| |||
Jídelna Sin Zničeně vzdychnu, znovu se posadím vedle Sin a přišoupnu jí svůj pohár se zmrzlinou a hromadou šlehačky, politou čokoládou. "Ochutnej." mírně se na ni usměji, ale stále smutně. Gyzmo se podrbe na hlavičce a dohopká zpátky, vyskočí na stůl před pohár a pozoruje Sin, co udělá. Já si teda nakonec přítáhnu palačinky a dám se pomale do jídla. Nemůžu se nacpat, když jsem tak dlouho nejedla. Po očku sleduji reakci Sin. Měla bych se držet svého původního bláznivého plánu a snažit se jim všem pomoct. Jsou to jen zničené duše, které potřebují obejmout. Rozhlédnu se po osazenstvu. Vzdychnu. To bude práce. |
| |||
Jídelna Dan, Simiel, Yqi Na jedinou otázku kentaurky zavrtím hlavou. "Pokud tak nechceš říkat mé skleničce, tak ne." Komentuji to nakonec. Simiel však vznese dotaz a Dan mu celkem názorně odpoví. Uchechtnu se. Jojo, chyběla mi tu. Můj pohled na chvíli sklouzne zpátky doprava a jen na krátko se ztratím v úvahách, co bychom mohli znovu spolu zvládnout. Vypadá to ale, že jsme ho nikdo neviděl, takže má šípatice očividně smůlu. |
| |||
Jídelna Jigme Jakmile to vypustí z pusy, s najednou velmi nebezpečným výrazem se zase narovnám až do skoro pravítkového posezu. "Lacinost?" Mrazivý tón mého hlasu by si nezadal s ledovým drakem. |
| |||
Jídelna May, Felix, Mal, Raz "Jo, prej máte sliny jak varani. To bude z toho syrovýho masa." poznamenám na chlupáčovu poznámku ledabyle a dál upíjím z poháru, už jsem si dolila třetí. "Ale krev máte poživatelnou." vypláznu na hafíka jazyk. "Jo tohle. Za to já sem nemohla, mě jeden profesor uhranul, což teda není něco co by se mi stávalo denně. Ale jinak se snažím svoje krvelačné choutky krotit a přece bych neubližovala takové krasotince." mrknu na May To jsou tady všichni takový zaprdění? Sleduji jak žvýká flák masa. To je táák sexy. Vrr. Na týpka kývnu, jsem přece slušně vychovaná a aspoň on vypadá v poho. |
| |||
Jídelna Sarah Pokrčím rameny na její poznámku a v podstatě stížnost na uvítání. Z jejího zpražení si vůbec nic nedělám. "Jen mě začíná unavovat lacinost tohoto ústavu." Konstatuji potom, co se zahne na židli. Sotva jí však věnuji pohled, vzhledem k tomu, že jsem zaujat hypnotizováním vchodu do jídelny. |
| |||
Jídelna Raziel Potvrdí moje podezření, že jsem ho tu ještě neviděla. I když, když o tom tak přemýšlím, je fakt že je to možná ten samý, co zacláněl ve dveřích po tý příšerný hodině. „Já tak dva týdny, asi.“ Pokrčím rameny. Život je tu poněkud hektický, než abych si mohla být úplně jistá. Trochu nespokojeně zjistím, že Jigme na můj pozdrav moc nereagoval. Ale dobře, otočili jsme kapitolu, nebudeme hned zase začínat s neopodstatněnou nenávistí. Jen ať si ji hezky zaslouží. „Většinou se tu totiž děje až moc věcí.“ Přikývnu trochu pobaveně. Voda z koule se mi přelije na ruce, rozprostře se mi po těle a skoro to vypadá, že zmizí. „A když si umřel, hmm, jaktože jsi tady? Jsi nemrtvý?“ Zeptám se se zájmem. |
| |||
Jídelna Malachi, okrajově Sonja No nevypadá jako typická slečna jaké jsem potkal. Krvavé maso. Ostré zuby. To asi nebude člověk. To jsi ale bystrý Razieli, někdo tu není člověk na téhle škole, jaké překvapení. "Ano, ano jsem tu tak 3 dny... A už jsem umřel. Vůbec nevím co se to tady všude děje, " řeknu a snažím se aby to bylo řečeno ledabyle. "Jak dlouho jsi tu ty?" Všimnu si upírky co sedí ještě o kousek dál a chvíli přemýšlím, jestli už není moc daleko abych na ní reagoval. Ale jestli se na mě podívá kývnu na pozdrav. I přesto, že mi její přítomnost není úplně příjemná. Už jsem skoro po jídle když si všimnu že tady někdo potřebuje dokazovat svoje schopnosti už hned z rána, chvíli se na onu kouli zadívám, ale pak se věnuju dále svému jídlu. Nemachruj, pomyslím si. |
| |||
Jídelna Jigme „No to je mi tedy uvítání.“ Zpražím ho hned vzápětí za ten jeho nadšený výraz. „To si vstával levou nohou nebo tě nějaký spolubydlící píchnul do prdele?“ Zakloním se na židli a protáhnu. |
| |||
Jídelna Raziel, Sonja Povytáhnu obočí, když na mě nováček promluví a pak natáhne ruku. Rychle na ni kouknu, ale naštěstí jsem se s tím zvykem už setkala, takže sama mu podám svoji levou zamazanou od krve z masa, které držím v ruce. Těsně před tím, než promluvil jsem si kus ostrýmy zuby utrhla, takže teď musí chvilku počkat, než polknu. „Malachi, Mal.“ Věnuju mu drobný úsměv a stáhnu svoji ruku zpět a je mi jedno, jestli mi ji sevřel nebo ne. Pokud ano, zjistí, že mám velmi pevný stisk. Olíznu si rty. „Jsi tu nový?“ Pak si všimnu i upírky, která si ke mně sedla z druhé strany. „Ráno.“ Kývnu, ale moc se mi to nelíbí. Je na souši rychlejší a mrštnější. Proč se takoví nebezpeční tvorové neseznamují ve vodě? Přede mnou se z nedalekého džbánu vylije voda a zformuje se do koule, ležící na stole. |
doba vygenerování stránky: 1.6509280204773 sekund