| |||
Jídelna Hodiny se posunou na celou a jídelnu zahalí slabá šedá mlha. Když se rozptýlí stoly se prohýbají pod jídlem a pitím. Jako o celém víkendu, ani teď jídlo není nijak načančané a vůbec ve vábné podobě. Co šlo je nakydaný jak se povedlo, maso je buď volně naházené v mísách, nebo maximálně na nějakém lupenu. Ubyla variabilita jídla. A stříbrné tácy a poklopy se taky nikde na stole neobjevují. Spíše to vypadá, že máte štěstí, že to vůbec na nějakém nádobí je. Před čelem stolu se objeví obří krvavé fláky masa pro draky. Kape z nich krev takovým způsobem, že se po chvíli začne pod těmi v čele stolu tvořit krvavá kaluž. |
| |||
Jídelna Hlavně May, okrajově ostatní Jsem docela rád, že když už se má něco naučit, alespoň začala s tím, že se naučí používat svůj nos, takže si nesedla na, no ať to byl kdokoli. Hladově čekám, kdy se konečně objeví něco, čemu by se dalo říkat snídaně, ale nějak se kuchařovi dneska nechce, nebo jsem vstával moc rychle. No ostatně, ono po tom budíčku se není čemu divit. Ve volném čase se tedy začnu věnovat hygieně vlastního kožichu, aby byl pěkně hladký a úhledný, jen místo na krku je stále divně naježené. Pak přijde další otázka a já se zamyslím. Ve skutečnosti jsem se tak často neměnil už sakra dlouho. Tentokrát je ale proměna o něco pomalejší než obvykle a když zmizí chlupy, je dobře vidět širší kožený obojek na mém krku. Všimnu si taky, že dorazil kolejní vedoucí a nepatrně se na okamžik přikrčím, ale rychle se oklepu a zase začnu věnovat pozornost spolužačce. "Upřímně nevím. Pochybuju, že nějaké obětiny by moc pomohli. Možná si vyčíhat někoho, kdo by chtěl ničit vybavení a nějak hodně ostentativně ho zastavit?" Navrhnu, ale skutečně netuším, čím by se dala naklonit budova. Zůstávám sedět na zemi. |
| |||
Kabinet - jídelna Od práce mne vyruší hrozný zvuk. Odložím pero a promnu si kořen nosu. No to nemyslí vážně. No alespoň skutečně nikdo nezaspí. A nechali jsme to na něm... Taky si mohl pořídit něco... No viděl jsem ho, asi ne. Dopíši větu a zvednu se. Někdo by měl dojít do jídelny, když tam budou téměř všichni. A nejsem si jistý, jestli tam kdokoliv z profesorů vůbec dojde. Hodím přes sebe bílý plášť se znakem dlačí koleje a zamířím do jídelny. Celkem mne překvapí, že zde vidím Svena. Pokynu mu hlavou v pozdravu a posadím se na mé místo. Ne že by se to nějak extra dodržovalo, ale co kdyby náhodou. Přejedu všechny přítomné pohledem a zastavím se na prázdném místě. Nakonec se ale rozhodnu to nechat zatím být. |
| |||
Chodba - pozemky a pokoj - jídelna děje o víkendu a poté Dan, Miko a Simiel Chlapec se najednou sebere a odejde. Překvapeně za ním hledím, ale nezastavuji ho. S povzdychem a značnou nechutí se vydám mohutnými skoky dolů ze schodů. K mému velkému překvapení si nezlámu žádnou nohu. Patru se po zbytek víkendu vyhýbám. Schody nejsou zrovna mí kamarádi. O víkendu se snažím najít Sigiho, ale nedaří se mi to. Jako by se propadl do země. Začínám si dělat velké starosti. Přece jen mluvili o ošetřovně. Začala jsem vynechávat jídla a snažila jsem se zdržovat na hromadných místech. Nemůžu přece přijít i o něj. Ne, když se nacházím na stejném místě. Je jediný kdo mi ze "staré" doby zbyl. Velmi neochotně se nechávám odvést jedním z profesorů k lesu, kde se mnou něco dělají. O energii jsem nepřišla a omluvu jen rychle netrpělivě odkývu a vracím se do školy. Nakonec ani nepoužívám bojovou formu a chodím bez luku. Při mé největší