| |||
Dvůr Tortun, Oranil, přihlížející Jsem rád, že Tortun pochopil, že jsem mluvil i k němu a stejně tak rád bych mu dodal tu útěchu, že jsem na jeho straně, ale to teď nemůžu. Nechci lhát a nejdřív si musím urovnat vlastní myšlenky. „Neříkej, že ty by sis nedal oddech od všeho?“ Pokrčím v odpověď na Oranilovo zabručení. Pozitivní je asi i to, že když se začne Sin rozhlížet, nijak se ji nesnaží omezovat. Ačkoli když se k ní natáhne tak obrovské zvíře, jaké právě sedí vedle mě, asi bych byl trochu nervózní. Nevědět kdo to je. Takře je asi všechno v pořádku. Překvapeně povytáhnu obočí, když promluví o nějakém narušitelovi. „A seš si jistej, že je to narušitel? Nemohl se jen Selven hodit do nějakého jiného údobí svého života, pokud se moc školy skutečně ustaluje?“ Jo, občas by ho jeden ani nepoznal, jak lezl časem sem a tam. Navíc tím dávám tichou podporu Jemu, protože je mi jasné, že teď není zrovna v nejšťastnějším postavení a nepotřebujeme ho znovu rozbít. Jednak si pamatuju jeho lidskou stránku a taky umím číst ve výrazech tváře. Právě kvůli chvílím jako je tahle. Pochopitelně bývá snazší si přečíst myšlenky, ale občas to prostě nejde. |
| |||
[Dvůr Tortun, Sem, Chrys, přihlížející Poplácá mne po noze, tak po něm loupnu okem. Je celkem příjemné nevnímat něčí pole, jak ho kompletně uzavřel. "Jen aby." Brouknu jen. Když se pozornost dráčete upře na mne, velmi pomalým klidným pohybem skloním hlavu, abych jí byl blíž. Třeba se nám povede upoutat její pozornost natolik, aby se ho pustila. Pak Tortun promluví. "O tom pochybuji. Ředitel je pryč a v ředitelně je nějaký narušitel." Oponuji mu. Trochu se divím, že se škola nezačíná rozpadat. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Je mi naprosto jasné, že mi profesoři ani studenti nebudou věřit. S tím ale nic neudělám. Ne hned, ne takhle... Možná by nebylo od věci, kdybych odešel. Jméno nepoznávám, takže to by mohl být ten, který se mi postavil. Mimoděk se natočím a pohled mi padne na velkou černou kamennou desku nedaleko. Takhle jsem si úplně nepředstavoval seznamování se s novými zaměstnanci. Trochu smutně se pousměji, když osvětlí, proč mne o ústup požádal. Rád bych věřil tomu, že tu zbyl někdo, kdo mne alespoň snese. Protože si moc jasně uvědomuji, že Sinead jednou budu muset vrátit. Potěší mne však, že vypadá již celkem klidně. Sice se mne nepouští, ale už zkoumá okolí. Drak nijak nereaguje, jen ji velmi pozorně sleduje. To bych taky měl vyřešit. Ale ne, když magické a časové pole kolem nás hrozí, že exploduje při každé jiskřičce. Zvednu pohled a překvapeně mrknu. "To vypadá, že to ten Chrys spravil. Časové pole školy se začíná ustálovat." Komentuji nahlas. |
| |||
Dvůr Tortun a nepodstatný zbytek Začala jsem se konečně uklidňovat, ale že bych se chtěla od něho hnout, tak to ani omylem. Stále mi v mysli sedí, že je přítel. Konečně taky trochu uvolním krk a hlavu, zbytek stále sedí jako přikovaný, a začnu se pomalu rozhlížet. Zaujme mě obrovský vlk. Ohlédnu se na draka za námi a pak našponuju krk, abych se k vlkovi dostala hlavou co nejblíž. Mezi zuby mi prosvistne rozeklaný jazyk. |
| |||
Dvůr Tortun, Oranil, zbytek Tak velmi pomalu a velmi neochotně mě napadne, že jednu temnotu jsme zažehnali jen aby se objevila jiná? Přikývnu, když prohlásí, že tam pošle Chryse. Vypadal celkem schopně, když stál proti Tortunovi, takže v tomhle momentě má asi největší šanci. Jsem rád, že trochu ustoupil, i když ho to určitě nepotěšilo. Pak si všimnu výrazu na vlčím čumáku a poplácám ho po noze. „Ale ne, jen klid, všechno je v pořádku, nic nedělá, jen se snažím trochu omezit pokušení, protože nejsem zrovna dobrý v odolávání a teď tuplem ne.“ Uvedu na pravou míru, proč přišla ta žádost a to nejen vlkovi, ale i Tortunovi, na kterého jsem se díval během posledních slov. |
doba vygenerování stránky: 1.5094478130341 sekund