| |||
Dvůr Tortun, Oranil, zbyteček Jsem rád, že se Tortun moc nepřibližuje. Nejsem si moc jistý, jak by to dopadlo, ale předpokládám, že někomu by tu ruply nervy. Promluví a já se zmateně ohlédnu na Oranila. Ten ale používá myšlenky, takže mám z rozhovoru půlku. No bezva. Předpokládám ale, že o tomhle ví víc než já. Já na druhou stranu... „Měl bys ji pustit.“ Zamumlám a velmi opatrně kývnu ke dráčkovi obtočenému kolem jeho těla. „Myslím, že už jsme si vyjasnili, že tě nenecháme unášet studentky.“ Dodám po chvíli. |
| |||
Dvůr Tortun, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Na mé vrčení zareaguje a zastaví. Za to Rubus podrazácky zmizí a Chrys zatím nikde. Nejsem zrovna ve stavu na vyjednávání, ale rozhodně se zkusím tomu dát vše co mám. Sotva si vzpomínám, co jsem to s ním chtěl probrat. A on přijde s tímhle. Stihl jsem si všimnout. Víš o tom snad něco? Zeptám se ho podezřívavě. Na hlas nemám sílu, takže používám volně přístupné myšlenky. Měl bys jí asi pustit. Konstatuji potom ohledně Sinead. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Sin, okrajově Rara a Shrey Když se ozve zavrčení, udělám ještě pár kroků a pak se zastavím. Jsem pořád dost daleko. Všichni až na ty dva se ztratí. Povzdychnu si. Ne že bych to nečekal. "Možná není úplně moudré používat časovou magii, dokud je pole školy tak strašně nestabilní. Možná by měl někdo zkontrolovat ředitele." Nadhodím jen tak. Stále trochu zamyšleně drbu Sin na šupinách. Je to takové nostalgicky uklidňující. |
| |||
Dvůr - ošetřovna Sem, Oranil, Tortun, Sinead, Simiel, Sigi, Akashka Klučina vyskočí a rozejde se ke škole. Spokojeně se usměji. Ten úsměv však zmizí, když si po zavrčení všimnu, kdo se blíží. Mě z toho však vykoupí volání. "Kytička volá... Mám práci na ošetřovně." Pokynu těm dvěma a nečekám na reakci, prostě se otočím zamířím zpět. Vejdu na ošetřovnu druhými dveřmi než Simiel. Květina se již před mým příchodem květem naklonila k nově příchozímu. Už z dálky mu pokynu, aby se usadil na jednu z volných postelí. Ani se neptám co mu je. Ostatně to vidím. Hodím pohledem po Ace, nekomentuji to ale nijak a počkám, až se Simiel usadí. |
| |||
Druhé patro ---> ošetřovnaSvenové, Yqueuas, Helen, Gyzmo, Sigi, Linn Všimnu si jak Yqi ustoupí bokem nějaké postavě. Nahá dívka s nádhernými až téměř bílými vlasy. Její hubené tělo na mne působilo velmi atraktivně, až mi to přihodilo pár nejasných vzpomínek. Přesto si stále nic nepamatuju, tak moc chci vědět o sobě, ale něco mi v tom brání. Dívka jak se objeví, tak zmizí a nikdo tomu nijak nedával moc pozornost. Všichni zmizeli. Na chodbě jsme jen já a Yqi a do své společenky se mi momentálně ani moc nechce, i když jsem dosti zvědav. Jenže stále krvácim a to co čeká za dveřmi by mi mohlo mé zranění i zhoršit. Proto se rozhodnu odejít na ošetřovnu a požádat o pomoc. Z nástěnky si pamatuji, kde to vlastně je. Ehh... přízemí že? pomyslím si. Poté už jen pohlédnu k Yqi a s kývnutím ruky jí opouštím. "Zajdu si na ošetřovnu, tak se zatím měj." Po schodech dolů si stále rukou držím své zranění a bolestí dojdu až na ošetřovnu. Oteřu dveře a hledám jakoukoliv osobu, která by mi mohla pomoct. Jediné co vídím je pár těl na postelích a dvě další osoby. Muže a ženu. Pomalým krokem se k nim přesunu a slabým ironickým hlasem promluvím: "Zdravím, jméno Simiel. Neví náhodou někdo, jak se léčí kousnutí vlkodlaka?" |
| |||
Pozemky všeho moc Zírám na draka tak konsternovaně, že postřehnu, že na mne mluví až v okamžiku, kdy se ke mne blíží postava se zelenými vlasy. Chvíli na něj nechápavě hledím, než se ke mne dostane, co vlastně řekl. Kývnu hlavou na souhlas. To zní rozumně. Oddychnout si. Vstanu. Pokynu jim hlavou a a vyrazím kolem školy k hlavnímu vchodu. A mostu. A raději zamířím pryč. Tohle je blázinec. Ne škola. Ústav pro vraždění. Přes most se už rozběhnu. |
doba vygenerování stránky: 1.4618661403656 sekund