| |||
Jídelna Okrajově Modrý, May Prudce cuknu a zuřivě zavrčím. Jo, nikdy jsme netrpěli přehnaným pudech sebezáchovy, ale tentokrát se kupodivu zdekuju jenom s tím, co mi zbylo. Pod stolem se dám do hodování, ale rozhodně mi to nevydrží dlouho. Už nemám hlad, ale k přežrání bych zvládnul zfutrovat tak dvakrát tolik masa. Jsem rád, že se May dál nešťourala v tom obojku, i když se trochu obávám, že na to časem ještě řeč přijde. Když je poslední kousek pryč, nejprve hrubým jazykem očistím dočista kameny od krve, pak svůj kožich, a když začichám a zjistím, že pár kapek je ještě na nedalekých nohách, prokážu stejnou službu i jim. Hmm, chtělo by to zákusek. Nespokojeně blýskám očima zpod stolu, ale na další loupežnou výpravu se neodvážím. |
| |||
Jídelna ti dva, Felix, okrajově nejbližší okolí Pokud konečně uznal, že jsem právoplatně drak, pak bych ho možná časem mohl vzít i na milost. Každopádně jídelnu zahalí mlha a objeví se jídlo. Pustím se do nejbližší hromady, abych zahnal hlad, když se pod stolem přiblíží vlk a krade flákotu z naší hromady. Zuby mu secvaknou těsně před čumákem, takže o kus masa přijde. Alespoň je úměrnější jeho velikosti. Jeho odchod doprovodím výhružným vrčením, aby si něco takového pro příště rozmyslel. Vždyť jsem ho mohl hryznout, u všech vajec! Potřesu nevěřícně hlaovu. Kousek se šoupnu, když se v jídelně zjeví Šedá a dá se do jídla. Dávám si pozor na okolí ale statečně do sebe futruji velké fláky masa. |
| |||
Jídelna Aka Po tak desátém soustu bez odpovědi se natáhnu pro pohár vody, mohutně upiju a zbyteček jí pomalu vyleju do vlasů. Nakloním hlavu nepatrně na stranu. "Fakt chceš vypadat jako zmoklá slepice?" Nevím, co mě to popadlo. Nemám chuť ji deptat ani sežrat a že už jsem rozhodně žrala horší věci. Snad jenom zkouším, jestli v ní neroznítím jiskřičku zloby? "Asi bych z tebe měla bolení břicha. Samý kosti, málo masa, ale ten plyšák..." Nadhodím, ale neudělám jediný pohyb jejich směrem, jen dál obírám maso, které jsem si přitahla blíž. |
| |||
Jídelna Sin Smrdíš! Zaslechnu a Gyzmo mě zatahá za ruku, asi s nadějí, že se dám do hovoru. Upírá na mě ty svá velká kukadla, jako by mi snad složila nějakou poklonu. Brouček, příliš nerozumí této řeci. Jinak by asi tak nadšený nebyl. Přičíchnu k podpaží. Pohodím rameny a dál si hledím svého. Tak a už nejsem dobrá ani jako žrádlo pro draky. Vlastně nevím, jestli mám být poznámkou potěšena nebo uražena. Upiju další doušek z poháru. |
| |||
Pozemky - jídelna Papa a papa Když mne konečně rozmotají, celkem překvapeně se doptám na to co se stalo. Pokouším se přesvědčit alespoň jednoho z papa aby dědu navštívili. Nicméně není nikde k nalezení. Nějak nemám chuť a ani potřebu se socializovat s kýmkoliv, když se oba drží pořád poblíž mne. Tedy vždy minimálně jeden. Potěší mne, že jsem začal trénovat schopnosti, skoro cítím, jak sílím každým dnem. Nakonec ale zajdu navštívit i rodinu. Když mne však upozorní na čas, vypluji na kraj jezera, kde čekají oba dva papa. Zazubím se na ně nadšeně a vyrazím s nimi do jídelny. Jeden se rozlehne doprostřed, tak si sednu naproti jeho čumáku, doufaje, že druhý se usadí poblíž. |
| |||
jídelna především Felix, ale pokud poslouchá někdo další v jídelně, tak asi i on Módní doplněk? To jako vážně? pomyslím si a sleduji, jak si už zase ve vlčí podobě jde ukrást maso od dračího stolu. Copak mu nikdo neřekl, že jídlo se nekrade? Že by za to mohl být o hlavu kratší? napadne mě, když se dívám, jak trhá kus masa z hromady. Jenže pak mě pohled sklouzne na tu tekutinu a já si uvědomím, jak ta hustá kapalina obaluje chlupy a jak je cítit... Zblednu a zase pohled raději stočím k mé přivlastněné misce masa. Felix si dotáhne krvavou hroudu k našemu místu a já se snažím se na něho ani nepodívat. Samozřejmě, že se podívám. Naštěstí se ale uhlídám a nezačnu zvracet. Hezky to zaženu upečeným masem tam kam to patří. Snažím se přitom, abych se zbytečně neušpinila. Zatím nemám nic jiného na sebe. Jen nevím, zda to má cenu, neb na lýtkách cítím přistávající kapičky něčeho od někoho, kdo trhá maso hned vedle. Nechci se raději ani dívat, jakou mají barvu. Na druhou stranu neuhnu, dokud to jsou jen kapičky tak ať jsou... |
| |||
Pokoj - jídelna Sonja, Jigme S nadávkou vylítnu z postele přesně tak, jak jsem spala, úplně nahá. Kterej chorej mozek tu sakra vymejšlí budíčky? Trochu nenaloženě mávnu spolubydlící a když zaváhá, zaberu sprchu. Není divu, že jsem trochu podrážděná. Včera jsem zapomněla, že je neděle a dlouho do odpoledne jsem se procházela po pozemcích, než mi došlo, že bych tu dobu měla věnovat spíše spánku, takže teď mám pocit, že je ze mě spíš zombík než upír. Než se obléknu, stihne hygienu i Sonja, takže do jídelny vyrážíme spolu. Dvě jediné skutečné upírky na škole. Ve dveřích jídelny se zastavím a kriticky si prohlédnu osazenstvo. Pak mrknu na svoji společnici a upíří rychlostí to vezmu přímo k Jigmemu, ke kterému se ladně usadím po jeho pravé ruce. Tentokrát nemám jen župan, ale krátké šatičky s velkým výstřihem. "Dobré ráno." Zazubím se na něj pěkně zblízka a přitáhnu si pohár s krví. |
doba vygenerování stránky: 1.3459441661835 sekund