| |||
Jedáleň Sigi Nič nevyfučí. Sledujem ako prikývne a chvíľu len tak pozerám s pootvorenými ústami ako mrkajúca rybička na suchu. Potom to príde. Ako sa na mňa nechcel pozrieť, ako vyzeral byť napätý po celú dobu čo som si pri neho sadla... keby niet toho, možno by som si myslela že stratil pamäť, ale takto? Doo pekla radiátor, to si ma tu prečo nechal robiť zo seba debila? Seriózne, jedna ešte rozmýšľa čo s tebou je a ty sa tu hráš na inkognito. Krista, takto ma dobehnúť, to si robíš fakt zo mňa riť. Zvalím sa na stoličku z napoly rozčarovaným, napoly napajedeným výrazom a capnem sa do čela, načo teba preventívne capnem po ramene, ale necítiš za tým nejakú veľkú silu. Vážne, to si mi nemohol na začiatku povedať? Pobavil si sa? Zafuním frustrovane a akoby som zabudla, že sa s tebou vlastne v mojom mozgu odmietam baviť. Očividne ma tak dostalo, že som ťa nespoznala. Aj keď...som ho vlastne naozaj nespoznala. Nijako. Otočím k tebe hlavu. Ako to že si takýto? Akoby som to nerobila doteraz dosť, znova si ťa začnem obzerať. Teraz, keď sa mi to poscvakávalo dokopy, videla som tak nejaké tie podobnosti. |
| |||
Jídelna Simiel „Rychle se učím.“ Spiklenecky na ni mrknu. „Navíc jsem zjistila, že sem už chodí jedna moje kamarádka. Miko.“ Upřesním, aby věděl, že je řeč o medůze ze společenky. Když se zeptá na těžkosti opouštění rodiny, jen se tiše zasměju. „Nejsem domácí typ. Už jsem dost stará na to, abych se světem potloukala sama, ale musela jsem je najít, aby věděli, kde mě případně hledat. Mám je ráda, ale žít s nima se nedá.“ Shrnu to s milým výrazem. Pak si všimnu jeho pohledu a povytáhnu obočí. „Ty rodinu nemáš?“ Skutečně jsem už viděla dost na to, abych zvládla odhadnout, co takové výrazy znamenají. Většinou, že dotyčný o někoho přišel. Když zmíní, že tu tedy asi moc dlouho nevydrží, jen netrpělivě mlasknu. „Ale kdež, chce to jen trochu vůle a chodit včas na hodiny, aby si tě profesoři moc nezapamatovali.“ Když se mu nějak nechce spouštět dvojici ze zřetele, nepatrně trhnu ramenem. „Asi trochu, ale na polodračici je vlastně asi z těch mírnějších tady. Každopádně teď je problém někoho jiného a je tu profesor.“ Jo, sice nevypadá úplně zdravě, ale nemyslím si, že zrovna tenhle by sázel jen na svoji přítomnost. I když i to se může stát. |
| |||
Jídelna Shrey Pokrčím rameny. "To je to, co mi řekli profesoři." Taky mi to zrovna moc smysl nedává. "Asi abych věděl, čemu se vyhnout." Pak ale zavrčí a já začnu horečně přemýšlet, co jsem mohl říct špatně. Asi dobře, že jsem se představil. A nelhal jsem, což mě taky napadlo. Sleduju, jak se jí výraz tváře mění a když do mě dloubne, svaly se jen trochu víc napnou. Na její kontrolní dotaz jen přikývnu. Ani se mi nechce mluvit. |
| |||
JídelnaDanielle Trick Pohlédnu zpět k Dan. Opravdu? Připadá mi, jako bys tu byla už delší dobu. A nebylo to pro tebe těžké, opouštět svoji rodinu? Smutně pohlédnu do stolu a lehce se usměji, jelikož sám nevím, jestli vůbec nějakou rodinu mám, protože si vůbec nic nepamatuji. Na komentář ohledně školy a docházky jsem se zasmál a promluvil. Tak to tu moc dlouho nevydržím potom. Znovu pohlédnu na dvojici a zamračím se. Proč myslíš? Ta holka se mi nelíbí, zdá se mi dosti agresivní. |
| |||
