| |||
Jídelna Sarah Pokrčím rameny na její poznámku a v podstatě stížnost na uvítání. Z jejího zpražení si vůbec nic nedělám. "Jen mě začíná unavovat lacinost tohoto ústavu." Konstatuji potom, co se zahne na židli. Sotva jí však věnuji pohled, vzhledem k tomu, že jsem zaujat hypnotizováním vchodu do jídelny. |
| |||
Jídelna Raziel Potvrdí moje podezření, že jsem ho tu ještě neviděla. I když, když o tom tak přemýšlím, je fakt že je to možná ten samý, co zacláněl ve dveřích po tý příšerný hodině. „Já tak dva týdny, asi.“ Pokrčím rameny. Život je tu poněkud hektický, než abych si mohla být úplně jistá. Trochu nespokojeně zjistím, že Jigme na můj pozdrav moc nereagoval. Ale dobře, otočili jsme kapitolu, nebudeme hned zase začínat s neopodstatněnou nenávistí. Jen ať si ji hezky zaslouží. „Většinou se tu totiž děje až moc věcí.“ Přikývnu trochu pobaveně. Voda z koule se mi přelije na ruce, rozprostře se mi po těle a skoro to vypadá, že zmizí. „A když si umřel, hmm, jaktože jsi tady? Jsi nemrtvý?“ Zeptám se se zájmem. |
| |||
Jídelna Malachi, okrajově Sonja No nevypadá jako typická slečna jaké jsem potkal. Krvavé maso. Ostré zuby. To asi nebude člověk. To jsi ale bystrý Razieli, někdo tu není člověk na téhle škole, jaké překvapení. "Ano, ano jsem tu tak 3 dny... A už jsem umřel. Vůbec nevím co se to tady všude děje, " řeknu a snažím se aby to bylo řečeno ledabyle. "Jak dlouho jsi tu ty?" Všimnu si upírky co sedí ještě o kousek dál a chvíli přemýšlím, jestli už není moc daleko abych na ní reagoval. Ale jestli se na mě podívá kývnu na pozdrav. I přesto, že mi její přítomnost není úplně příjemná. Už jsem skoro po jídle když si všimnu že tady někdo potřebuje dokazovat svoje schopnosti už hned z rána, chvíli se na onu kouli zadívám, ale pak se věnuju dále svému jídlu. Nemachruj, pomyslím si. |
| |||
Jídelna Jigme „No to je mi tedy uvítání.“ Zpražím ho hned vzápětí za ten jeho nadšený výraz. „To si vstával levou nohou nebo tě nějaký spolubydlící píchnul do prdele?“ Zakloním se na židli a protáhnu. |
| |||
Jídelna Raziel, Sonja Povytáhnu obočí, když na mě nováček promluví a pak natáhne ruku. Rychle na ni kouknu, ale naštěstí jsem se s tím zvykem už setkala, takže sama mu podám svoji levou zamazanou od krve z masa, které držím v ruce. Těsně před tím, než promluvil jsem si kus ostrýmy zuby utrhla, takže teď musí chvilku počkat, než polknu. „Malachi, Mal.“ Věnuju mu drobný úsměv a stáhnu svoji ruku zpět a je mi jedno, jestli mi ji sevřel nebo ne. Pokud ano, zjistí, že mám velmi pevný stisk. Olíznu si rty. „Jsi tu nový?“ Pak si všimnu i upírky, která si ke mně sedla z druhé strany. „Ráno.“ Kývnu, ale moc se mi to nelíbí. Je na souši rychlejší a mrštnější. Proč se takoví nebezpeční tvorové neseznamují ve vodě? Přede mnou se z nedalekého džbánu vylije voda a zformuje se do koule, ležící na stole. |
| |||
Jídelna Malachi, Jigme V klidu si snídám když v tom se zpod stolu vynoří nějaká slečna a sedne si kousek ode mě ob jednu židli. Žeby někdo kdo mě nebude chtít zabít pohledem jako můj spolubydlící? "Dobré jitro," řeknu s lehkým úsměvem a mnohem přívětivěji než spolusedící. "My jsme se asi ještě nepotkali... Mé jméno je Raziel." Natáhnu ruku k podání, ale pak si uvědomím, že ji mám špinavou od jídla a trochu trapně ji zase položím na stůl. |
| |||
Kabinet - louky Snad nikdo a pak možná Tortun Skutečně jsem velmi rád, že jsem byl trochu víc mimo než jen ve spánku. Z myslí studentů jsem zjistil, že budíček asi nebyl nejzábavnější částí dne a rovnou jsem svůj kabinet zabezpečil protihlukovým kouzlem. Ha. To mě taky mohlo napadnout dřív. A pokud to bude fungovat i na klepání, tak budu mít o půlku práce míň. Spokojeně se protáhnu a vyrazím klidným krokem na pozemky, kde se proměním. Dál pokračuju po čtyřech. Pomalým tempem mířím přes pozemky k lesu. Když jsem jen pár metrů od Tortunovi mysli, uvelebím se v trávě. |
| |||
jídelna především Felix a Sonja „To bude způsobeno tím, že nevím, zda ti nepřeskočí. Když jsem tě potkala minule, tak tě honil profesor...“ řeknu omluvným tónem na její poznámku. Felix využije chvilky a sykne zajímavou informaci. Že je dívka upír, to jsem se dozvěděla už na schodech. To že je zabije naše kousnutí, je tedy zajímavá informace. Třeba jí zabije i naše krev. Dává to logiku, upír vlkodlak zní hodně nereálně. Hned je mi líp. „Nabízela jsem ti salát. Ten ti určitě nechají a nebo si vezmi pečené.“ radím Felixovi, když vidím, jak sleduje mizející dračí maso. |
| |||
Jídelna Sonja, May Povytáhnu obočí, když si mě tak okázale nevšímá, ale že by mě to trápilo, to se říct nedá. Fuj, krvesajka. Všimnul jsem si taky, že May poněkud znejistěla, ale nechce se mi jí teď vyptávat proč. Jen se k ní nakloním a s očima upřenýma na upírku jí syknu do ucha pár slov. Je mi naprosto jasné, že krvinka mě dobře uslyší. „Neboj, víš, že upíry vlkodlačí kousnutí zabíjí?“ Znovu se narovnám a opřu se o opěradlo židle. „Každopádně máme času na snídani dost. Doufám, že to ty bestie nesežerou všechno.“ Upírám oči na draky. |
doba vygenerování stránky: 1.5485410690308 sekund