| |||
JídelnaDanielle Trick, Sigi,Shrey Na její poznámku o budíčku se lehce zachvěji a pronesu. "Souhlasím, ačkoliv je to pro mne první budíček, i tak je to dost nechutné. Jak dlouho už jsi na téhle škole?" Pohlédnu na přicházející dívku, ale nijak ji nevěnuji pozornost. Poté si všimnu jak promlouvá k Sigimu. Ten však není dvakrát nadšen a mně samotnému se situace také moc nelíbí. |
| |||
Jídelna Shrey Moc se mi nelíbí, že si mě tolik prohlíží. Pak ale prohlásí něco, co by mě ani nenapadlo. To je vlastně pravda. Co by tu tak dělal člověk. Ale je fakt, že to mi profesoři osvětlili celkem jasně. Hezky na hodiny. „Možná nevypadám, ale pravděpodobně jsem. A momentálně tu studuju, protože schopnosti a vědomosti nejsou to samé.“ Jenomže pak se zeptá jak se jmenuju a já víc už zblednout nemůžu. Asi naštěstí. „Sigfried.“ Odvětím tiše. Fakt tohle jméno nesnáším, ale málokdo si ho spojí. |
| |||
Jedáleň Sigi Všimnem si jeho pohľadu na moju hruď, a len sa trochu zamračím. Málokto v tejto škole sa nejako sústredil na to, ako tu kto vyzerá, možno s výnimkou zápalky... Toho som vlastne tiež dosť dlho nevidela, ale...aj keby zomrel, všetkých oživli, takže určite prežil. Podozrievavo sa na neho zahľadím, ale koniec koncov, je to očividne človek, a tí boli vždy zaťažení na prsia a zadky. Debili. Aj keď...nevyzerá ako žiaden človek, ktorého som videla. Má príliš súmerné črty, a tie vlasy. Žila Neprestanem sa na neho sústredene dívať. Nie, čo robíš na tejto škole. Je to pre magické tvory, nie ľudí. A keď sa tak na teba dívam... nevyzeráš ako ľudia. Poznám ľudí. Natiahnem jeho pach, ale ani ten mi nič nepovie. Ako sa voláš? Spýtam sa. Žeby to bol niekoho príbuzný? |
| |||
Jídelna Shrey Když se mi nahne téměř před nos, jen se trochu zakloním, přejedu ji pohledem, ale nedělá mi problém se nezastavit na jejím hrudníku a pak se jí konečně zadívám do očí. „Že tu sedím? Asi ano, asi jsem sebevrah.“ Přikývnu pomalu na tu myšlenku. Je ale možné, že když mě nepoznala ona, nepoznají mě ani ostatní? To bych byl o něco víc v bezpečí, než bych mohl doufat. Snažím se s ní moc nevybavovat, ani na ni moc nezírat, abych ji třeba něčím nepopudil, ale na otázky se snažím odpovídat hned a co nejpřesněji vzhledem k momentálnímu stavu. |
| |||
Jedáleň Sigi Zaregistrujem, že sa na mňa nechce pozrieť, a tak sa nahnem ešte viac, takže som mu takmer v xichte. To, že som z neho necítila žiadnu mágiu, bolo podozrivé, ale nateraz to spôsobovalo, že som nemala žiadne zábrany. Aj ten hlas...je ako, ja neviem, ako zo spomienok, ale nie takých tých dávnych že si ich nepamätám. Sakra. Trošku zvraštím obočie dokopy a pozriem sa na jeho oblečenie, alebo poprípade doplky, alebo hocičo čo by mi mohlo niečo napovedať. Asi? Akože si si neni istý? Lebo ti môžem povedať, minimálne na prvý pohľad je z teba aj cítiť človek. Čo tu ale potom robíš, si samovrah? Vypytujem sa ďalej. Dva dni mimo akéhokoľvek kontaktu s inými tvormi síce ušetrilo výrazne moju nervovú sústavu, teraz som mala ale chuť...socializovať sa, po svojom. A on už zachytil moju pozornosť aj zvedavosť. |
| |||
Jídelna Hlavně Shrey Kývnu Simielovi, který vejde do dveří a pak ztuhnu s pohledem zabodnutým do stolu. Právě přišel jeden z těch, koho jsem potkat nechtěl. Jedna. Skoro to vypadá, že si mě nevšimla, ale když si sedne přímo vedle mě, veškeré naděje jsou v tahu. Snažím se nedýchat moc rychle a když promluví, nepatrně trhnu jednou rukou nahoru, ale pohyb hned zastavím. Podvědomá gesta jsou svinstvo, zvlášť když už jeden nemá rohy, za které by se tahal. „Člověk, asi?“ Zkusím nezávazně a když do mě šťouchne, trochu uhnu. |
