| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Kývnu hlavou na souhlas, že rozumím. Stejně bych teď dobrovolně do budovy nevstoupil. "Možná byste pak měl někdo doprovodit za mnou Yqi. Nebo se bude temnota šířit dál." Dodám ještě, aby o tom věděli. Již mám plán, jak jí pomoct jinak, ale potřebuji se k ní dostat a nejsem tak naivní, abych si myslel, že za mnou kohokoliv pustí samotného. Otočím se k odchodu, když mi dojde, co chce udělat. Otočím se zpět a namítnu, že bych to chtěl udělat, nebo tu alespoň být. Jsem ale odbyt. Potřesu hlavou, hodím posledním celkem smutným pohledem po Sinead a otočím se k odchodu. Ani k hájence nedojdu, když se zastavím a ohlédnu se, jak cítím, že se vrací do našeho času. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Sinead, přihlížející Podezřívavý pohled míří pro jistotu Semovým směrem, když se zaraduje přeci jen o něco více, než by bylo zdrávo. Pohodím hlavou. Já a ni on nejsme momentálně v kondici cokoliv dále kolem Tortuna řešit. "Asi by bylo dobré, kdybys zatím nechodil do školy. Až situaci probereme se zbylými profesory, dáme ti vědět co dál." Řeknu Tortunovi a počkám, zda pochopí a odejde. Pak se podívám na malé dráče, které očividně pořádně neví co se sebou. Využiji příležitosti, že nedává pozor, co se kolem ní děje a proměním se. Nebudu riskovat, že mne tu budou muset tahat jako obřího vlka. Soustředím svou moc kolem ní a nějakou dobu hledám nitku jejího času. Je to těžší než obvykle, jak jsem vyčerpaný. Nakonec mi to ale povede a kolem nás zajiskří magie. Sinead to vrátí zpět do našeho času (57%). Nicméně jak jsem se obával mé tělo to vzdá a já jdu napřed na kolena a pak přímo zpátky do náruče bezvědomí. |
| |||
Dvůr Čumák, Přestupní stanice Zachrčím něco na téma vítězoslavného řevu, ale to mi nevydrží dlouho. Fakt pevně se zadrápnu, když se kořist začne zvedat. To by dělat neměla, ne? Pak se mě pokusí sklepat a já se radši pustím, než abych riskovala, že mě někam odnese. Překvapeně písknu, když mě někdo jiný chytí, ale než bych se mohla pokusit vykroutit, už zase stojím na tlapách. Odfrknu si. Tohle se mi nelíbí. Pak do mě něco strčí a já se po tom oženu jako had. Úplně mimo. Znovu to do mě šťouchne a já nespokojeně zabručím. Udělám za tím dva, tři skoky, ale pak se zase ohlédnu. Další šťouchnutí. Znovu po tom skočím, ale tohle je mnohem menší cíl. Uvědomím si, že jsem se dostala dál od čaroděje a draka, než by se mi líbilo, ale ta myšlenka je hned zahnaná dalším šťouchnutím. Prudce otočím hlavu a chci na to zařvat, ale místo toho mi mezi čelistmi vyšlehnou plameny. Překvapeně uskočím a začnu velmi bolestně naříkat, jak jsem si sama popálila tlamu. Snažím se tlapama té bolesti zbavit, ale jen si mnu čumák a otírám si ho o zem. |
| |||
Dvůr Tortun, Oranil, Sinead, čumilové Nikde na pozemcích ani v okolí nezní moc pozitivně. No alespoň by to vysvětlilo část těch průserů tady. Nad jeho námitkou se zamyslím, ale prostě to není ono. „Ohrozil by ji.“ Kývnu k dráčeti. Pokud se na něco můžeme spolehnout, tak je to jeho vztah k ní. Tak oškliivě mě napadne, že by toho šlo využít, ale radši to neřeknu nahlas. Ještě by se toho tu mohl někdo chytit. Překvapeně mrknu, když má Oranil najednou draka zavěšeného na čumáku. Když mi dráče sklouzne do klína, zadívám se na něj skutečně velmi rozpačitě. Jen na chvíli ji podržím podivně prkenně v náručí a pak ji opatrně položím na zem. „A co s ní mám podle tebe dělat?“ Je dobře, že ti dva teď nejsou spolu, ale na druhou stranu, alespoň byla v bezpečí a pod dohledem. Bůhví kam se rozhodne jít teďkon a jestli si Oranil myslí, že já jí budu bránit, tak se dost plete. Naštěstí to zjevně tušil a tak se u nás v zápětí objeví jakási hračka. Nu jsem docela zvědavý, jak dlouho bude dráče bavit. „Vidíš, říkal jsem ti to.“ Ušklíbnu se o něco vítězoslavněji, než by asi bylo záhodno. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Sinead, přihlížející Nemohu momentálně zavrtět hlavou. "Nikde na pozemcích, ani v okolí." Odpovím mu. "Třeba katastrofa školy z kouzla někoho jiného než on?" Namítnu a odhalím tak, kam se mé myšlenky ubírají. Loupnu zároveň okem po černém čaroději. Tortun jedná jako kdyby mne neslyšel a dodá, že už je v pořádku. Stejně se mi do kouzlení příliš nechce, než to zkontroluji sám. Ze sledování myšlenek dráčete se připravím na její skok, takže mne ani nebolí, když mi přistane na nose. Pomaličku hlavu zvednu a zašilhám na ní. Když si to ale uvědomí a nelíbí se jí to, skloním hlavu tak, aby po mém nose sjela Semovi do náruče. Tortun mezitím promění draka a pošle ho pryč. Vypadá to, že by to tedy mělo být skutečně bezpečné. Takže Semovi u nohou vytvořím velikého plyšáka plného sladké hmoty. Po chvíli se pohne a začne kolem nich pobíhat a když může, tak šťouchne do dráčete. Co mne však zarazí je co se děje v ředitelně. "Měl pravdu. Všechno už je v pořádku." Loupnu okem po Semovi a škubnu hlavou v náznaku, že mu to vysvětlím pak. Čaroděj mne nakonec překvapil. Mile musím však říct. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Povytáhnu obočí v trochu nevěřícném výrazu, ale místo mne odpoví Sem. Jsem skutečně velmi vděčný, že se drží alespoň v tomhle na mé straně. Vážně. Co bych z toho měl. Zvednu pohled ke škole. "Už by mělo být zase bezpečné tady kouzlit." Upozorním je, když si všimnu, že magie školy vypadá opět pokojně. Sin se odrazí a skočí na Oranila. Nebráním jí. Pochybuji, že od nich jí hrozí nějaké nebezpečí. Avšak, hned jak to udělá, otočím se k drakovi, který se mobilizuje a naráz ho propustím ze všechny kouzel temnoty, které na něm ležely. Drak se rázem změní zpět na lávového. Hrdelně zavrčí, roztáhne křídla a odletí někam pryč nad les. Teprve teď postřehnu, že má košile je kompletně na cáry. Asi by časem nebylo od věci se převléci. |
doba vygenerování stránky: 1.2854030132294 sekund