsem naživu. "Měl by ses uvolnit, seš napjatej jak kšandy." Chvilku zkoumám kam kouká. "A ať vyhlížíš jakoukoli krasotinku, stejně nebude hezčí než já." |
| |||
Jídelna Aka Nepatrně zakroutím hlavou. „Ale ne, jen jsem do teď moc sladkého nejedla.“ Jen na okamžik zaváhám, když se mi z mysli vynoří zrádná myšlenka na tu v podstatě jedinou příležitost. A to jsem měla ještě to slabé tělo s nedovivinutými smysly. „Draci mají poměrně citlivou chuť. Částečně nám nahrazuje čich.“ Pokrčím rameny. Když se tvoreček dá do jídla, znovu rychle kouknu po okolí a odstrčím ho i s pohárem o něco dál. „Nauč se to.“ Co jí na to mám říct? Krátký život zní fajn. Já mám na podobné učení staletí. „Zakaž těm myšlenkám přístup. Vykopej jim hrob, utop je, schovej za ohnivou stěnou.“ Vím, že těch přístupů je o hodně víc, než znám nebo snad zvládám. Mě vždy stačili zlatě šupinaté zdi. Pomalu vstanu od stolu. Teprve mi začíná kručet v žaludku, ale teď jíst nepůjdu. Třeba se oni rozhodnou, že nepotřebují obědvat. |
| |||
Jídelna Sarah Ani si nevšimnu, jak se napřímila jak kobra, jak se snažím mezi příchozími zachytit jednu konkrétní osobu. Její mrazivý tón mne však na chvíli odpoutá a podívám se na ni. "Když už jeden zazdá, že by mu tu mohli skutečně pomoci, okamžitě o tu možnost přijde. Náhrady nejsou možné, když profesory nedoženete. Nehledě na to, že si nejsem jistý, jestli zabíjení a oživování studentů má být jen děšení, trik, estráda či prostě jen pobavení. Nebýt to přání rodiny a nebýt tu vážený profesor Quison asi bych tu nevydržel déle než do pátku." Odvětím jí menším bezvarvým bezcitým monologem. Nehodlám mít znovu otřískanou hlavu o stůl, ne díky. |
| |||
Jídelna Sin "Ty jo, neznám nikoho kdo by neměl rád zmrzlinu. No, možná je to moc studené. Promiň" omluvím se, vůbec mě nenapadlo, že jí to nebude chutnat, já zmzrlinu miluju. Teda vlastně všechno sladké a po skoro třech dnech o hladu je to naprosto excelentní i když to nevypadá tak úhledně jak jindy. Opět zabodnu pohled na pečetní prsten, který patřil bratrovi. Gyzmo nás obě sleduje a když se zdá, že nikdo nemá zájem o pohár pustí se do něj sám. Je totálně roztomilý jak se soustředí a opatrně nabírá sousto lžičkou a pomaloučku se snaží trefit do pusy. "To neumím. Neumím ani lítat. Moc toho neumím. Třeba budu žít dostatečně dlouho, abych se všechno naučila." Vypadá to, že spíš mluvím na Gyzma než na Sin. |
| |||
Jídelna Aka Vypadá to, že nereaguju ani na to, že si dívka sedla zpět. Až na její oslovení zvednu pohled od stolu, který jsem doteď upřeně pozorovala. Kouknu na ni a kouknu na to, co mi přišoupla. Mezi rty mi probleskne jazyk, jak zkoumám, co to je. Nakonec dojdu k závěru, že jsem nic takového nikdy nejedla. Jedním prstem opatrně naberu podivnou hmotu a velmi opatrně ochutnám. V tu chvíli se mi zkroutí výraz a rychle si olíznu ruku, abych to dostala z jazyka. Na okamžik se zatvářím nepatrně vyděšeně. Mám pocit, jakoby mi zamrznul mozek. Teprve po chvíli, kdy se sladká chuť rozptýlí, se nepatrně otřesu a radši si ukousnu kus masa. „Je to výrazné.“ Zamyslím se nad tím, co mi zbývá v puse za chuť a zhodnotím, že je to asi sladké. A že takhle zředěné je to asi i příjemné? Ještě chvíli žvýkám, ale pak promluvím spíš do stolu než k ní. „Je dobré umět stavět zdi v mysli. Pomáhá to.“ Zadívám se na draky a vím, že bych tam měla být s nimi, ale nechci. |
| |||
Pokoj - jídelna Prof. Oranil Od onoho incidentu uplinulo již nekolik dní a já stále sepisovala svou stížnost, jenž jsem na noc uložila do nočního stolku. Ráno (večer) mne vzbudí naprosto nehorázněš nevhodný zvuk. Po notné chvíli si sundám škrabošku a poté co opustí slepice pokoj, se jdu upravit. Upravená, vkusně nalíčená a oblékla do šatů, ozdobená jemným náhrdelníkem, dojdu k posteli a začnu vřeštět. Jelikož stížnost je v nočním stolku, do něhož se dostanu tak možná dlátem a to tedy ne. To bych si poničila manikůru a v tomhle století pro páníčka ani nikdo neví co je manikůra. Ovívám se dlaní, abych se uklidnila. To mou náladu