snaze jsem na něj ale nenarazila a když jsem se pokusila najít alespoň některého z učitelů a zeptat se, ani ti nešli najít. Pohroužím se do sebe, protože tohle už je podezřelé. Zkroušeně se doberu na své místo ke spaní a tentokrát dokonce spím vleže. Takže když zazní ten hrozný zvuk, jen se ozve další mohutná rána, jak kopyta zaberou do stěny stání. Zmateně se proberu a vyškrabu na všechny čtyři. Rozespale se rozhlížím, ještě když už spolubydlící mizí. Jsem ráda, že zrovna ona se dostala mezi známé, protože je na pokoji nyní mnohem bezpečněji. Zmizí než vůbec rozlepím oči. Na jídlo bych vůbec nešla, kdybych nevěděla, že začíná školní den a pravděpodobně by tam mohl být, pokud je ještě naživu. Doploužím se tedy do jídelny a rychle přejedu osazenstvo pohledem. Nikde tu není. Vydám se tedy ke své spolubydlící a postavím se kousek stranou. Poslouchám o čem se baví, ale do hovoru se nemíchám. |
| |||
Kabinet - pozemky - u jezera - jídelna blb, Venge, Chrys, všichni v jídelně Na další blbé poznámky už neodpovídám. Zírám na dveře a zrovna uvažuji, že je vyrazím, když povolí. Nadechnu se, ale nestojí v nich otec. Povytáhnu obočí a hledím na zakuklence před námi. "Co se stalo? Kde je otec?" Ptám se v rychlosti, nahnu se abych se mohl podívat za příchozího. Po krátkém vysvětlení, jen kývnu hlavou. Takže nás chránil. Hodím pohledem po tom blbci. Necháme ho odpočinout. O víkendu se držím poblíž Vengeho a trénuji. Pokud se chce přidat přímo ke mne a baví se se mnou, napřed ho nechávám zkoušet co dělám já a pak se zaměřím na jeho schopnosti. Trénink rozhodně zatím potřebuje více než já. Je mi úplně putno, jestli se ten blb drží poblíž nebo ne. Když pozemky a hrad utichnou, rozvalím se v dračí podobě u jezera. Trocha odpočinku se taky bude hodit. Venge zmizel pod hladinou, asi šel navštívit matku. Nakonec se mi podaří i letmo si zdřímnout. Takže pokud mi chtěl přetáhnout dračí podobu v téhle době se mu to povede, vzhledem k tomu, že se nebráním. Probere mne však otřesný zvuk. Okamžitě sebou trhnu a nad jezerem se ozve zlostné zavrčení. Co to sakra bylo?! Pak mi dojde, že jediný strašný zvuk tady jsou budíčky. Pokud dračí podobu nemám, pokusím se jí na sebe stáhnout. (72%) Počkám na mladýho a tak jako tak zamířím do jídelny. (Pokud mám dračí podobu, lehnu si doprostřed, kde se objevují hromady masa a pokud ne, usadím se bokem do čela stolu.) |
| |||
Víkend - pondělní snídaně v jídelně Dan, Simiel Víkend strávíme v blízkosti společenek, té či té. Ono taky proč se vzdalovat od nekonečného přísunu čehokoliv. Nakonec ale přeci jen usoudíme, že bude rozumné se vyspat na nový školní den. Zase po nás budou chtít nějaké šílenosti. Ani jsem nepostřehla, že se škola nějak změnila. "Aaaaa!" Proberu se když se ozve ten příšernej zvuk. Rychle zavřu oči, když zjistím, že už je rozsvíceno ale stejně to schytá noční stolek toho, kdo spí naproti mne. Kruci. Poslepu hmátnu po brýlích a teprve potom si nasadím brýle. Široce zazívám. Kopelnu zabrala ta holčina z chodby, takže jí nechávám a ležím na posteli, možná to mohlo vypadat, že ještě spím, ale jsem samozřejmě vzhůru a čekám, až vypadne. (89% když to chceš hrát na tohle :P) Zaberu koupelnu hned po ní a pak se obleču. Přes plandavé triko si hodím i koženou bundu, protože tady bývá dost zima. Pak vyrazím do jídelny. S dalším zíváním vcházím do dveří. Pohled mi padne přesně naproti, kde sedí má nová spolubydlící. Hezky stranou od všech? Tiše se uchechtnu a zamířím k Dan a tomu klučinovi. "Yo bando." Pozdravím, když se zřítím na židli vedle Dan. Teprve teď se pořádně rozhlídnu. "Hele odkdy drží škola smuteční tón?" |
