| |||
Jídelna Okrajově Shrey a kdokoli další se ohlédne mým směrem, Rubus Ruby a Oranil a Helen Sleduju zapadlýma očima jednotlivé studenty a kývnutím odpovídám na to nemálo pozdravů, které zvládli vypotit. Zaujme mě jedině slečna Shrey, která se zatváří tak divně, až musím začít uvažovat, jestli se jí něco nestalo. Pak mě napadne ještě jedna možnost. Možná jsem se měl víc zajímat o to, kdo mě to vlastně zabil. Možná by se to mohlo hodit. Kupodivu se ještě dneska nepřihodilo žádné krveprolití a i rodinka se překvapivě usadila celkem pospolu, což je celkem potěšující změna. Přede mnou stojí jen pohár vody, ale i ten je netknutý. Obávám se, že pohled na zvracejícího profesora by mohl trochu podkopat autoritu. Mezitím se do místnosti přesune i Oranil a po chvíli i Rubus. Tedy Ruby, jak mu, jí, teď budeme asi říkat. Nesouhlasně stisknu rty. Jenomže v tomhle stavu se poněkud těžko protestuje a on se nechal překecat. Ona. Hmm. Když se k Oranilovi přiřítí slečna, jen zakroutím hlavou. Pokud se někdo nechá sežrat knihovnou, zjevně není dost životaschopný. Docela by mě zajímalo, jestli si uvědomuje, že i kdyby se sem něco takového dostalo, trochu tu chybí elektřina, pomineme-li některé studenty, která by celek uváděla do chodu. No, trochu jako provokace, ale snad jindy. Je mi celkem jedno, kam se posadila, pokud se tedy posadila a zbytek jejího příspěvku platí, tedy až do chvíle, kdy začne křičet. Ztratím poslední zbytky barvy a vrhnu jejím směrem velmi vybraný pohled. "Dobré ráno." Začnu odměřeným tónem. "Jste, ano, v poměrně velké místnosti, slečno, ale to ještě neznamená, že se tu budete chovat jako pavián. Pokud máte nějakou stížnost, právě jste názorně předvedla, že ji zvládnete ventilovat minimálně skoro správným směrem i když i to by jistě šlo udělat taktněji a poněkud uměřeněji vašemu postavení studentky." Odkážu ji do patřičných mezí. "Pakliže jsou ale vaše problémy spojeny s jídlem a jeho kvalitou, doporučuji se obrátit na kuchaře. Stejně jako v případě budíčku." Navážu na Oranilova slova. "A teď prosím tiše pokračujte ve snídani nebo opusťte jídelnu. Děkuji." Sleduju ji podmračeným pohledem. |
| |||
Jídelna především slečna Buffetová Snažím se v klidu najíst, ale občas bloumám pohledem po studentech, když jsou až příliš hlasití. Dokud to ale nechtějí realizovat, nijak nezasahuji. Pak se přiřítí další mysl, která se upne na mou osobu. Klidně se podívám na Ruby a opětuji jí pohled. V tu se ale přiblíží mysl, kterou jsem dneska nechtěl potkat. Přiřítí se rovnou ke stolu a začne hartusit. Hledím na ní trochu unaveně, ale pečlivě si ji vyslechnu. "Počkejte. Pokud to chcete řešit takto veřejně, vyslechněte si alespoň mou odpověď." Zastavím jí před tím, než se usadí. "Především tedy zdravím v těchto podvečerních hodinách. Je vskutku nemilé, že pro Vás začátek nového dne není dobrý. Pokud si chcete stěžovat na budíček, doporučuji navštívit kuchaře, který ho má na starosti, nebo ředitele, který mu tento úkol svěřil. Váš noční stolek mne vskutku mrzí." Zvednu pohled a zabodnu ho do Miko. "Jsem rád, že jste to nahlásila, postaráme se o nápravu." Ujistím ji. "Před několika dny došlo k nehodě na škole. Nebyla jste jediná napadena. Nyní je však sjednána náprava a nebude se to opakovat. I tak bych ale doporučil být ke Knihovně uctivější." Její myšlenkové pochody jsou až trochu agresivní. Měli by mít mezi povinnými předměty ovládání své mysli. "Zda budete využívat služeb Knihovny je zcela na Vás. Avšak ředitel nemá v nejmenším úmyslu zavádět technologie budoucnosti kvůli těm několika studentům, kteří zde z budoucnosti jsou." Odpovím jí. "Nehledě na to, že jen těžko byste sháněla potřebnou podporu v dnešním světě." Krátce se odmlčím. "Pokud máte další námitky ohledně modernosti školy, doporučuji se obrátit na ředitele NŠÚ." Pokud nemá další připomínky, nechám jí si sednout a nasnídat se. |
