| |||
Dvůr Tortun, Oranil, Sinead, čumilové Nikde na pozemcích ani v okolí nezní moc pozitivně. No alespoň by to vysvětlilo část těch průserů tady. Nad jeho námitkou se zamyslím, ale prostě to není ono. „Ohrozil by ji.“ Kývnu k dráčeti. Pokud se na něco můžeme spolehnout, tak je to jeho vztah k ní. Tak oškliivě mě napadne, že by toho šlo využít, ale radši to neřeknu nahlas. Ještě by se toho tu mohl někdo chytit. Překvapeně mrknu, když má Oranil najednou draka zavěšeného na čumáku. Když mi dráče sklouzne do klína, zadívám se na něj skutečně velmi rozpačitě. Jen na chvíli ji podržím podivně prkenně v náručí a pak ji opatrně položím na zem. „A co s ní mám podle tebe dělat?“ Je dobře, že ti dva teď nejsou spolu, ale na druhou stranu, alespoň byla v bezpečí a pod dohledem. Bůhví kam se rozhodne jít teďkon a jestli si Oranil myslí, že já jí budu bránit, tak se dost plete. Naštěstí to zjevně tušil a tak se u nás v zápětí objeví jakási hračka. Nu jsem docela zvědavý, jak dlouho bude dráče bavit. „Vidíš, říkal jsem ti to.“ Ušklíbnu se o něco vítězoslavněji, než by asi bylo záhodno. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Sinead, přihlížející Nemohu momentálně zavrtět hlavou. "Nikde na pozemcích, ani v okolí." Odpovím mu. "Třeba katastrofa školy z kouzla někoho jiného než on?" Namítnu a odhalím tak, kam se mé myšlenky ubírají. Loupnu zároveň okem po černém čaroději. Tortun jedná jako kdyby mne neslyšel a dodá, že už je v pořádku. Stejně se mi do kouzlení příliš nechce, než to zkontroluji sám. Ze sledování myšlenek dráčete se připravím na její skok, takže mne ani nebolí, když mi přistane na nose. Pomaličku hlavu zvednu a zašilhám na ní. Když si to ale uvědomí a nelíbí se jí to, skloním hlavu tak, aby po mém nose sjela Semovi do náruče. Tortun mezitím promění draka a pošle ho pryč. Vypadá to, že by to tedy mělo být skutečně bezpečné. Takže Semovi u nohou vytvořím velikého plyšáka plného sladké hmoty. Po chvíli se pohne a začne kolem nich pobíhat a když může, tak šťouchne do dráčete. Co mne však zarazí je co se děje v ředitelně. "Měl pravdu. Všechno už je v pořádku." Loupnu okem po Semovi a škubnu hlavou v náznaku, že mu to vysvětlím pak. Čaroděj mne nakonec překvapil. Mile musím však říct. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Povytáhnu obočí v trochu nevěřícném výrazu, ale místo mne odpoví Sem. Jsem skutečně velmi vděčný, že se drží alespoň v tomhle na mé straně. Vážně. Co bych z toho měl. Zvednu pohled ke škole. "Už by mělo být zase bezpečné tady kouzlit." Upozorním je, když si všimnu, že magie školy vypadá opět pokojně. Sin se odrazí a skočí na Oranila. Nebráním jí. Pochybuji, že od nich jí hrozí nějaké nebezpečí. Avšak, hned jak to udělá, otočím se k drakovi, který se mobilizuje a naráz ho propustím ze všechny kouzel temnoty, které na něm ležely. Drak se rázem změní zpět na lávového. Hrdelně zavrčí, roztáhne křídla a odletí někam pryč nad les. Teprve teď postřehnu, že má košile je kompletně na cáry. Asi by časem nebylo od věci se převléci. |
| |||
Dvůr Velmi, velmi opatrně a trochu zpovzdálí se snažím zjistit o co jde, protože z něj cítím toho tvora, co ležel v té místnosti, ale vypadal úplně jinak. Trochu se přikrčím a povolím sevření ocásku. Pak prudce skočím po čumáku před sebou, jakoby to byla kořist. Pokud se nějak prudce nehne, pravděpodobně se mu zakousnu někam těsně před oči, na kořen čumáku. Tím, že je o hodně větší, těžko mu něco udělám, i když zuby jak jehličky dělají pochopitelně své a drápaté tlapy se mu zachytí kam dosáhnout. Z hrudníku mi uteče velmi neumělý předchůdce divokého zavrčení. |
| |||
Dvůr Tortun, Oranil, očumové Nepatrně pokrčím rameny. On má na rozdíl ode mě rodinu. Je možné, že kdybych měl něco takového, tak bychk tomu tady možná taky přistupoval jinak. Pravděpodobně vůbec. Když Oranil zamítne můj návrh, trochu se zamračím. „A někde jinde Selvena cítíš?“ Je trochu frustrující nemoct se rozhlédnout sám, ale stále si netroufám odblokovat svoji mysl. Minimálně nechci vyplašitdračici, když se začíná rozkoukávat. Nepochybuju o tom, že ti dva by si s tím zvládli poradit. Otázka je ale taky to, jestli bych v tomhle stavu něco zjistit zvládnul. Nad další vlčí poznámkou jen protočím oči v sloup. „Co by mu pomohlo, kdyby o tomhle lhal, když je jasné, že jakmile se časová magie ustálí, budeme chtít Sin vrátit do původního stavu?“ Nadhodím poněkud jasnou otázku. Myslím, že i Tortunovi musí být jasné, že takto ji nenecháme, takže čím dýl bude magie rozbitá, tím déle bude mít malého dráčka, který mu zjevně věří. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Sinead, přihlížející "Od všeho ne." Dodám jen a ať si to pobere jak chce. "Jsem. Selven má dost typický otisk mysli. Tady ten má mysl přede mnou blokovanou a je cítit úplně jinak." Odvětím Semovi. Jsem si jistý, že to není Selven. Nejsem si ale jistý kdo to je. Sleduji vývoj situace myslí. Čekám až se mu objeví trhlina v té jeho blokádě, abych mohl zjistit, kdo to je a co tady chce. Sin se spustí na zem z čaroděje, ale pořád se ho drží. Kousek se posunu a položím si hlavu až na zem tak, aby ke mne mohl dojít. Zatím ale nic nedělám, nechci jí vyděsit. "To v poslední době není moc důvěryhodná informace." Upozorním Tortuna. |
doba vygenerování stránky: 1.4562509059906 sekund