| |||
Dvor --> lávové jazierko pri Byjalim --> Sauna (zhrnutie do Pondelka) primárne Rarinka, potom snáď nikto Naďalej sledujem dianie pred sebou, keď pochopím, že naši profesori sa snažia v podstate vyjednávať so samotnou smrťkou. Čo to je za vec, že je ochotný za to len tak oživiť mŕtvoly? Chcem spraviť krok bližšie k skupinke, aby som lepšie videla, no už pri tej námahe sa mi trocha zakrúti hlava a ku všetkému tomu ešte prehovorí aj Rara a strhne moju pozornosť na ňu, keď sa začne hrať s mojim chvostom. Len veľmi lenivo ním pokrútim a iba nejaký chabý meter zdvihnem do vzduchu, kde s ním zatrepocem, nech sa trochu zabaví, no cítim, že naozaj potrebujem dobiť baterky. Moje želanie mi je však dopriate, keď sa nakoniec smrťák dohodne a ak to dobre chápem, nejako...navráti mŕtvych medzi nás. Som taká unavená, že ani nevládzem špekulovať, či sa mi to páči alebo nie. Pohľad na malú Sin, ktorá vzápätí zaspí, ma už dorazí úplne. Láva. Teplo. Pomaly zbalím chvost a otočím sa od scény predo mnou, ktorá vyzerala, že sa na nej už nič nestane. Pozriem na Raru, ktorej sa stiahnutie chvosta asi moc páčiť nebude. Prpeáč krpec, som úplne vycucaná z energie. Prehovorím potichu. Nato sa vyparím zo scény, keď podľa poveternostných podmienok napoly preplachtím, napoly prejdem k lávovému jazierku pri soche byvola či čo to je. Po uistení sa, že štít je naozaj v kompletnom poriadku, vkĺznem priamo do lávy a okamžite začnem čerpať ohromnú tepelnú energiu cez štít a premieňať ju na tú moju vlastnú. Naozaj je to pocit, akoby som si instatne dobíjala baterky. Bože, toto je skvelé. Po pár minútach začnem dokonca slastne mrnčať. Možno by som mrnčala o čosi viac...alebo menej? Keby viem, akej trme-vrme na dvore sa práve vyhýbam. V každom prípade vydržím v láve zopár hodín, než ma začne premáhať únava. Tým, že v podstate len napĺňam svoje základné, pomerne rozmerné zásoby základnej energie, som len málo ukladala do zásob, ktoré by dopĺňali aj energiu zo spánku, preto mi začnú klipkať oči. Doletieť pri školu ale už zvládnem bez zaváhania, a zamierim si to rovno do sauny, kde sa omotám do pichľavého kokonu krídel a chvosta, ako vždy keď spím, a prespím sa do ďalšieho dňa. V sobotu sa zobudím a tesne stihnem koniec raňajok, kde chmatnem v podstate po čomkoľvek, čo nájdem. Popri tom stihnem sama sebe pod nos skonštatovať, že farba chytila celkom fajn odtieň, a skúsim strčiť ruku do jasne oranžového ohňa a cucnúť si trochu energie z tepla. S plným bruchom sa vyberiem znova k láve, ignorujúc tvorstvo okolo mňa. Potrebovala som sa nabiť poriadne znova, pretože sa mi zásoby energie osvedčili. Pondelok - jedáleň Sven, Sigi, okrajovo Leo Zobudí ma katastrofálny zvuk, takže ma až nadhodí na lavičke. Začnem si šúchať uši. Spala som len pár hodín, znova zamotaná v saune v teplúčku, ale stačí mi to, keďže posledné dva dni som v podstate len oddychovala a konečne som začala mať pocit, že mám znova silu aj svoju energiu naspäť. No...prebudenie nič moc, ale vždy to môže byť aj horšie. Premením sa do ľudskejšej podoby, ponaťahujem sa, skontrolujem zo zvyku štít a zistím, že mám celkom chuť do jedla. Snáď ten zvuk ohlasoval jedlo, nie? Vojdem do jedálne, ani raz nezaváhajúc na nerovných kameňoch a hneď vo vchode sa poobzerám. Najskôr zaregistrujem Svena, ktorého zrak