| |||
Dvůr - ošetřovna - můj pokoj Oranil, Sin a zbylé osazenstvo dvora, Rubus, Simiel, Sigi a Aka a kdyby mě náhodou někdo potkal Na Oranilovo rozhodnutí přikývnu a odolávám nutkání přiskočit k dráčkovi a začít ho utěšovat. Jednak nechci aby mě kousla a pak mám taky svoje důvody. Určitě to není smrtelné a jistě není první drak, kterému se chrlení ohně zrovna nepovedlo. Tortun se na pokyn vzdálí, i když se mu zjevně nechce a Oranil začne čarovat. Pozvednu ruku a otevřu ústa k upozornění, ale opět to nestihnu. Radši zavřu oči, když se dračice tak rychle vrátí do našeho času. Tohle muselo bejt hodně nepříjemné. Což pochopitelně potvrdí i vzteklý řev. Ohlédnu se na Oranila a zakroutím hlavou. „Jo, super, nedáš mi čas na námitky a pak si klidně omdlíš.“ Momentálně začínám mít zase poněkud strach, že to přeci jen asi nepřežiju. Stojím, ani se nehýbu a ona si to naštěstí rozmyslí a vydá se pryč. Fakt jsem teď rád. Asi budu muset Oranila profackovat. Teď ho místo toho chytnu za jednu ruku a táhnu ho směr ošetřovna. Na víc fakt nemám, sorry za odřeniny. Ani se neunavuju klepáním, prostě otevřu dveře, Oranila vevleču dovnitř a nechám ho ležet hned za dveřma. Už těch šoků bylo moc. Potřebuju pauzu. Dlouhou pauzu. Tichou pauzu. A srovnat si myšlenky. Proměním se do tygří podoby a bez zájmu projdu kolem všech v místnosti. Nevnímám žádnou myšlenku a tvářím se, že jsem hluchej. Problémy někoho jiného. Takhle ničemu neprospěju. Po projití ošetřovnou zamířím přímo do svého kabinetu a pokoje, kde se zabarikáduju před světem. Za nedlouho bych nevěděl ani kdyby mi na ruku nasadili palečnici, i když oči mám široce rozevřené. |
| |||
Dvůr Sesbírá se kolem mě magie, ale přes naříkání nad spálenou tlamou si toho ani nevšimnu. Moje tělo začne rychle mohutnět a do mysli se zakousne století vědomostí, zkušeností a myšlenek. Pozemky se zatřesou pod mým řevem. A mám toho právě dost! Vztekle mi blískne v očích, když se rozhlédnu kolem. Zurničky se mi zúží, jak se zaměřím na ty dva před sebou a nadechnu se. Pak ale zase vydechnu, když si uvědomím, že mám popálený vnitřek tlamy. Do toho by další oheň nebyl dobrý. Výhružně zavrčím, aby se neodvažovali ani pohnout a po těle se mi sbírá zášleh magie. Nakonec ho ale nechám znovu rozptýlit, aniž bych ho použila. Stále jsem na škole, stále jsem to já. Pak se začnu měnit a přechody mezi podobami jsou fakt divné, jak se ani jedna neustaluje. Po nějaké chvíli se zastaví na té nejlidštější. Netuším, co se tu stalo a momentálně to ani vědět nechci. Potřebuju si srovnat myšlenky. Sama. Otočím se na patě a zamířím na útesy. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Kývnu hlavou na souhlas, že rozumím. Stejně bych teď dobrovolně do budovy nevstoupil. "Možná byste pak měl někdo doprovodit za mnou Yqi. Nebo se bude temnota šířit dál." Dodám ještě, aby o tom věděli. Již mám plán, jak jí pomoct jinak, ale potřebuji se k ní dostat a nejsem tak naivní, abych si myslel, že za mnou kohokoliv pustí samotného. Otočím se k odchodu, když mi dojde, co chce udělat. Otočím se zpět a namítnu, že bych to chtěl udělat, nebo tu alespoň být. Jsem ale odbyt. Potřesu hlavou, hodím posledním celkem smutným pohledem po Sinead a otočím se k odchodu. Ani k hájence nedojdu, když se zastavím a ohlédnu se, jak cítím, že se vrací do našeho času. