| |||
Jídelna Aka Vypadá to, že nereaguju ani na to, že si dívka sedla zpět. Až na její oslovení zvednu pohled od stolu, který jsem doteď upřeně pozorovala. Kouknu na ni a kouknu na to, co mi přišoupla. Mezi rty mi probleskne jazyk, jak zkoumám, co to je. Nakonec dojdu k závěru, že jsem nic takového nikdy nejedla. Jedním prstem opatrně naberu podivnou hmotu a velmi opatrně ochutnám. V tu chvíli se mi zkroutí výraz a rychle si olíznu ruku, abych to dostala z jazyka. Na okamžik se zatvářím nepatrně vyděšeně. Mám pocit, jakoby mi zamrznul mozek. Teprve po chvíli, kdy se sladká chuť rozptýlí, se nepatrně otřesu a radši si ukousnu kus masa. „Je to výrazné.“ Zamyslím se nad tím, co mi zbývá v puse za chuť a zhodnotím, že je to asi sladké. A že takhle zředěné je to asi i příjemné? Ještě chvíli žvýkám, ale pak promluvím spíš do stolu než k ní. „Je dobré umět stavět zdi v mysli. Pomáhá to.“ Zadívám se na draky a vím, že bych tam měla být s nimi, ale nechci. |
| |||
Pokoj - jídelna Prof. Oranil Od onoho incidentu uplinulo již nekolik dní a já stále sepisovala svou stížnost, jenž jsem na noc uložila do nočního stolku. Ráno (večer) mne vzbudí naprosto nehorázněš nevhodný zvuk. Po notné chvíli si sundám škrabošku a poté co opustí slepice pokoj, se jdu upravit. Upravená, vkusně nalíčená a oblékla do šatů, ozdobená jemným náhrdelníkem, dojdu k posteli a začnu vřeštět. Jelikož stížnost je v nočním stolku, do něhož se dostanu tak možná dlátem a to tedy ne. To bych si poničila manikůru a v tomhle století pro páníčka ani nikdo neví co je manikůra. Ovívám se dlaní, abych se uklidnila. To mou náladu ještě více zhorší. Narázuji si to do jídelny přímo za profesorem Oranilem. "Dobré ráno. Tedy pro mne nikoliv. Jednak ten odporný zvuk, víte co to dělá s mým citlivým sluchem? Pokud nemáte na hodiny nebo něco takového ráda vám poskytnu finanční dar. Za druhé, mám zničený noční stolek. Z měkkého dřeva je najednou kámen a jak známo kámen není příliš tvárný bez určitých nástrojů a já si nehodlám polámat nehty. Jen nevím, zda to nebyl záměr, jelikož v tom stolku je moje stížnost. Ale nevadí stížnost vám mile ráda v rychlosti shrnu. To nejdůležitější. Napadla mne knihovna, tudíž se v ní již neukážu, nehodlám se nechat opět přemístit někam do něčího žaludky či co to bylo. A protože jako studentka mám nárok na vzdělání a informace, tudíž budete muset najít nějaký náhradní zdroj informací. Přemýšlela jsem nad tím a ulehčím vám rozhodnutí. V mé době se vyrábí takové věcičky říká se jim počítače. POČÍTAČE." zopakuji pomale a dívám se na něj jestli si to nezačne zapisovat. " pozor k tomu počítači je potřeba internet. INTERNET. Budu skromná samozřejmě nepočítám s tím, že byste pokryli signálem celou školu, stačí mi můj pokoj. Nyní vás nechám si to promyslet. Po snídani se zastavím." Pokud mne profesor nezastaví, usadím se na kraj na kraj stolu, tedy původně jsem to měla v plánu, ale moje instinkty mne upozornily na divný puch na krajní židli, ještě abych tak zasmrádla, proto se usadím hned vedle. To snad bude dostatečná vzdálenost. Podívám se na jídlo před sebou. "To je skandál!" Neudržím své emoce na místě a vykřiknu, když vidím tu šlichtu na talíři. Se zhnuseným výrazem uchopím mezi dva prsty kus šunky a nevěřícně se dívám na ten tvar, z jedné strany je tenký, že přes něj vidím a z druhé je na sílu prstu. |
| |||
jídelna především Felix, částečně Sonja „No jen aby, podle všeho tu jsou tu podobné věci na denním pořádku. A já se ještě nerozhodla být něčí žrádlo.“ odpovím upírce vedle. Na tu krasotinku radši nereaguji, nevím, zda to brát jako pozitivum a nebo naopak. Ale možná nebude tak moc strašná, pokud je to s tím profesorem pravda. Ale přeci jen... upír. Už to slovo zní špatně. Přeci jen bude lepší se od nich držet dál. Felix salát samozřejmě odmítne. Jak jinak. Nechávám ho tedy být. Pokud bude mít hlad, asi si může uhryznout kus holky vedle mě. |
| |||
