| |||
Jídelna Simiel, Miko, Yqi Přikývnu na popis mé kamarádky, ale když zmíní, že si na nic nepamatuje, povytáhnu obočí. „To je, hmm, hloupé.“ Pokrčím rameny. Nezní to jako výsměch, spíš jen takové konstatování situace. „Zase se ale nemusíš moc trápit. Třeba jsi byl brutální vražedný mág a někdo ti dal druhou šanci.“ Mrknu na něj povzbudivě. Zamyslím se a pak pokrčím rameny. „Studenti mají víc problém se sebeovládáním. Jen málo z nich jsou skutečně zlý tvorové.“ Nebo si to alespoň myslím. „Profesoři... to asi myslí dobře, ale jejich metody, no dejme tomu, že jsou poněkud netradiční.“ Jako jo, sebrat mi jedinou obrannou schopnost ve třídě plné monster a pak zavelet k boji, to bylo dost drsný. Na jeho zhodnocení Shrey se uchechtnu. „Dávat tu na první dojem se moc nevyplácí, i když u ní asi docela jo. Nenaštvat draky.“ Postupně sleduji přicházející studenty a ve tváři mi zahraje úsměv když spatřím Miko. Pátravě se rozhlédnu kolem, zaplaším hloupý nápad a pak jen pro její oči změním výzdobu na karnevalovou. „Jaký?“ Zeptám se naprosto nevinným hlasem a dál se zaujatě rozhlížím po potemnělých kamenech. Pak se přiloudá moje spolubydlící a stále vypadá stejně na mouchy sněztesimě stav. „To ses ráno tolik nakopla?“ Pochopitelně mi neunikl ušklivý zvuk kopyt na dřevě a jen jsem byla ráda, že nejsem moc blízko. I Simiel se snaží rozproudit nějakou konverzaci a když se objeví jídlo, jednoduše si přitáhnu nejbližší sladkost, kterou uvidím v dohledu. „Do modra.“ Zašklebím se na něj velmi pobaveně. Úplně se mi ale nelíbí, že se draci scházejí na žrádlo, zvlášť když je tak blízko našich pozic. |
| |||
Střecha - jídelna jedině sebevrazi Usednu na střechu a sleduji ji. Nicméně ta se najednou rozhodne jít dovnitř. Hrkne ve mne a v břiše mi zakručí. To vypadá nadějně. Počkám až zmizí vevnitř a pak se snesu na dvůr. Proměním se do menší podoby a skoro proběhnu školou po její stopy. Takže nakonec vkročím do jídelny jen o chlup později než Sin. Narozdíl od ní ale obejdu stůl a znovu se proměním. Trochu se přikrčím a začnu rychle hltat z hromady pro draky. Pokud se někdo pokusí mi kus vzít asi přijde o ruku. Po takové době jídlo skutečně uvítám. Začínala jsem být z formy a to se tady nevyplácí. |
| |||
Nad pozemky - jídelna Co se najde v jídelně a pak Akashka Ještě dvakrát zakroužím nad pozemky. Jistě, že jsem ho slyšela, ale nechci slyšet to, co říkal. Nemyslím si, že to byla jeho chyba. Respektive, vím to skoro jistě. Ale je tu moc ruchu a já přemýšlím pomalu, zvlášť, když mi není úplně dobře po těch čachrech s časem. Z výšky, takže jsou ze mě vidět tak možná odlesky na obloze sleduju jeho srdce, ale pak natočím křídla a zamířím ke vstupu do hradu. Budu mít hodinu a budu potřebovat energii. Před hradem dosednu na zem a znovu se proměním, aby se mi líp pohybovalo těmi úzkými chodbami. Když dojdu do jídelny, nikam daleko se nevydávám a posadím se na nejbližší židli. Teprve po chvíli mi dojde, že tvora vedle sebe znám. "Smrdíš." Podotknu trochu nepřítomně a nahlas, i když ne tak hlasitě, aby mě mohl slyšet někdo jiný než ona. Nechci momentálně nikoho moc vystavovat svým myšlenkám. Když jsem ji léčila, vypadala mnohem reprezentativněji. Přitáhnu si kus pečeného masa a začnu ho rukama trhat na menší kousky, které si dávám bez nadšení do pusy. Jak chutná moc nevnímám. Je to jídlo a po třech dnech něco, co alespoň trochu povzbudí zpomalený metabolismus. |
| |||
Pozemky nikdo konkrétní Když se kolem mne prožene pryč, jen se za ní ohlédnu. Překvapeně mrknu, když se okrajem lesa rozezní hlas. Nic mi do toho ale není. Když se vznese, zvednu se a přejdu mimo stromy. Pak se proměním a vznesu se. Ulehnu na střeše školy, abych jí mohla i nadále hlídat. Odtud se dostanu rychle všude. Položím si hlavu a jen dávám pozor. |
| |||
