| |||
Ošetřovna - jídelna nikdo konkrétní, pokud woodoo pohledem nefunguje Vážně netuším, jak se jim to sakra podařilo prosadit. A jakto, že jsem na to nakonec kývl. Možná to bude tím, že jsem mu sakra dlužil vlastní život. Sakra sakra sakra. No teď už je to úplně jedno. Alespoň malou rebélii v tom stejně provedu. Ostatně, to už bych nebyl já, kdybych to neudělal... Moment. Neudělala. No jasně. Ještě jednou sakra. Nechám na ošetřovně hlídat kytku, když už tam konečně taky nikdo není a vyrazím do jídelny. Na tohle potřebuji doplnit vláhu. Vkročím do jídelny. Mých ani ne 150 centimetrů do výšky je sice trochu frustrující, ale vynahradím si to jinde. Vlasy mi nahrazují dlouhé listy, které tak zdálky vypadají. Postavu příliš nic nezahaluje, až na maličký top a sukýnku z listí a lián. Projdu kolem studentského stolu a na krátký okamžik setrvám pohledem na albínském Sigim. Netrvá to ale ani tak dlouho, abych se zastavila. Přejdu k učitelskému stolu a vyhoupnu se na židli úplně na kraji. Přitáhnu si džbán vody a upíjím z něj. Doufala jsem, že tu bude víc těch, co za to můžou, ale vzhledem k tomu, kdo tu je, se spokojím s tím, že se upřeně mračím na Oranila. |
| |||
Jídelna May, Sonja Na téma jídla nemám nic než poněkud pohrdavý pohled hodnotící postavení zmíněných potravin v potravinovém řetězci. Tohle je žrádlo pro kořist. „Jo, ten určitě.“ Přikývnu kysele. Docela mě pobaví, že se obě chytnou na ten kec. Ani netuším, kde jsem to vlastně vzal, ale začíná mě lákat to na někom vyzkoušet. „Syrové maso nebo syrová krev.“ Pokrčím rameny, že je to fuk. „A s tou poživatelností to můžeme někdy zkusit, kdo je na tom líp.“ Oplatím jí gesto. |
| |||
Jídelna Miko, Danielle, Simiel Jejich hovor mne nezajímá, ale dávám pozor, když začnou reagovat na mne. Po otázce od kluka se jedna změní. Trhnu sebou, když mi pohled spadne na známou hřejivou červenou. Pak dojem ale zkazí tím, že ho neviděla. A medusa taky ne. Trochu sklesle kývnu hlavou a opět přestanu dávat pozor. |
| |||
Jídelna Sin Zničeně vzdychnu, znovu se posadím vedle Sin a přišoupnu jí svůj pohár se zmrzlinou a hromadou šlehačky, politou čokoládou. "Ochutnej." mírně se na ni usměji, ale stále smutně. Gyzmo se podrbe na hlavičce a dohopká zpátky, vyskočí na stůl před pohár a pozoruje Sin, co udělá. Já si teda nakonec přítáhnu palačinky a dám se pomale do jídla. Nemůžu se nacpat, když jsem tak dlouho nejedla. Po očku sleduji reakci Sin. Měla bych se držet svého původního bláznivého plánu a snažit se jim všem pomoct. Jsou to jen zničené duše, které potřebují obejmout. Rozhlédnu se po osazenstvu. Vzdychnu. To bude práce. |
| |||
Jídelna Dan, Simiel, Yqi Na jedinou otázku kentaurky zavrtím hlavou. "Pokud tak nechceš říkat mé skleničce, tak ne." Komentuji to nakonec. Simiel však vznese dotaz a Dan mu celkem názorně odpoví. Uchechtnu se. Jojo, chyběla mi tu. Můj pohled na chvíli sklouzne zpátky doprava a jen na krátko se ztratím v úvahách, co bychom mohli znovu spolu zvládnout. Vypadá to ale, že jsme ho nikdo neviděl, takže má šípatice očividně smůlu. |
| |||
Jídelna Jigme Jakmile to vypustí z pusy, s najednou velmi nebezpečným výrazem se zase narovnám až do skoro pravítkového posezu. "Lacinost?" Mrazivý tón mého hlasu by si nezadal s ledovým drakem. |
| |||
Jídelna May, Felix, Mal, Raz "Jo, prej máte sliny jak varani. To bude z toho syrovýho masa." poznamenám na chlupáčovu poznámku ledabyle a dál upíjím z poháru, už jsem si dolila třetí. "Ale krev máte poživatelnou." vypláznu na hafíka jazyk. "Jo tohle. Za to já sem nemohla, mě jeden profesor uhranul, což teda není něco co by se mi stávalo denně. Ale jinak se snažím svoje krvelačné choutky krotit a přece bych neubližovala takové krasotince." mrknu na May To jsou tady všichni takový zaprdění? Sleduji jak žvýká flák masa. To je táák sexy. Vrr. Na týpka kývnu, jsem přece slušně vychovaná a aspoň on vypadá v poho. |
| |||
Jídelna Sarah Pokrčím rameny na její poznámku a v podstatě stížnost na uvítání. Z jejího zpražení si vůbec nic nedělám. "Jen mě začíná unavovat lacinost tohoto ústavu." Konstatuji potom, co se zahne na židli. Sotva jí však věnuji pohled, vzhledem k tomu, že jsem zaujat hypnotizováním vchodu do jídelny. |
| |||
Jídelna Raziel Potvrdí moje podezření, že jsem ho tu ještě neviděla. I když, když o tom tak přemýšlím, je fakt že je to možná ten samý, co zacláněl ve dveřích po tý příšerný hodině. „Já tak dva týdny, asi.“ Pokrčím rameny. Život je tu poněkud hektický, než abych si mohla být úplně jistá. Trochu nespokojeně zjistím, že Jigme na můj pozdrav moc nereagoval. Ale dobře, otočili jsme kapitolu, nebudeme hned zase začínat s neopodstatněnou nenávistí. Jen ať si ji hezky zaslouží. „Většinou se tu totiž děje až moc věcí.“ Přikývnu trochu pobaveně. Voda z koule se mi přelije na ruce, rozprostře se mi po těle a skoro to vypadá, že zmizí. „A když si umřel, hmm, jaktože jsi tady? Jsi nemrtvý?“ Zeptám se se zájmem. |
doba vygenerování stránky: 1.4664130210876 sekund