Ošetřovna - jídelna nikdo konkrétní, pokud woodoo pohledem nefunguje Vážně netuším, jak se jim to sakra podařilo prosadit. A jakto, že jsem na to nakonec kývl. Možná to bude tím, že jsem mu sakra dlužil vlastní život. Sakra sakra sakra. No teď už je to úplně jedno. Alespoň malou rebélii v tom stejně provedu. Ostatně, to už bych nebyl já, kdybych to neudělal... Moment. Neudělala. No jasně. Ještě jednou sakra. Nechám na ošetřovně hlídat kytku, když už tam konečně taky nikdo není a vyrazím do jídelny. Na tohle potřebuji doplnit vláhu. Vkročím do jídelny. Mých ani ne 150 centimetrů do výšky je sice trochu frustrující, ale vynahradím si to jinde. Vlasy mi nahrazují dlouhé listy, které tak zdálky vypadají. Postavu příliš nic nezahaluje, až na maličký top a sukýnku z listí a lián. Projdu kolem studentského stolu a na krátký okamžik setrvám pohledem na albínském Sigim. Netrvá to ale ani tak dlouho, abych se zastavila. Přejdu k učitelskému stolu a vyhoupnu se na židli úplně na kraji. Přitáhnu si džbán vody a upíjím z něj. Doufala jsem, že tu bude víc těch, co za to můžou, ale vzhledem k tomu, kdo tu je, se spokojím s tím, že se upřeně mračím na Oranila. |
| |||
Jídelna May, Sonja Na téma jídla nemám nic než poněkud pohrdavý pohled hodnotící postavení zmíněných potravin v potravinovém řetězci. Tohle je žrádlo pro kořist. „Jo, ten určitě.“ Přikývnu kysele. Docela mě pobaví, že se obě chytnou na ten kec. Ani netuším, kde jsem to vlastně vzal, ale začíná mě lákat to na někom vyzkoušet. „Syrové maso nebo syrová krev.“ Pokrčím rameny, že je to fuk. „A s tou poživatelností to můžeme někdy zkusit, kdo je na tom líp.“ Oplatím jí gesto. |
| |||
Jídelna Miko, Danielle, Simiel Jejich hovor mne nezajímá, ale dávám pozor, když začnou reagovat na mne. Po otázce od kluka se jedna změní. Trhnu sebou, když mi pohled spadne na známou hřejivou červenou. Pak dojem ale zkazí tím, že ho neviděla. A medusa taky ne. Trochu sklesle kývnu hlavou a opět přestanu dávat pozor. |
| |||
Jídelna Sin Zničeně vzdychnu, znovu se posadím vedle Sin a přišoupnu jí svůj pohár se zmrzlinou a hromadou šlehačky, politou čokoládou. "Ochutnej." mírně se na ni usměji, ale stále smutně. Gyzmo se podrbe na hlavičce a dohopká zpátky, vyskočí na stůl před pohár a pozoruje Sin, co udělá. Já si teda nakonec přítáhnu palačinky a dám se pomale do jídla. Nemůžu se nacpat, když jsem tak dlouho nejedla. Po očku sleduji reakci Sin. Měla bych se držet svého původního bláznivého plánu a snažit se jim všem pomoct. Jsou to jen zničené duše, které potřebují obejmout. Rozhlédnu se po osazenstvu. Vzdychnu. To bude práce. |
| |||
Jídelna Dan, Simiel, Yqi Na jedinou otázku kentaurky zavrtím hlavou. "Pokud tak nechceš říkat mé skleničce, tak ne." Komentuji to nakonec. Simiel však vznese dotaz a Dan mu celkem názorně odpoví. Uchechtnu se. Jojo, chyběla mi tu. Můj pohled na chvíli sklouzne zpátky doprava a jen na krátko se ztratím v úvahách, co bychom mohli znovu spolu zvládnout. Vypadá to ale, že jsme ho nikdo neviděl, takže má šípatice očividně smůlu. |
| |||
Jídelna Jigme Jakmile to vypustí z pusy, s najednou velmi nebezpečným výrazem se zase narovnám až do skoro pravítkového posezu. "Lacinost?" Mrazivý tón mého hlasu by si nezadal s ledovým drakem. |
| |||
Jídelna May, Felix, Mal, Raz "Jo, prej máte sliny jak varani. To bude z toho syrovýho masa." poznamenám na chlupáčovu poznámku ledabyle a dál upíjím z poháru, už jsem si dolila třetí. "Ale krev máte poživatelnou." vypláznu na hafíka jazyk. "Jo tohle. Za to já sem nemohla, mě jeden profesor uhranul, což teda není něco co by se mi stávalo denně. Ale jinak se snažím svoje krvelačné choutky krotit a přece bych neubližovala takové krasotince." mrknu na May To jsou tady všichni takový zaprdění? Sleduji jak žvýká flák masa. To je táák sexy. Vrr. Na týpka kývnu, jsem přece slušně vychovaná a aspoň on vypadá v poho. |
doba vygenerování stránky: 1.3997509479523 sekund