| |||
Dvůr Oranil, Aka, Rubus, Bývalý zombík, Tortun a zbytek Zadunění a zároveň odpovídající zakvedlání toho čehosi, co mi vězí v těle vedle požírajících zubů, mě málem kopne do bezvědomí. Drcnutí cizího čumáku také není z nejpříjemnějších vzhledem ke zbídačenosti mého těla. Má to ale také pozitvní dopad. Zmizí jak zuby, tak kov a mě se díky tomu podaří uzavřít svoji mysl před okolím, takže bych je neměl dál ovlivňovat. Celkem s povděkem kvituju, že se můžu vzápětí znovu nadechnout a nemít při tom pocit, že ten nádech bude poslední. Vydrápu se na přední tlapy, abych viděl, co se vlastně děje. Na boku, který ležel na zombíkovi je ještě vidět, jak se uzavírá obrovská rána. Vlk na tom také zjevně není nejlépe, tak se snažím zmobilizovat síly a odhodlání k další obraně. Jo, možná mě tu studentky obviňují z obtěžování, ale za to si přeci nezaslouží smrt, ne? Naštěstí to vypadá, že ať už Oranil udělal, co udělal, zjevně to mělo správný efekt. Jenom svoji mysl se stále neodvažuju otevřít, protože cítím, jak se mnou stále ještě cloumá právě prožitá hrůza. Místo toho se postavím na všechny čtyři a nemusí být jeden zrovna pozorovatel, aby bylo vidět, jak se po celém těle chvěju. Pak se proměním a na dvou nohách málem neudržím rovnováhu. Hodně nenápadně se opřu o vlka vedle, i když mu sahám tak jako ani nepod břicho, abych sebou nešvihnul. „Už je to v pořádku.“ Vydechnu k upírovi, který se před námi vyloupnul z hnijícího zombíka. „Nic se neděje, nepanikař, někdo se ti bude věnovat.“ Podívám se na vlka a je mijasné, že oba potřebujeme alespoň chvíli na vydechnutí. „Že, Rubusi?“ Neohlížím se, protože se trochu bojím, že bych ztratil i tu rovnováhu, kterou jsem získal zapřením se o Oranila. Tím si taky nevšimnu, že se mezitím zvednul Tortun. |
| |||
Dvůr Drak a Tortun Cítím, jak drak zavrčí a vůbec to nepomůže. Pak ucítím jeho dech, i že se snaží něco dostat do mojí rozbolavělé mysli, ale uklidňuju se jen velmi pomalu. Ve chvíli, kdy mě někdo chytne a zvedne, se trochu leknu, ale vzápětí se ke tvorovi přitisknu tak, že na moje odlepení by nepomohlo ani páčidlo. Ocásek mu obmotám kolem pasu a drápky zatnu do látky. Pořád ještě tiše naříkám, ale o dost méně intenzivně. |
| |||
Dvůr Oranil, Sem, Rubus a ostatní Když pootevřu oko uvidím před sebou Oraniluv zadek. Ne, že by to byl zas tak špatný pohled, ale v tuhle chvíli mi zavazí ve výhledu. Nevím, jestli za to mám být vděčná nebo ne. O okamžik později jsem ráda, že tam nevidím, jelikož se do mě opře obrovský strach, který sice není úplně můj, ale i tak mě donutí nevstávat. Respektive si přitáhnu nohy k tělu a obejmu kolena. (36%) Asi se něco stalo, protože místo mrtvoli, tam je nějaký kluk. Oba profesoři jsou živý. Úlevně vydechnu. Ač je to mužské plémě, přece jen by nemuseli umřít. Podívám se na léčitele, který mi nabízí ruku, váhavě se jej chytnu a vstanu. "Jsem v pořádku, kdyžtak pomožte jim, já půjdu na ošetřovnu." V pořádku v rámci možností, ale myslím, že na ošetřovně bude dostatečně bezpečno, tam se mi nikdy nic nestalo. |
| |||
Dvůr Akashka, Oranil, Rara, Sem, Shrey, Sinead, Rubus Sleduji dění kolem Sanka a jsem rád, že se to nějak vyřešilo. Sice to byla především má chyba měl jsem pravděpodobně vyjdenávat, ale na to bych v ten moment musel být při vědomí. Zůstávám u draka, protože se nechci přibližovat ke škole plné dlaků a myslících tvorů. Držím se i toho, abych příliš sahal na Sin. Když se však nad pozemky rozlehne hrůza a strach. Jen se utopí kdesi na pozadí mé mysli. Co mne ale vyruší je časová magie. Zamračím se a promnu si čelo a spánky. "Asi jsem jim to měl říct hned..." Povzdychnu si. Na dráče Sin to však mělo silné následky. Je to jen malé nechráněné dráče, bez pořádných rodičů nebo ochránce, který by ji kryl. Zcela bezmyšlenkovitě k ní dojdu a zvednu si ji do náruče. Okamžitě jí prolyje konejšivá energie mého těla. I když vím, jak to na ni zapůsobilo silně, stejně mne překvapí reakce, kdy se kolem mne pevně obmotá. Začnu ji škrabat na šupinkách. Nadechnu se a vydechnu. Asi čas, začít to řešit. Pomalým krokem, aby se na to připravili vyrazím směrem ke skrumáži na dvoře. |
| |||
Dvůr Akashka, Oranil, Rara, Sem, Shrey, Sinead, Tortun, Rubus Jen tak nezávazně sleduji co se děje a dávám pozor na Sin. Nepustím jí za tím čarodějem, ale aspoň do ní začnu šťouchat, aby se tolik nenudila. Nicméně pak začne kníkat a okolím otřese narušení času. Hromově zavrčím, až se to odrazí přes pozemky. To se mi ani trochu nelíbí. Z mých vlastních starostí mě však vyruší Sin. Skloním k ní hlavu a snažím se jí utišit příjemnými vjemy, které se mi podaří v mysli vylovit. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny především Aka Tak nějak pozoruji jejich slovní přestřelku a rozhodně nemám nejmenší chuť se do ní míchat. Jenže pak se venku semele podle všeho nějaká mela. Než se stačím vzpamatovat, Oranil po mne štěkne jméno té dívky, která se rozpleskla na zemi. Než k ní však udělám krok, prudce se mi do mysli zakousne ochromení z hrůzi a strachu. Zatnu zuby a na krátký okamžik se zastavím, abych se trochu obrnil. (73%) Přejdu k Ace. Nabídnu jí ruku, abych jí pomohl vstát a velmi si dávám pozor, aby něco/někdo nesměřoval naším směrem. Když už jsem jí dostal na starosti. Snažím si udržet povědomí o těch dvou, kdyby potřebovali mou pomoc. |
| |||
Děsivý dvůr veliký zubatý tygr a vlk Najednou se proberu a v moc moc velké blízkosti jsou veliké zuby. Dvoje. Rychle po trávníku odcouvám, co to můj ošoupaný zadek zvládne. Ani jedno zvíře ale momentálně nevypadá, že by mě chtělo sežrat. Spíše to vypadá, že mají co dělat udržet dech. Rozhlédnu se kudy bych utekl a zůstanu konsternovaně zírat na obřího zlatého draka. |
doba vygenerování stránky: 1.3812839984894 sekund