| |||
Kabinet - most - u jezera - jídelna? Venge, imbecil Jen si odfrknu, když po mě hodí pohledem. To nemění nic na tom, že nás mohl požádat ať počkáme. Většinou se držím v blízkosti Vengeho, mimo ty chvíle, kdy je s modrým. To trávím svůj čas na mostě a cvičím své schopnosti, jelikož nechci, aby se zoopakovali poslední události. Většinou příjdu těsně před koncem jejich cvičení. Docela se snažím s Vengem mluvit a nějak se s ním spřátelit. Přece jen by bylo záhodno. Jsem si vědom toho, že bych mu mohl vzít dračí podobu, ale nehodlám používat stéjné nekalé praktiky jako on. Když se vydá na návštěvu k matce, medituji na břehu jezera a snažím se zlepšit svou koncentraci. Třeba mi pak půjde ovládání magie lépe. Z meditace mě vyruší asi nový budíček. Docela zapadající k ponuré atmosféře, která vládne na škole. Zkusím se telepaticky spojit s Vengem. Nechci, aby šel do jídelny sám, takže počkám na odpověď a pokud půjde do jídelny, tak půjdu s ním. V opačném případě jídlo oželím. |
| |||
Pokoj upírky I - jídelna Sarah Volné dny jsem v podstatě proflákala. Co taky jiného dělat, že. Dokonce se mi dařilo nepotkávat žádnou krevní banku, takže jsem zvládla nikoho nepokousat. Dobře ty! Musím se pochválit za takový výkon. I když asi bych to bez své věrné placatky nezvládla. Probere mě jakýsi podivný zvuk. Vyskočím z postele a rozhlížím se kolem. Když zjistím, že se nic podivného kolem neděje uvolním se. Pokud se probudí i Sarah, tak jí pozdravím. "Dobré ráno, krásko." Jsem ráda, že mám pokoj s ní, alespoň mám na co koukat. Počkám až se vykoupe a pak se upravím já. Když bude chtít, tak spolu vyrazíme do jídelny, jinak půjdu sama. Vnucovat se nebudu. |
| |||
Jídelna Danielle, Miko, Simiel Jen napůl poslouchám o čem se baví a nemám moc potřebu odpovídat na dotaz na všechny. Pak se však modrá otočí s dotazem přímo na mne. Podívám se na ni a na otázku zavrtím hlavou. Objevení jídla se mnou nehne ani o milimetr. Nemám chuť. "Neviděli jste Sigiho?" Zeptám se po chvíli bezbarvým hlasem tiše, místo nějaké odpovědi. |
| |||
Pokoj směs - jídelna Celé vékend sem neměl do čeho píchnót. Ale při córání sem zistil, že majé hajtry. Tož to přeca znamená, že budó potřebovat i kovářa. Jen teda netuším, kde majó kovárnu. Na to sem zatím nepřišel. Probudí mňa známé lahodné zvuk řinčení železa, chvilu sem myslel, že se mi to jen zdá, ale borec co šlofčí ve stejném kéru, se probere a jde se lazebničit. Tož mě chvilku trvá, než protáhnu kosti. Prsknu do ruk, prohrábnu vlasy a fósy a můžu vyrazit na chálku. V žrací cimře už je poměrně šrumec. Kednu si na seslu (U6) a mávnu borečkovi. Na stole už je žvanec. Není takové načančané jak předtím, což mě vyhovuje, sem měl strach, že pomě budó zachvilu chtít i používat příbor či co. Zakósnu se do pořádnýho kusiska masa a spokojeně si mlaskám. Zapíjím pivsonem, pokud tady nějaké je. |
| |||
Jídelna Dan, Simiel, Yqi Chvíli po mne dojde kopytnatka a tváří se rozhodně sladěně s okolní školou. Co se tady sakra děje? Na Simielovu otázku se uchechtnu. „Mám dojem, že spánek byl fajn, ale spolubydlící bude potřebovat po našem novém budíčku dláto na to, aby se dostala k věcem.“ Odpovím mu na otázku, zatímco Dan se s ní vypořádá mnohem jednodušeji. Když se však okolí změní, ukážu jí zvednutý palec nahoru a zazubím se. „Mnohem lepší.“ Komentuji změnu k barevnějšímu. |
| |||
Jídelna Simiel, Miko, Yqi Přikývnu na popis mé kamarádky, ale když zmíní, že si na nic nepamatuje, povytáhnu obočí. „To je, hmm, hloupé.“ Pokrčím rameny. Nezní to jako výsměch, spíš jen takové konstatování situace. „Zase se ale nemusíš moc trápit. Třeba jsi byl brutální vražedný mág a někdo ti dal druhou šanci.“ Mrknu na něj povzbudivě. Zamyslím se a pak pokrčím rameny. „Studenti mají víc problém se sebeovládáním. Jen málo z nich jsou skutečně zlý tvorové.“ Nebo si to alespoň myslím. „Profesoři... to asi myslí dobře, ale jejich metody, no dejme tomu, že jsou poněkud netradiční.“ Jako jo, sebrat mi jedinou obrannou schopnost ve třídě plné monster a pak zavelet k boji, to bylo dost drsný. Na jeho zhodnocení Shrey se uchechtnu. „Dávat tu na první dojem se moc nevyplácí, i když u ní asi docela jo. Nenaštvat draky.“ Postupně sleduji přicházející studenty a ve tváři mi zahraje úsměv když spatřím Miko. Pátravě se rozhlédnu kolem, zaplaším hloupý nápad a pak jen pro její oči změním výzdobu na karnevalovou. „Jaký?“ Zeptám se naprosto nevinným hlasem a dál se zaujatě rozhlížím po potemnělých kamenech. Pak se přiloudá moje spolubydlící a stále vypadá stejně na mouchy sněztesimě stav. „To ses ráno tolik nakopla?“ Pochopitelně mi neunikl ušklivý zvuk kopyt na dřevě a jen jsem byla ráda, že nejsem moc blízko. I Simiel se snaží rozproudit nějakou konverzaci a když se objeví jídlo, jednoduše si přitáhnu nejbližší sladkost, kterou uvidím v dohledu. „Do modra.“ Zašklebím se na něj velmi pobaveně. Úplně se mi ale nelíbí, že se draci scházejí na žrádlo, zvlášť když je tak blízko našich pozic. |
doba vygenerování stránky: 1.1000821590424 sekund