zachytím prvý krát odkedy som ho rozpucovala na kúsky a len nadvihnem kútik v pozdrave, keďže netuším ako inak zareagovať. Vyzeral, akoby zomrel len pred chvíľou, nie tromi dňami. Toto...je čudné. Potom zachytím známu energiu tvora, ktorého som tiež takmer zabila, a tým smerom sa už o dosť škodoradostnejšie uškrniem, zrak zapichnutý priamo tam, kde by mal byť, aj keď ho nevidím. Rozptýli ma ale tvor, ktorého nepoznám, teda... Zdá sa mi to alebo je mi povedomý? Obídem ho, aby som ho videla lepšie ako zboku a mierne zozadu, a v podstate si bez rozpakov a nejakého priameho pozdravu sadnem vedľa neho. Drcnem do jeho energie a prekvapene zamrkám. Človek? Čo by tu niekto taký robil? Prezriem si výrazné lícne kosti, dlhé biele vlasy, silnú sánku, a v hlave mi začne šrotovať. Neviem to zaradiť, ale stále mi čosi hovorí, že je na ňom niečo silne povedomé. Štve ma ale, že to neviem presne zaradiť. Čo pre kristov zadok si ty? Opýtam sa nevyberane, znova sa pohrabúc v jeho energii, ale nenájdem nič magické. Testovne do neho štuchnem prstom. |
| |||
Jídelna Simiel Docela mě překvapí, když si někdo sedne přímo ke mně. „Ahoj?“ No, upřímě jsem si trochu myslela, že od toho incidentu ve společence s námi nebude chtít mít nic společného, ale zjevně je trochu masochista. No i tací jsou, že? „Pěkně nechutnej budíček. Jen si na jeden zvykneš, už ho zase mění.“ Prohodím jakožto začátek nezávazné konverzace. |
| |||
Pokoj Směs ---> ošetřovnaYqueuas, Sigi, Danielle Trick, Jožin, a ostatní v jídelně Jakožto nováček jsem se cítil poslední dny velmi napjatě, nevím komu věřit, po mé zkušenosti s ženami na společence. Ale zjistil jsem, že to všechno bylo kvůli temnotě, což pohltila školu, takže bych rád poznal nové lidi. Po probuzení jsem onavenýma očima přejel pokoj. Šlo vidět, že jsem se probudil jako první, jelikož obřík stále tvrdě zařezával. Přešel jsem do koupelny a projel svou každodenní hygienu. Moje rána byla již zahojena, ale stále si pamatuju na ten zvláštní úkaz na ošetřovně. Neleze mi to do hlavy. A profesory jsem nemohl nějak zastihnout poslední dobou, abych se po sobě zeptal. Vyjdou z koupelny, zkontroluji Jožina (pokud se probudí tak mu zamávám) a odcházím přes společenku na chodbu. Cestou pozdravím všechny, co jsou vzhůru na společence a bez problémů dojdu do jídelny. Ještě že jsem si po tom incidentu prošel školu a nějak si ji zapamatoval kde co je. Jen co se dostanu do jídelny zahlédnu známé tváře a zamířim za nimi. Z dálky zamávám Sigimu a posadím se naproti Dan. "Dobré ráno.". S úsměvem a optimistickým hlasem promluvím k dámě. |
| |||
Pokoj - jídelna Kdokoli bude mít odvahu otravovat S trhnutím jsem se probral ještě dlouho před budíčkem a v posledních slunečních paprscích přejdu kolem několika skříněk v mém kabinetu. Z každé něco vyndám a u stolu to smíchám ve velkém poháru. Nad výslednou tekutinou přejedu rukou a pak ji na jeden zátah vypiju. Po několika desítkách minut se ozve budíček a já za sebou zamknu dveře kabinetu. Ne, teď by tam skutečně neměl nikdo omylem vlézt. O poznání méně svižným krokem dojdu až do jídelny. A usadím se na vzdálenější konec profesorského stolu, abych měl dobrý výhled na jídelnu. Pokud jsem jindy bledý a tvářím se nepřístupně, tak teď už začínám vypadat až nemocně. Tmavé kruhy pod očima a vystouplé lícní kosti mi dodávají vzhledu rohaté lebky. Taky tomu moc nepomáhá nezdravě našedlý odstín mojí kůže. |
doba vygenerování stránky: 1.4694919586182 sekund