| |||
Společenská místnost - Kuchyně Tatiana, Luis, Rara, všichni cestou, Nao, Asklépius "Aa, ještě jednou děkuji," usměji se na ně, než kolem něco profičí, že mi to skoro shodí brigadýrku. Tak nějak to zahoupe okolní náladu, takže ukročím o krok zpět. "Přeji krásný zbytek noci," pokývnu jim hlavou, než se otočím a vyrazím dolů do kuchyně. Zajímalo by mne, kolik je tady studentů, že pořád narážím na ty samé tváře. Ale třeba probíhá výuka. Zaklepu na dveře kuchyně a strčím hlavu dovnitř. "Dobrý večer. Hledám Butlera a Maidku. Mohli byste mi prosím poradit?" |
| |||
Ysea, Sukui, Suson, Remmi, Kirie Zvednu k Ysee pohled, když mi zabrání v postupu. Rozhodně se s ní nehodlám přetlačovat. To by muselo být, abych sáhl k telekinezi. Nejsem žádný amatér, dráče. Nechám si pro sebe kousavou poznámku. Nicméně povytáhnu obočí a pro jistotu si přivolám dívky složku. Po krátkém nahlédnutí dovnitř se opět podívám na dračici. "Nemáš nejmenší tušení, jak její schopnosti fungují, což," poznamenám jen, než mne k ní pustí. Složka zůstane ležet na liáně, než se obalí pylem a opět zmizí. Když dívku kontroluji, dračice mi doplní informace. Na základě toho se musím se usmát. Jsou si s andělem dost podobný. Jen krátce přikývnu na přijetí informací. Ty informace, které jsem od nich dostal, s krátkou inspekcí jejího těla mi mé podezření jen potvrdí. Nicméně by zrovna pro mne nemělo být těžké její stav prolomil. Hlavně opatrně, aby ještě nedostala šok. Položím na ní dlaně a po rukou se mi rozzáří zlaté žilkování, které se dostane až k čelistem. Střádám léčivé kouzlo, dokud není dostatečné síly, abych mohl prolomit její astrální putování. Potom ji velmi něžně stáhnu zpět k jejímu tělu. (119%) |
| |||
Chodba 1. patro
Snad jsem se nakonec ani nemusela obtěžovat s jejím zpomalením. Sama dokázala pomocí kouzla svůj jinak krkolomný let zastavit. Podobným kouzlem se dostala taky zpátky na zem. To ji zároveň zřejmě udělalo o dost těžší. Ani to by jí nepomohlo jak si myslí. Nechám ji při tom. V duchu jsem se ale musela skutečně pozastavit nad tím jak rychle vzdala výhružky střelby. Obrátila vlastně okamžitě. Stačila jen trocha násilí a její panika je ta tam. Když nikdo nezaútočí na ní, nebude útočit ona? Co to mele? To ona přece přišla s tím že začne jen tak bezdůvodně útočit když se chudince nikdo neozve. Netřeba se jí už dál zabývat, dokud se tedy nerozhodne přiblížit nebo začít střílet jak říkala. Modrovláska zpátky u Sukui si vzala mojí radu dobře k srdci a držela si odstup. Na chodbě se přece jen objevila další, známá energie zelenovlasého kluka. Prošel kolem té pomatené a zabočila k nám. V zorném poli se objeví zelenovlasý chlapec a bezeslova si to namíří rovnou k Sukui. Věnuji mu krátký varovný pohled jak jeho tělo napůl v pokleku zpomalí o neviditelnou stěnu jak mu zabráním aby se dívky dotknul. Samozřejmě že ho k ní nechci pustit. Potom ale, možná by s tím dokázal něco udělat. Ale nejdřív: “Jestli začneš vyvádět jako ta za rohem…” důrazně mu naznačím co by mohlo následovat. Stěna po krátké chviličce poleví a on bude moc k Sukui. A začít s čímkoliv co chce dělat, já se však nehnu z místa. “Tohle už se stalo…bylo to včera co její život takhle zmizel. Museli jsme pro ni do spirituální sféry” informuji ho krátce. |
doba vygenerování stránky: 1.5294859409332 sekund