| |||
Pozemky - jídelna Papa a papa Když mne konečně rozmotají, celkem překvapeně se doptám na to co se stalo. Pokouším se přesvědčit alespoň jednoho z papa aby dědu navštívili. Nicméně není nikde k nalezení. Nějak nemám chuť a ani potřebu se socializovat s kýmkoliv, když se oba drží pořád poblíž mne. Tedy vždy minimálně jeden. Potěší mne, že jsem začal trénovat schopnosti, skoro cítím, jak sílím každým dnem. Nakonec ale zajdu navštívit i rodinu. Když mne však upozorní na čas, vypluji na kraj jezera, kde čekají oba dva papa. Zazubím se na ně nadšeně a vyrazím s nimi do jídelny. Jeden se rozlehne doprostřed, tak si sednu naproti jeho čumáku, doufaje, že druhý se usadí poblíž. |
| |||
jídelna především Felix, ale pokud poslouchá někdo další v jídelně, tak asi i on Módní doplněk? To jako vážně? pomyslím si a sleduji, jak si už zase ve vlčí podobě jde ukrást maso od dračího stolu. Copak mu nikdo neřekl, že jídlo se nekrade? Že by za to mohl být o hlavu kratší? napadne mě, když se dívám, jak trhá kus masa z hromady. Jenže pak mě pohled sklouzne na tu tekutinu a já si uvědomím, jak ta hustá kapalina obaluje chlupy a jak je cítit... Zblednu a zase pohled raději stočím k mé přivlastněné misce masa. Felix si dotáhne krvavou hroudu k našemu místu a já se snažím se na něho ani nepodívat. Samozřejmě, že se podívám. Naštěstí se ale uhlídám a nezačnu zvracet. Hezky to zaženu upečeným masem tam kam to patří. Snažím se přitom, abych se zbytečně neušpinila. Zatím nemám nic jiného na sebe. Jen nevím, zda to má cenu, neb na lýtkách cítím přistávající kapičky něčeho od někoho, kdo trhá maso hned vedle. Nechci se raději ani dívat, jakou mají barvu. Na druhou stranu neuhnu, dokud to jsou jen kapičky tak ať jsou... |
| |||
Pokoj - jídelna Sonja, Jigme S nadávkou vylítnu z postele přesně tak, jak jsem spala, úplně nahá. Kterej chorej mozek tu sakra vymejšlí budíčky? Trochu nenaloženě mávnu spolubydlící a když zaváhá, zaberu sprchu. Není divu, že jsem trochu podrážděná. Včera jsem zapomněla, že je neděle a dlouho do odpoledne jsem se procházela po pozemcích, než mi došlo, že bych tu dobu měla věnovat spíše spánku, takže teď mám pocit, že je ze mě spíš zombík než upír. Než se obléknu, stihne hygienu i Sonja, takže do jídelny vyrážíme spolu. Dvě jediné skutečné upírky na škole. Ve dveřích jídelny se zastavím a kriticky si prohlédnu osazenstvo. Pak mrknu na svoji společnici a upíří rychlostí to vezmu přímo k Jigmemu, ke kterému se ladně usadím po jeho pravé ruce. Tentokrát nemám jen župan, ale krátké šatičky s velkým výstřihem. "Dobré ráno." Zazubím se na něj pěkně zblízka a přitáhnu si pohár s krví. |
| |||
Kabinet - most - u jezera - jídelna? Venge, imbecil Jen si odfrknu, když po mě hodí pohledem. To nemění nic na tom, že nás mohl požádat ať počkáme. Většinou se držím v blízkosti Vengeho, mimo ty chvíle, kdy je s modrým. To trávím svůj čas na mostě a cvičím své schopnosti, jelikož nechci, aby se zoopakovali poslední události. Většinou příjdu těsně před koncem jejich cvičení. Docela se snažím s Vengem mluvit a nějak se s ním spřátelit. Přece jen by bylo záhodno. Jsem si vědom toho, že bych mu mohl vzít dračí podobu, ale nehodlám používat stéjné nekalé praktiky jako on. Když se vydá na návštěvu k matce, medituji na břehu jezera a snažím se zlepšit svou koncentraci. Třeba mi pak půjde ovládání magie lépe. Z meditace mě vyruší asi nový budíček. Docela zapadající k ponuré atmosféře, která vládne na škole. Zkusím se telepaticky spojit s Vengem. Nechci, aby šel do jídelny sám, takže počkám na odpověď a pokud půjde do jídelny, tak půjdu s ním. V opačném případě jídlo oželím. |
| |||
Pokoj upírky I - jídelna Sarah Volné dny jsem v podstatě proflákala. Co taky jiného dělat, že. Dokonce se mi dařilo nepotkávat žádnou krevní banku, takže jsem zvládla nikoho nepokousat. Dobře ty! Musím se pochválit za takový výkon. I když asi bych to bez své věrné placatky nezvládla. Probere mě jakýsi podivný zvuk. Vyskočím z postele a rozhlížím se kolem. Když zjistím, že se nic podivného kolem neděje uvolním se. Pokud se probudí i Sarah, tak jí pozdravím. "Dobré ráno, krásko." Jsem ráda, že mám pokoj s ní, alespoň mám na co koukat. Počkám až se vykoupe a pak se upravím já. Když bude chtít, tak spolu vyrazíme do jídelny, jinak půjdu sama. Vnucovat se nebudu. |
| |||
Jídelna Danielle, Miko, Simiel Jen napůl poslouchám o čem se baví a nemám moc potřebu odpovídat na dotaz na všechny. Pak se však modrá otočí s dotazem přímo na mne. Podívám se na ni a na otázku zavrtím hlavou. Objevení jídla se mnou nehne ani o milimetr. Nemám chuť. "Neviděli jste Sigiho?" Zeptám se po chvíli bezbarvým hlasem tiše, místo nějaké odpovědi. |
| |||
Pokoj směs - jídelna Celé vékend sem neměl do čeho píchnót. Ale při córání sem zistil, že majé hajtry. Tož to přeca znamená, že budó potřebovat i kovářa. Jen teda netuším, kde majó kovárnu. Na to sem zatím nepřišel. Probudí mňa známé lahodné zvuk řinčení železa, chvilu sem myslel, že se mi to jen zdá, ale borec co šlofčí ve stejném kéru, se probere a jde se lazebničit. Tož mě chvilku trvá, než protáhnu kosti. Prsknu do ruk, prohrábnu vlasy a fósy a můžu vyrazit na chálku. V žrací cimře už je poměrně šrumec. Kednu si na seslu (U6) a mávnu borečkovi. Na stole už je žvanec. Není takové načančané jak předtím, což mě vyhovuje, sem měl strach, že pomě budó zachvilu chtít i používat příbor či co. Zakósnu se do pořádnýho kusiska masa a spokojeně si mlaskám. Zapíjím pivsonem, pokud tady nějaké je. |
| |||
Jídelna Dan, Simiel, Yqi Chvíli po mne dojde kopytnatka a tváří se rozhodně sladěně s okolní školou. Co se tady sakra děje? Na Simielovu otázku se uchechtnu. „Mám dojem, že spánek byl fajn, ale spolubydlící bude potřebovat po našem novém budíčku dláto na to, aby se dostala k věcem.“ Odpovím mu na otázku, zatímco Dan se s ní vypořádá mnohem jednodušeji. Když se však okolí změní, ukážu jí zvednutý palec nahoru a zazubím se. „Mnohem lepší.“ Komentuji změnu k barevnějšímu. |
doba vygenerování stránky: 1.4395909309387 sekund