| |||
Jídelna Aka Jeden koutek mi cukne do vycenění zubů, ale nakonec se ovládnu a dál jen uždibuju kousky masa. "Jestli si jen žrádlo, tak se polo na stůl, aby někdo z profesorů neměl kecy." Oči jí upírám do zad. |
| |||
Jídelna Sin Voda mi stéká po vlasech a já se ani nehnu. Teda jen zavřu oči a když se dostane k rtům zničeně vydechnu, takže se kapičky rozletí do stran, ale nedostanou se až k Sin(8%)Je sice studená a mokrá, jak bývá u vody zvykem, ale mohla to být třeba Cola, ta lepí, to by bylo horší. Na její otázku opět pořídím rameny. Je mi jedno jak vypadám. Otočím se k ní zády, aby neviděla na Gyzma a on se mohl v klidu najíst. Konejšivě ho pohladím. |
| |||
jídelna především Felix, ale pokud poslouchá někdo další v jídelně, tak asi i on Jím celkem spokojeně, ale o proti mému kolegovi značně pomalu. Lidská pusa je přeci jenom o chlup či dva menší, než tlama vlka. Tudíž, při mém pojídání třetího kusu masa má Felix už svou porci sežránu. Inu to já ale nevnímám. Já málem nadskočím leknutím, když se mé nohy dotkne něco mokrého a lehce hrubého. On mě olizuje?! mám co dělat, abych se ani nehnula a ani se nezadávila soustem. Jakmile je jisté, že se jazyk znovu neoctne na mých nohou, odkloním se a podívám vedle sebe. Evidentně svou porci sežral. „Chceš ještě něco podat?“ zeptám se s naprosto vážnou tváří. Hlad je prevít a hladový vlk je ještě horší. Třeba by si dal kus pečeného... Třeba celou misku... |
| |||
Intermezzo hovoru v čele stolu Jídelny především Felix a Mayli Když se na stolech zjeví jídlo a draci se dají do hodování, zvednu nohy na stoličku vedle, abych boty neměla celé zacákané krví. Když se však ozve vrčení a prudké cvaknutí, upoutá to mou pozornost. A když se nahnu, abych viděla, všimnu si Felixe pod stolem. Povytáhnu obočí a sleduji kam běží. Napřed na té chodbě a teď... Dobrá, to přestává vypadat na náhodu. Chvíli tak zírám jejich směrem, než si znovu připomenu své posmrté, předznovuživotní myšlenky. Jen velmi neochotně odvrátím zrak a svou pozornost opět věnuji hovoru u naší části stolu. |
| |||
Jídelna Okrajově Modrý, May Prudce cuknu a zuřivě zavrčím. Jo, nikdy jsme netrpěli přehnaným pudech sebezáchovy, ale tentokrát se kupodivu zdekuju jenom s tím, co mi zbylo. Pod stolem se dám do hodování, ale rozhodně mi to nevydrží dlouho. Už nemám hlad, ale k přežrání bych zvládnul zfutrovat tak dvakrát tolik masa. Jsem rád, že se May dál nešťourala v tom obojku, i když se trochu obávám, že na to časem ještě řeč přijde. Když je poslední kousek pryč, nejprve hrubým jazykem očistím dočista kameny od krve, pak svůj kožich, a když začichám a zjistím, že pár kapek je ještě na nedalekých nohách, prokážu stejnou službu i jim. Hmm, chtělo by to zákusek. Nespokojeně blýskám očima zpod stolu, ale na další loupežnou výpravu se neodvážím. |
| |||
Jídelna ti dva, Felix, okrajově nejbližší okolí Pokud konečně uznal, že jsem právoplatně drak, pak bych ho možná časem mohl vzít i na milost. Každopádně jídelnu zahalí mlha a objeví se jídlo. Pustím se do nejbližší hromady, abych zahnal hlad, když se pod stolem přiblíží vlk a krade flákotu z naší hromady. Zuby mu secvaknou těsně před čumákem, takže o kus masa přijde. Alespoň je úměrnější jeho velikosti. Jeho odchod doprovodím výhružným vrčením, aby si něco takového pro příště rozmyslel. Vždyť jsem ho mohl hryznout, u všech vajec! Potřesu nevěřícně hlaovu. Kousek se šoupnu, když se v jídelně zjeví Šedá a dá se do jídla. Dávám si pozor na okolí ale statečně do sebe futruji velké fláky masa. |
doba vygenerování stránky: 1.383453130722 sekund