JídelnaDanielle Trick, Yqi, Miko "Ah taak, ta s hadama." Lehce se pousměju nad vzpomínkou ze společenky. Nad její otázkjou ohledně mé rodiny se lehce zamračím a obrátim své oči ke stropu."Já vůbec nevím. Nepamatuji si na nic, co se stalo před nastoupením do této školy. Poté snížím můj zrak a ostře pozoruji přicházejícího vlka. Sáhnu si na krk a vzpomenu si na náš konflikt. Vydechnu a vrátim se k Dan. "Z profesorů strach nemám, spíše ze studentů tady". Zasměju se a rychlým pohledem shlédnu celou jídelnu. Na komentář o dračici se na ni znova otočím a změřím si ji od hlavy až po paty. "Přesto se mi to nelíbí." Prohlédnu si nově přicházející lidi do jídelny a moji pozornost uchvátí přicházející Miko. Na její pozdrav jí jen s úsměvem zamávám a na otázku pokrčím rameny a odpovím. "Joo, to by mne také zajímalo." Poté zahlédnu přicházející Yqi a překvapí mne, že vypadá docela sklesle a ve snaze jí nějak zlepšit náladu jí s úsměvem zamávám a když si k nám přisedne a nějak se nezapojuje do konverzace ji nakonec oslovím. "Jak jsme se dneska vyspali?" Mojí konverzaci přeruší mlha a stoly skřípající pod vahou jídla. Trochu jsem se lekl, ale poté jsem již heldal něco dobrého k snědku, zatímco dávám pozor co ostatní říkají. Všimnu si, že se do jídelny dostávají i někteří učitelé a má nálada se o něco zlepší. |
| |||
Bazény - jídelna Raziel Celý víkend trávím v bazénu a cestu ven absolvuju jen dvakrát za den, abych se ráno a večer najedla. Jinak se pohybuju v hloubce, která většině dýchajících tvorů nesvědčí. Naštěstí to nevypadá, že by mě chtěl někdo vyloženě rušit, i když vím, že Shrey chodí na noc do vedlejší místnosti, ale nevím, proč bych jí v tom měla bránit - mě neruší. Také se kupodivu nedostaví nikdo, kdo by mě chtěl trestat za zabití studentky a to je trochu divné. V pondělí ráno, jakmile dostanu z hlavy budíček, vylezu z bazénu a vydám se do jídelny. U stolu už sedí dokonce dva profesoři, což byla v posledních dnech přímo jedinečná konstelace. Bohužel tam ale nesedí ten otrapa, co mě nutil bojovat na nohách, aby viděl, jak tu hezky chodím. Jo, jasně, po dvou dnech v bazénu je to zase o něco horší, ale takováhle krátká vzdálenost není nic hrozného. Prolezu pod stolem a přejdu na druhý konec místnosti. Cestou si ukradnu kus masa, obejdu čumák Modrého draka a málem zakopnu o vlka, co měl zjevně stejný nápad jako já. Na druhé straně opět proklouznu pod stolem a usadím se ještě radši ob židli od nějakého týpka, co sem tu neviděla. Stále je na téhle straně spíš méně studentů, takže překousnu i toho zamaskovaného čaroděje a dokonce mu rychle kývnu na pozdrav stejně jako každému, kdo by mi snad věnoval pozornost. |
| |||
Pokoj - jídelna nikdo konkrétní Rozhovor s čarodějem dopadl více méně dobře. Snad se nebudeme chtít chvíli zabít a možná to čase bude i lepší. Ale nedivím se, že není úplně přátelský, přeci jenom to co se stalo nevyvolá úplně pocit důvěry. A nějak to snad pude, spíš musí jít... Bát se každou noc o svůj život, to bych radši ze školy odešel. Víkend trávím tím, že se snažím si zvyknout na školu. Občas se projdu po škole a snažím se zapamatovat kde co je, ať až to bude nutné, ať nebloudím. Jinak se věnuju kontrolování zbroji, broušení meče a když už nevím co, tak si třeba i na hodinu jenom tak sednu a v podstatě nic nedělám a snažím se uspořádat si myšlenky, kterých mám po těch pár dnech plnou hlavu. Celkem se vyhýbám ostatním, z důvodu pocitu viny z toho co se stalo v pátek. V pondělí ráno mě vzbudí a tak trochu vyděsí hrozný zvuk. Instinktivně hned nahmatám svůj meč opřený vedle postele, ale po rozkoukání si uvědomím, že není třeba se vzrušovat a že se mnou v místnosti je jenom můj spolubydlící, tak se mi uleví a zase si lehnu. Ale jen na chvíli. Pak vstanu trochu se protáhnu, opláchnu, vyzbrojím a vystrojím. Ale dávám si záležet aby mi to trvalo o něco dýl než mému spolubydlícímu. Hned z rána nemám potřebu s ním mít kontakt a on už vůbec ne. Takže když Jigme odchází do jídelny, už jsem připravený, ale ještě páí minut počkám abych předešel nějakým trapným momentům. Když uplyne pár minut vyrazím do jídelny. V jídelně už je mnoho... -Na můj kus až moc.- Dalších bytostí . Proto se mi zalíbí si sednout kousek od Jigmeho. Není tam moc dalších bytostí, sice nám nebude asi úpně do řeči, ale pořád je to jediný koho znám. Takže si sednu o 2 židle od něj a pokud se na mě podívá jen kývnu na pozdrav a dám se do jídla. Trochu doufám, že si někdo přisedne a začne se se mnou bavit... Socializace není má úplně silná stránka. |
doba vygenerování stránky: 1.4911320209503 sekund