ještě více zhorší. Narázuji si to do jídelny přímo za profesorem Oranilem. "Dobré ráno. Tedy pro mne nikoliv. Jednak ten odporný zvuk, víte co to dělá s mým citlivým sluchem? Pokud nemáte na hodiny nebo něco takového ráda vám poskytnu finanční dar. Za druhé, mám zničený noční stolek. Z měkkého dřeva je najednou kámen a jak známo kámen není příliš tvárný bez určitých nástrojů a já si nehodlám polámat nehty. Jen nevím, zda to nebyl záměr, jelikož v tom stolku je moje stížnost. Ale nevadí stížnost vám mile ráda v rychlosti shrnu. To nejdůležitější. Napadla mne knihovna, tudíž se v ní již neukážu, nehodlám se nechat opět přemístit někam do něčího žaludky či co to bylo. A protože jako studentka mám nárok na vzdělání a informace, tudíž budete muset najít nějaký náhradní zdroj informací. Přemýšlela jsem nad tím a ulehčím vám rozhodnutí. V mé době se vyrábí takové věcičky říká se jim počítače. POČÍTAČE." zopakuji pomale a dívám se na něj jestli si to nezačne zapisovat. " pozor k tomu počítači je potřeba internet. INTERNET. Budu skromná samozřejmě nepočítám s tím, že byste pokryli signálem celou školu, stačí mi můj pokoj. Nyní vás nechám si to promyslet. Po snídani se zastavím." Pokud mne profesor nezastaví, usadím se na kraj na kraj stolu, tedy původně jsem to měla v plánu, ale moje instinkty mne upozornily na divný puch na krajní židli, ještě abych tak zasmrádla, proto se usadím hned vedle. To snad bude dostatečná vzdálenost. Podívám se na jídlo před sebou. "To je skandál!" Neudržím své emoce na místě a vykřiknu, když vidím tu šlichtu na talíři. Se zhnuseným výrazem uchopím mezi dva prsty kus šunky a nevěřícně se dívám na ten tvar, z jedné strany je tenký, že přes něj vidím a z druhé je na sílu prstu. |
| |||
jídelna především Felix, částečně Sonja „No jen aby, podle všeho tu jsou tu podobné věci na denním pořádku. A já se ještě nerozhodla být něčí žrádlo.“ odpovím upírce vedle. Na tu krasotinku radši nereaguji, nevím, zda to brát jako pozitivum a nebo naopak. Ale možná nebude tak moc strašná, pokud je to s tím profesorem pravda. Ale přeci jen... upír. Už to slovo zní špatně. Přeci jen bude lepší se od nich držet dál. Felix salát samozřejmě odmítne. Jak jinak. Nechávám ho tedy být. Pokud bude mít hlad, asi si může uhryznout kus holky vedle mě. |
| |||
Ošetřovna - jídelna nikdo konkrétní, pokud woodoo pohledem nefunguje Vážně netuším, jak se jim to sakra podařilo prosadit. A jakto, že jsem na to nakonec kývl. Možná to bude tím, že jsem mu sakra dlužil vlastní život. Sakra sakra sakra. No teď už je to úplně jedno. Alespoň malou rebélii v tom stejně provedu. Ostatně, to už bych nebyl já, kdybych to neudělal... Moment. Neudělala. No jasně. Ještě jednou sakra. Nechám na ošetřovně hlídat kytku, když už tam konečně taky nikdo není a vyrazím do jídelny. Na tohle potřebuji doplnit vláhu. Vkročím do jídelny. Mých ani ne 150 centimetrů do výšky je sice trochu frustrující, ale vynahradím si to jinde. Vlasy mi nahrazují dlouhé listy, které tak zdálky vypadají. Postavu příliš nic nezahaluje, až na maličký top a sukýnku z listí a lián. Projdu kolem studentského stolu a na krátký okamžik setrvám pohledem na albínském Sigim. Netrvá to ale ani tak dlouho, abych se zastavila. Přejdu k učitelskému stolu a vyhoupnu se na židli úplně na kraji. Přitáhnu si džbán vody a upíjím z něj. Doufala jsem, že tu bude víc těch, co za to můžou, ale vzhledem k tomu, kdo tu je, se spokojím s tím, že se upřeně mračím na Oranila. |
| |||
Jídelna May, Sonja Na téma jídla nemám nic než poněkud pohrdavý pohled hodnotící postavení zmíněných potravin v potravinovém řetězci. Tohle je žrádlo pro kořist. „Jo, ten určitě.“ Přikývnu kysele. Docela mě pobaví, že se obě chytnou na ten kec. Ani netuším, kde jsem to vlastně vzal, ale začíná mě lákat to na někom vyzkoušet. „Syrové maso nebo syrová krev.“ Pokrčím rameny, že je to fuk. „A s tou poživatelností to můžeme někdy zkusit, kdo je na tom líp.“ Oplatím jí gesto. |
doba vygenerování stránky: 1.3805389404297 sekund