| |||
Dvůr Tortun, Oranil, očumové Nepatrně pokrčím rameny. On má na rozdíl ode mě rodinu. Je možné, že kdybych měl něco takového, tak bychk tomu tady možná taky přistupoval jinak. Pravděpodobně vůbec. Když Oranil zamítne můj návrh, trochu se zamračím. „A někde jinde Selvena cítíš?“ Je trochu frustrující nemoct se rozhlédnout sám, ale stále si netroufám odblokovat svoji mysl. Minimálně nechci vyplašitdračici, když se začíná rozkoukávat. Nepochybuju o tom, že ti dva by si s tím zvládli poradit. Otázka je ale taky to, jestli bych v tomhle stavu něco zjistit zvládnul. Nad další vlčí poznámkou jen protočím oči v sloup. „Co by mu pomohlo, kdyby o tomhle lhal, když je jasné, že jakmile se časová magie ustálí, budeme chtít Sin vrátit do původního stavu?“ Nadhodím poněkud jasnou otázku. Myslím, že i Tortunovi musí být jasné, že takto ji nenecháme, takže čím dýl bude magie rozbitá, tím déle bude mít malého dráčka, který mu zjevně věří. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Sinead, přihlížející "Od všeho ne." Dodám jen a ať si to pobere jak chce. "Jsem. Selven má dost typický otisk mysli. Tady ten má mysl přede mnou blokovanou a je cítit úplně jinak." Odvětím Semovi. Jsem si jistý, že to není Selven. Nejsem si ale jistý kdo to je. Sleduji vývoj situace myslí. Čekám až se mu objeví trhlina v té jeho blokádě, abych mohl zjistit, kdo to je a co tady chce. Sin se spustí na zem z čaroděje, ale pořád se ho drží. Kousek se posunu a položím si hlavu až na zem tak, aby ke mne mohl dojít. Zatím ale nic nedělám, nechci jí vyděsit. "To v poslední době není moc důvěryhodná informace." Upozorním Tortuna. |
| |||
Dvůr Nepatrně ucuknu, když se vlk na oplátku natáhne ke mně. Chvíli trvá než zase posbírám dost kuráže, ale pak se po čarodějovi spustím na zem, konec ocásku si pevně omotám kolem jeho kotníku a vydám se na průzkum kam až mi moje délka dovolí. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Mé myšlenkové pochody Oranil jen potvrdí, tím svým komentářem. Nebráním Sin v tom natahovat se po Oranilovi a nebudu jí bránit, když bude chtít seskočit, jsem ale připraven jí zase schovat v náručí, kdyby se lekla. Nechci aby utíkala někam pryč. Zamračím se, když mi nevěří. "Říkám jen to, co vidím." Oponuji. Ohlédnu se k Raře. Je školní duch, možná by mohla vědět, co se děje. Sem se mi snaží pomoci, za což mu věnuji celkem vděčný pohled. Hlavně mi mě vskutku zajímalo, co se děje. |
| |||
Dvůr Tortun, Oranil, přihlížející Jsem rád, že Tortun pochopil, že jsem mluvil i k němu a stejně tak rád bych mu dodal tu útěchu, že jsem na jeho straně, ale to teď nemůžu. Nechci lhát a nejdřív si musím urovnat vlastní myšlenky. „Neříkej, že ty by sis nedal oddech od všeho?“ Pokrčím v odpověď na Oranilovo zabručení. Pozitivní je asi i to, že když se začne Sin rozhlížet, nijak se ji nesnaží omezovat. Ačkoli když se k ní natáhne tak obrovské zvíře, jaké právě sedí vedle mě, asi bych byl trochu nervózní. Nevědět kdo to je. Takře je asi všechno v pořádku. Překvapeně povytáhnu obočí, když promluví o nějakém narušitelovi. „A seš si jistej, že je to narušitel? Nemohl se jen Selven hodit do nějakého jiného údobí svého života, pokud se moc školy skutečně ustaluje?“ Jo, občas by ho jeden ani nepoznal, jak lezl časem sem a tam. Navíc tím dávám tichou podporu Jemu, protože je mi jasné, že teď není zrovna v nejšťastnějším postavení a nepotřebujeme ho znovu rozbít. Jednak si pamatuju jeho lidskou stránku a taky umím číst ve výrazech tváře. Právě kvůli chvílím jako je tahle. Pochopitelně bývá snazší si přečíst myšlenky, ale občas to prostě nejde. |
doba vygenerování stránky: 1.396959066391 sekund