| |||
Jídelna Jigme Jakmile domluví, znovu se uvolním a uvelebím, aby na mě byl pěkný pohled. Hodím si nohu přes nohu. "Aha, prostě si jen padavka." Shrnu jeho slova velmi krátce a ušklíbnu se. Ne tedy, že by se mi zrovna zamlouvalo být propečená do křupava od elektřiny, ale fakt, přece se z toho nezblázním. Jídla je tu dost, oni tu nejsou, zábava občas nějaká taky, ačkoli dneska nějak vázne, a stále ještě jsem naživu. "Měl by ses uvolnit, seš napjatej jak kšandy." Chvilku zkoumám kam kouká. "A ať vyhlížíš jakoukoli krasotinku, stejně nebude hezčí než já." |
| |||
Jídelna Aka Nepatrně zakroutím hlavou. „Ale ne, jen jsem do teď moc sladkého nejedla.“ Jen na okamžik zaváhám, když se mi z mysli vynoří zrádná myšlenka na tu v podstatě jedinou příležitost. A to jsem měla ještě to slabé tělo s nedovivinutými smysly. „Draci mají poměrně citlivou chuť. Částečně nám nahrazuje čich.“ Pokrčím rameny. Když se tvoreček dá do jídla, znovu rychle kouknu po okolí a odstrčím ho i s pohárem o něco dál. „Nauč se to.“ Co jí na to mám říct? Krátký život zní fajn. Já mám na podobné učení staletí. „Zakaž těm myšlenkám přístup. Vykopej jim hrob, utop je, schovej za ohnivou stěnou.“ Vím, že těch přístupů je o hodně víc, než znám nebo snad zvládám. Mě vždy stačili zlatě šupinaté zdi. Pomalu vstanu od stolu. Teprve mi začíná kručet v žaludku, ale teď jíst nepůjdu. Třeba se oni rozhodnou, že nepotřebují obědvat. |
| |||
Jídelna Sarah Ani si nevšimnu, jak se napřímila jak kobra, jak se snažím mezi příchozími zachytit jednu konkrétní osobu. Její mrazivý tón mne však na chvíli odpoutá a podívám se na ni. "Když už jeden zazdá, že by mu tu mohli skutečně pomoci, okamžitě o tu možnost přijde. Náhrady nejsou možné, když profesory nedoženete. Nehledě na to, že si nejsem jistý, jestli zabíjení a oživování studentů má být jen děšení, trik, estráda či prostě jen pobavení. Nebýt to přání rodiny a nebýt tu vážený profesor Quison asi bych tu nevydržel déle než do pátku." Odvětím jí menším bezvarvým bezcitým monologem. Nehodlám mít znovu otřískanou hlavu o stůl, ne díky. |
| |||
Jídelna Sin "Ty jo, neznám nikoho kdo by neměl rád zmrzlinu. No, možná je to moc studené. Promiň" omluvím se, vůbec mě nenapadlo, že jí to nebude chutnat, já zmzrlinu miluju. Teda vlastně všechno sladké a po skoro třech dnech o hladu je to naprosto excelentní i když to nevypadá tak úhledně jak jindy. Opět zabodnu pohled na pečetní prsten, který patřil bratrovi. Gyzmo nás obě sleduje a když se zdá, že nikdo nemá zájem o pohár pustí se do něj sám. Je totálně roztomilý jak se soustředí a opatrně nabírá sousto lžičkou a pomaloučku se snaží trefit do pusy. "To neumím. Neumím ani lítat. Moc toho neumím. Třeba budu žít dostatečně dlouho, abych se všechno naučila." Vypadá to, že spíš mluvím na Gyzma než na Sin. |
| |||
