| |||
Dvůr Tortun a nepodstatný zbytek Začala jsem se konečně uklidňovat, ale že bych se chtěla od něho hnout, tak to ani omylem. Stále mi v mysli sedí, že je přítel. Konečně taky trochu uvolním krk a hlavu, zbytek stále sedí jako přikovaný, a začnu se pomalu rozhlížet. Zaujme mě obrovský vlk. Ohlédnu se na draka za námi a pak našponuju krk, abych se k vlkovi dostala hlavou co nejblíž. Mezi zuby mi prosvistne rozeklaný jazyk. |
| |||
Dvůr Tortun, Oranil, zbytek Tak velmi pomalu a velmi neochotně mě napadne, že jednu temnotu jsme zažehnali jen aby se objevila jiná? Přikývnu, když prohlásí, že tam pošle Chryse. Vypadal celkem schopně, když stál proti Tortunovi, takže v tomhle momentě má asi největší šanci. Jsem rád, že trochu ustoupil, i když ho to určitě nepotěšilo. Pak si všimnu výrazu na vlčím čumáku a poplácám ho po noze. „Ale ne, jen klid, všechno je v pořádku, nic nedělá, jen se snažím trochu omezit pokušení, protože nejsem zrovna dobrý v odolávání a teď tuplem ne.“ Uvedu na pravou míru, proč přišla ta žádost a to nejen vlkovi, ale i Tortunovi, na kterého jsem se díval během posledních slov. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Chrys, přihlížející Zabručím jen něco neurčitého, když se z toho snaží vymluvit. Když se Sem zeptá, jak moc velký průser to je a Tortun dodá důvod, pokývnu velkou hlavou. Napadlo mne hned několik možností a žádná se mi ani trochu nelíbí. "Pošlu tam Chryse." Informuji Sema a natáhnu svou mysl k němu. Vypadá to, že míří k nám dolů a má volněji. "Zkontroluješ prosím ředitele?" Jestli se tam má někdo šanci dostat je to on. Se svým tělem a silou... Okrajově sleduji jeho mysl, abych si udržoval přehled o tom, co se děje. Když ho Sem pošle dál, podezřívavě se na Tortuna podívám, ale nekomentuji to. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey (změny školy jsou však pro VŠECHNY) "Tohle se stalo až potom, co bylo pole narušeno. Mám dojem, že právě kvůli tomu." Nakrčím čelo, protože Sin dělá starosti i mne. Možná především mne. Protože oni v tom vidí záchranu studentky, já... No to je jedno. Oba dva se ohlídnou, aby se podívali na školu, jejíž kameny jsou nyní skoro černé. No... "Pokud jsem to správně pochopil, škola čerpá energii a magii z ředitele." Dodám, zbytek by jim snad mohl dojit. Zahledím se do oken, kde se matné žluté světlo změní na přízračnější oranžovou, jak se změnil plamen v loučích. Když mne Sem požádá, abych couvnul, je to jako kdyby mi vlepil políček a vylil mi na hlavu kýbl ledové vody. Neřeknu na to však ani slovo a couvnu pryč od nich. Na jeho poslední slova pokrčím rameny. Já do školy nevkročím. Ne po tomhle. Poslal bych někoho z lesa, ale ty zase nechci riskovat, že se jim něco stane. |
| |||
Dvůr Oranil, Tortun a zbytek Prohlédnu si ukázku výdrže ve visu. Dráče se ani nehne a já teď fakt nemám energie nazbyt, abych se ji pokoušel páčit z něho dolů. Jsem celkem rád, že Oranil začal komunikovat nahlas, protože jsem si začal připadat nepatrně odstrčeně. Na rozdíl od vlka, já se sice pomalu, ale ohlédnu hned, jak Tortun naznačí nějaký další problém. To ne. „Fajn, potemělá škola. Moc velký problém?“ Stočím očik Oranilovi. Nemám moc daleko k tomu si obejmout kolena a začít se jen tak pohupovat. Už jenom sestavovat smysluplné věty začíná být problematické. A co je horší, že vím, že u Něho by mi bylo dobře, žádný strach. „Udělej, prosím, ještě tak dva kroky zpátky.“ Zamumlám trochu nesoustředěně. „Akorát netuším, kdo se tam půjde podívat. Na ředitele.“ |
doba vygenerování stránky: 1.4489250183105 sekund