| |||
společenská místnost – jídelna Především Felix, ale i zbytek jídelny Spolu s Felixem se vydáváme do jídelny. Cestou zkoumám všechny pachy a snažím si je zapamatovat. Některé už dokáži i přiřadit k bytostem, jenž jsem během několika dní stihla vidět. Spolu s vlkem dojdu až do jídelny. Zde už je plno lidí a já nevím, kam si sednout. Nejhorší, co by se mohlo stát by bylo někomu zasednout jeho místo. Jak jsem stihla některé zdejší poznat, mohla bych klidně skončit prošpikovaná šípem a nebo jako kamenná socha. Felix zabere místo u stolu v jednom vzdáleném rohu. A já nevymyslím nic lepšího, než mu dělat ocásek. Felix ze mě musí mít radost, protože co jsem na škole, vytrvale ho následuji a otravuji svou přítomností. Dá se říct, že jsem si z něho udělala brášku průvodce. Takže jakmile si udělá pohodlí on, tak já si chci zabrat židli vedle. Jenže i mě čich prozradí, že je s ní něco špatně. Podívám se na Felixe a zpět. Nakonec se rozhodnu podobně jako on. Neřešit to a raději si vybrat jiné místo. „Nenapadá tě způsob, jak si získat přízeň budovy?“ zeptám se Felixe. Na dnešek jsem totiž naplánovala svůj první pokus získat od školy něco na sebe, tak se mi bude hodit jakýkoliv nápad. |
| |||
Společenská místnost - pokoj - jídelna Yritys a pak nikdo konkrétní Obklady ani má samoléčba nezabírá, tak ji opatrně vezmu do náruče a zamířím s ní na ošetřovnu. Tam jí okamžitě pomůžou a vyhodí nás ven. Starostlivě u ní zůstávám dokud o to stojí. Nakonec se však dostanu do společenské místnosti. Usadím se v křesle, vytáhnu kuličku o kterou jsem poprosil také a začnu trénovat. Alespoň k něčemu ten volný čas bude. Pokud se ke mne někdo přidá, jsem ochoten konverzovat, ale sám ho nezapřádám. V pondělí se mi do citlivého sluchu zařízne divný zvuk, až vyskočím z postele. Na bělovlasého spolubydlícho to mělo zvláštná efekt a v cuku letu je pryč. Já si dám více na čas, ale nakonec také dolů zamířím. Usadím se někam ke stolu trochu stranou ostatních. |
| |||
Kolej - Knihovna - jídelna Hovor na chodbě s čarodějem nakonec dopadne celkem dobře. Rozhodně to vypadá, že se alespoň snaží tvářit, že se mne hned znovu nepokusí zabít. Uzavřeme jakousi dohodu, ale kdo ví, jak jí bude plnit. Celý víkend se snažím sehnat Chryse, aby mi pomohl s mým malým problémem, ale najít nebo zastihnout se mi ho nepodaří. Podivné. S pochmurnými myšlenkami se tedy na zbytek víkendu zavřu do Knihovny. Nikoho a ničeho si nevšímám, i když by mne zajímalo, kdo tu nechává povalovat šperky. Měl jsem v úmyslu to nahlásit, ale zabral jsem se do studia ta, až jsem promeškal několik jídel- Samozřejmě, že studuji, abych zdárně splnil domácí úkol. Knihovna mi pomáhá, což mi ušetří spousty času. V neděli nad ránem mi Knihovna nakonec doporučí, ať se jdu vyspat, což považuji za rozumný nápad. Sešlu kouzlo ochrany a rozvalím se na břiše na posteli. Po celkem náročném víkendu okamžitě usnu. Ráno vstanu, když se ozve ten příšerný zvuk. Co to sakra zase je? Potřesu hlaovu. Projdu si ranní rutinou vyčištění brnění, koupelnou, ustrojením. Je mi celkem jedno, co dělá spolubydlící. Teprve až připraven zamířím do jídelny. Po předchozích zkušenostech si sednu co nejdál ode všech a čekám na jídlo. |
doba vygenerování stránky: 1.5809371471405 sekund