Jídelna Aka Vypadá to, že nereaguju ani na to, že si dívka sedla zpět. Až na její oslovení zvednu pohled od stolu, který jsem doteď upřeně pozorovala. Kouknu na ni a kouknu na to, co mi přišoupla. Mezi rty mi probleskne jazyk, jak zkoumám, co to je. Nakonec dojdu k závěru, že jsem nic takového nikdy nejedla. Jedním prstem opatrně naberu podivnou hmotu a velmi opatrně ochutnám. V tu chvíli se mi zkroutí výraz a rychle si olíznu ruku, abych to dostala z jazyka. Na okamžik se zatvářím nepatrně vyděšeně. Mám pocit, jakoby mi zamrznul mozek. Teprve po chvíli, kdy se sladká chuť rozptýlí, se nepatrně otřesu a radši si ukousnu kus masa. „Je to výrazné.“ Zamyslím se nad tím, co mi zbývá v puse za chuť a zhodnotím, že je to asi sladké. A že takhle zředěné je to asi i příjemné? Ještě chvíli žvýkám, ale pak promluvím spíš do stolu než k ní. „Je dobré umět stavět zdi v mysli. Pomáhá to.“ Zadívám se na draky a vím, že bych tam měla být s nimi, ale nechci. |
| |||
Pokoj - jídelna Prof. Oranil Od onoho incidentu uplinulo již nekolik dní a já stále sepisovala svou stížnost, jenž jsem na noc uložila do nočního stolku. Ráno (večer) mne vzbudí naprosto nehorázněš nevhodný zvuk. Po notné chvíli si sundám škrabošku a poté co opustí slepice pokoj, se jdu upravit. Upravená, vkusně nalíčená a oblékla do šatů, ozdobená jemným náhrdelníkem, dojdu k posteli a začnu vřeštět. Jelikož stížnost je v nočním stolku, do něhož se dostanu tak možná dlátem a to tedy ne. To bych si poničila manikůru a v tomhle století pro páníčka ani nikdo neví co je manikůra. Ovívám se dlaní, abych se uklidnila. To mou náladu ještě více zhorší. Narázuji si to do jídelny přímo za profesorem Oranilem. "Dobré ráno. Tedy pro mne nikoliv. Jednak ten odporný zvuk, víte co to dělá s mým citlivým sluchem? Pokud nemáte na hodiny nebo něco takového ráda vám poskytnu finanční dar. Za druhé, mám zničený noční stolek. Z měkkého dřeva je najednou kámen a jak známo kámen není příliš tvárný bez určitých nástrojů a já si nehodlám polámat nehty. Jen nevím, zda to nebyl záměr, jelikož v tom stolku je moje stížnost. Ale nevadí stížnost vám mile ráda v rychlosti shrnu. To nejdůležitější. Napadla mne knihovna, tudíž se v ní již neukážu, nehodlám se nechat opět přemístit někam do něčího žaludky či co to bylo. A protože jako studentka mám nárok na vzdělání a informace, tudíž budete muset najít nějaký náhradní zdroj informací. Přemýšlela jsem nad tím a ulehčím vám rozhodnutí. V mé době se vyrábí takové věcičky říká se jim počítače. POČÍTAČE." zopakuji pomale a dívám se na něj jestli si to nezačne zapisovat. " pozor k tomu počítači je potřeba internet. INTERNET. Budu skromná samozřejmě nepočítám s tím, že byste pokryli signálem celou školu, stačí mi můj pokoj. Nyní vás nechám si to promyslet. Po snídani se zastavím." Pokud mne profesor nezastaví, usadím se na kraj na kraj stolu, tedy původně jsem to měla v plánu, ale moje instinkty mne upozornily na divný puch na krajní židli, ještě abych tak zasmrádla, proto se usadím hned vedle. To snad bude dostatečná vzdálenost. Podívám se na jídlo před sebou. "To je skandál!" Neudržím své emoce na místě a vykřiknu, když vidím tu šlichtu na talíři. Se zhnuseným výrazem uchopím mezi dva prsty kus šunky a nevěřícně se dívám na ten tvar, z jedné strany je tenký, že přes něj vidím a z druhé je na sílu prstu. |
| |||
jídelna především Felix, částečně Sonja „No jen aby, podle všeho tu jsou tu podobné věci na denním pořádku. A já se ještě nerozhodla být něčí žrádlo.“ odpovím upírce vedle. Na tu krasotinku radši nereaguji, nevím, zda to brát jako pozitivum a nebo naopak. Ale možná nebude tak moc strašná, pokud je to s tím profesorem pravda. Ale přeci jen... upír. Už to slovo zní špatně. Přeci jen bude lepší se od nich držet dál. Felix salát samozřejmě odmítne. Jak jinak. Nechávám ho tedy být. Pokud bude mít hlad, asi si může uhryznout kus holky vedle mě. |
doba vygenerování stránky: 1.5709118843079 sekund