Jedáleň Sigi Jeho odpoveď mi absolútne nedáva zmysel. Načo sú ti vedomosti o niečom čo sa ťa vôbec netýka? Nemal by si nič také vedieť. Zamračím sa. Čo ak je nastrčný z ministerstva? Môže to byť nejaký...ten...ako ich nazývajú....čo sa narodí do magickej rodiny úplne bez mágie. Chcú o nás niečo zistiť aby nás potom mohli pochytať a zotročiť, ako to spravili s niektorými škriatkami. Alebo do nás pichať a rezať, ako to robili mne. Výrazne stiahnem obočie dokopy a dokonca tlmene zavrčím, no ako uťaté bleskom to prestane a zatvárim sa totálne prekvapene, keď mi povie svoje meno. To...nemyslí... Znova prebehnem pohľadom jeho vlasy, to vypracované telo, tmavé gate, súmerné mujžné rysy tváre...a výraz tváre mi úplne upadne. Sigi? Zabručím neveriacky, že ma takto odžubal, natiahnuc prst a strčiac mu do tých jeho blbých tehličiek na bruchu, či náhodou nevyfučia. |
| |||
Jídelna Simiel „Pár dní, nastoupila jsem později, vzhledem k tomu, že jsem to sem měla daleko a musela jsem se rozloučit s rodinou.“ Nečekaně mile se pousměju. Vždycky trochu zkrotnu, když se mluví o mojí rodině. „Ale když přežiješ budíček, už zbejvá přežít jen vyučování, profesory a spolužáky a jinak je to tu pohodička.“ Trošku zlomyslně se ušklíbnu a čekám až se objeví něco k jídlu. Pak si všimnu, že kouká někam mimo a tak zvědavě stočím pohled, abych taky věděla, co sleduje. Respektive koho. Blonďáka neznám, ale vysokou dívku ano. Bývají kolem ní potíže. Skoro jako kolem toho démona. „Do toho bych se bejt tebou nepletla.“ Prohodím jen tak neadresně, jako bych si povídala se vzduchem spíš než že bych chtěla radit nováčkovi. Sama se připravovat o potenciální zábavu. Doufám, že mě nikdo neslyšel. |
| |||
JídelnaDanielle Trick, Sigi,Shrey Na její poznámku o budíčku se lehce zachvěji a pronesu. "Souhlasím, ačkoliv je to pro mne první budíček, i tak je to dost nechutné. Jak dlouho už jsi na téhle škole?" Pohlédnu na přicházející dívku, ale nijak ji nevěnuji pozornost. Poté si všimnu jak promlouvá k Sigimu. Ten však není dvakrát nadšen a mně samotnému se situace také moc nelíbí. |
| |||
Jídelna Shrey Moc se mi nelíbí, že si mě tolik prohlíží. Pak ale prohlásí něco, co by mě ani nenapadlo. To je vlastně pravda. Co by tu tak dělal člověk. Ale je fakt, že to mi profesoři osvětlili celkem jasně. Hezky na hodiny. „Možná nevypadám, ale pravděpodobně jsem. A momentálně tu studuju, protože schopnosti a vědomosti nejsou to samé.“ Jenomže pak se zeptá jak se jmenuju a já víc už zblednout nemůžu. Asi naštěstí. „Sigfried.“ Odvětím tiše. Fakt tohle jméno nesnáším, ale málokdo si ho spojí. |
| |||
Jedáleň Sigi Všimnem si jeho pohľadu na moju hruď, a len sa trochu zamračím. Málokto v tejto škole sa nejako sústredil na to, ako tu kto vyzerá, možno s výnimkou zápalky... Toho som vlastne tiež dosť dlho nevidela, ale...aj keby zomrel, všetkých oživli, takže určite prežil. Podozrievavo sa na neho zahľadím, ale koniec koncov, je to očividne človek, a tí boli vždy zaťažení na prsia a zadky. Debili. Aj keď...nevyzerá ako žiaden človek, ktorého som videla. Má príliš súmerné črty, a tie vlasy. Žila Neprestanem sa na neho sústredene dívať. Nie, čo robíš na tejto škole. Je to pre magické tvory, nie ľudí. A keď sa tak na teba dívam... nevyzeráš ako ľudia. Poznám ľudí. Natiahnem jeho pach, ale ani ten mi nič nepovie. Ako sa voláš? Spýtam sa. Žeby to bol niekoho príbuzný? |
doba vygenerování stránky: 2.5115389823914 sekund