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Sinead, přihlížející Podezřívavý pohled míří pro jistotu Semovým směrem, když se zaraduje přeci jen o něco více, než by bylo zdrávo. Pohodím hlavou. Já a ni on nejsme momentálně v kondici cokoliv dále kolem Tortuna řešit. "Asi by bylo dobré, kdybys zatím nechodil do školy. Až situaci probereme se zbylými profesory, dáme ti vědět co dál." Řeknu Tortunovi a počkám, zda pochopí a odejde. Pak se podívám na malé dráče, které očividně pořádně neví co se sebou. Využiji příležitosti, že nedává pozor, co se kolem ní děje a proměním se. Nebudu riskovat, že mne tu budou muset tahat jako obřího vlka. Soustředím svou moc kolem ní a nějakou dobu hledám nitku jejího času. Je to těžší než obvykle, jak jsem vyčerpaný. Nakonec mi to ale povede a kolem nás zajiskří magie. Sinead to vrátí zpět do našeho času (57%). Nicméně jak jsem se obával mé tělo to vzdá a já jdu napřed na kolena a pak přímo zpátky do náruče bezvědomí. |
| |||
Dvůr Čumák, Přestupní stanice Zachrčím něco na téma vítězoslavného řevu, ale to mi nevydrží dlouho. Fakt pevně se zadrápnu, když se kořist začne zvedat. To by dělat neměla, ne? Pak se mě pokusí sklepat a já se radši pustím, než abych riskovala, že mě někam odnese. Překvapeně písknu, když mě někdo jiný chytí, ale než bych se mohla pokusit vykroutit, už zase stojím na tlapách. Odfrknu si. Tohle se mi nelíbí. Pak do mě něco strčí a já se po tom oženu jako had. Úplně mimo. Znovu to do mě šťouchne a já nespokojeně zabručím. Udělám za tím dva, tři skoky, ale pak se zase ohlédnu. Další šťouchnutí. Znovu po tom skočím, ale tohle je mnohem menší cíl. Uvědomím si, že jsem se dostala dál od čaroděje a draka, než by se mi líbilo, ale ta myšlenka je hned zahnaná dalším šťouchnutím. Prudce otočím hlavu a chci na to zařvat, ale místo toho mi mezi čelistmi vyšlehnou plameny. Překvapeně uskočím a začnu velmi bolestně naříkat, jak jsem si sama popálila tlamu. Snažím se tlapama té bolesti zbavit, ale jen si mnu čumák a otírám si ho o zem. |
| |||
Dvůr Tortun, Oranil, Sinead, čumilové Nikde na pozemcích ani v okolí nezní moc pozitivně. No alespoň by to vysvětlilo část těch průserů tady. Nad jeho námitkou se zamyslím, ale prostě to není ono. „Ohrozil by ji.“ Kývnu k dráčeti. Pokud se na něco můžeme spolehnout, tak je to jeho vztah k ní. Tak oškliivě mě napadne, že by toho šlo využít, ale radši to neřeknu nahlas. Ještě by se toho tu mohl někdo chytit. Překvapeně mrknu, když má Oranil najednou draka zavěšeného na čumáku. Když mi dráče sklouzne do klína, zadívám se na něj skutečně velmi rozpačitě. Jen na chvíli ji podržím podivně prkenně v náručí a pak ji opatrně položím na zem. „A co s ní mám podle tebe dělat?“ Je dobře, že ti dva teď nejsou spolu, ale na druhou stranu, alespoň byla v bezpečí a pod dohledem. Bůhví kam se rozhodne jít teďkon a jestli si Oranil myslí, že já jí budu bránit, tak se dost plete. Naštěstí to zjevně tušil a tak se u nás v zápětí objeví jakási hračka. Nu jsem docela zvědavý, jak dlouho bude dráče bavit. „Vidíš, říkal jsem ti to.“ Ušklíbnu se o něco vítězoslavněji, než by asi bylo záhodno. |
doba vygenerování stránky: 1.5132899284363 sekund