| |||
Dvůr Aka, Oranil, Zombík Proniknutí rezivého kovu do těla jsem čekal a tak nějak jsem se psychicky připravil i na to, že to může být taky konec, pokud trefí srdce nebo nějakou velkou žílu. Na druhou stranu jsem na něj celou vahou dopadl a to by ho zpomalit mělo. Co mě ale v zápětí k smrti vyděsilo i přes mdloby z bolesti byl dotek zubů. Vzedmula se ve mně vlna paniky, když jsem ucítil, jak mě začal požírat zaživa. Neměl jsem ale sílu se bránit. Všichni okolo můžou cítit moji hrůzu z toho, jak pravděpodobně zemřu. Ne, že bych měl strach přímo ze smrti, ale z takovéhle...? Lítost z toho, že jsem se do toho boje vrhnul cítit není, jen strach. |
| |||
Kolem dveří do dvora Aka, Sem, Oranil Aka se rozplácne na zemi, Sem se odrazí... A Aka špitne kouzlo. Útočník se zastaví, ale poněkud jinak než chtěla... Rozpadnou se mu nohy, takže se kousek poníží, nicméně Sem na něj stejně plnou vahou dopadne a tak se snaží statečně prohlodat masem, co na něm skoro bezvládně leží. Pod obouma se začíná tvořit kaluž krve. |
| |||
Dvůr Sem, Oranil, Mrtvák "Číst myšlenky není zrovna dvakrát zdvořilé." Když už si mne chcete dobirat skrz chování. "Kontrola nad mou mocí?" pořád se na něj dívám jako by měl dvě hlavy. Asi bych měla cvičit a něco o tom zjistit. To má pravdu. "Uznávám školní řád nebyl špatný nápad. Kontrola jeho dodržování to už je však jiná." Na další slova jen kývnu a oči mi zvlhnou při vzpomínce na bratra. Ať byl jakýkoliv byl to můj bratr. Jedná slza mi ukápne, pohladím se po ruce, připadám si jako bych stala před profesorem nahá. Nějak mě přešel elán se s ním dal přít. Sice mě v pár věcech špatně pochopil, ale tak třeba mi zase vykrádá myšlenky. Pokud ano, tak zjisti, ze zbavování studentů jsem myslela zabíjení. Jelikož jsem neslyšela, že by někoho vyrazili. A parlamentem jsem myslela zástupce studentů, který by řešil s profesory studentské návrhy a požadavky. Psycholog pronese něco o tom, že mu lichotim, nereagují na jeho poznámku. Momentálně ve mě víří až moc nepříjemných a smutných pocitů. Psycholog se promění, když uvidím tu mrtvolu leknu se a jak se snažím vzlétnout a zároveň utéct, tak sebou akorát plesknu na zem. (14%) Jenze když vidím jak se napřahuje tou rezavou věci proti Semovi, najednou začnu mít o něj strach, byl na mě vždycky hodný a nechci, aby se mu něco stalo. "Aros" pronesu zaklínadlo, které často používal Dante, aby mě znehybněl, když se chtěl dostat třeba k cukroví dřív než já. (100%} Pevně zavřu oči a doufám, že se mi povedlo tu mrtvolu znehybnit, poslouchám jestli uslyším úder a pak po otevřu oko, abych viděla co se stalo. |
| |||
Dvůr - útok Aka, Oranil, Rubus Sleduju jejich rozhovor čím dál nechápavěji a přemýšlím, jestli dívce nezacpat pusu, aby si nezvládla vykopat vlastní hrob. Věřím tomu, že bych Oranila sundal, kdybych neměl na vybranou, ale rozhodně se mi nechce zkoušet, jestli dost rychle. Pak zmíní ohmatávání prsou a mě oči mimovolně sjednou přímo tam. Zkusmo zvednu ruce, jako bych někoho objímal a porovnám tu vejšku. Sakra, asi sem se fakt mohl trefit. „Prach v očích je svinstvo, ale skutečně mi hodně lichotí, že mě podezíráte z něčeho takového.“ Zabručím po chvíli. Ne, že bych neměl jisté potřeby, ale jednak už mám zařízené jejich utišení a druhak, hmm, takhle se to přeci nedělá. Co bych z toho takhle měl mimo frustrace? Pochopení mi trochu dodá, když zmíní, že jí tu umřel bratr. Tak to už začíná všechno zapadat. Umřel jí bratr a kdosi ji opustil. No, je pravda, že v tom šílenství se mi to hledat nechtělo, dokud jsem ji neměl alespoň trochu zpříčetnělou a na to jsem prostě neměl čas. Když prohlásí něco jako studentský perlement, nechápavě se podívám na Oranila co tím myslela. Normálně bych si to půjčil z jejího vědomí jako jazyky a ostatní neznámá slova, ale k tomu se nechci přibližovat, abych zase nedostal mentální facku. Nehledě na to, že je to dost rušivé, když se ještě k tomu snažím ohlídat okolí. Když se Oranil uklidní, viditelně uvolním svůj postoj a nakonec mě ani moc netrápí, co probírají. On je nakonec organizátor a právník a bůhví co, zatímco já jsem i tady v podstatě vykopávka. Ve vteřině se ale situace změní a mě do mysly naboří nesnesitelně prázdně krvelačné myšlenky jako rozjetý vlak. Pohledem vyhledám místo, kde se děje něco divného a pokusím se okamžitě zlikvidovat kohokoli, kdo by se odtamtud blížil, telepatickým úderem. No na to, že by to pravděpodobně složilo dospělýho draka, tak ani prd. A ta rychlost se mi taky nelíbí. Prudce se odrazím a už na začátku skoku se změním, uši přitisknuté k hlavě, tlamu široce rozevřenou. Ten tvor, ať je to kdokoli, je skutečně zjevně hodně nebezpečný. Jenomže pak si uvědomím, že jsem ho cítil mezi studenty. Student! Ztratím cenné zlomky vteřiny, abych varoval všechny za sebou a někdo nepoužil něco, co už nepůjde zvrátit, i když student páchne smrtí snad víc, než sám Sanko. Šok, snaha neublížit mu a ještě varovat ostatní způsobila, že jsem byl už u něj, nebo spíš on u mě, když jsem si teprve všimnul nějakého zrezivělého nože nebo co to měl v ruce (12). V letu jsem s tím v téhle rychlosti už nemohl dělat skutečně nic. Mohl jsem tak leda zadoufat, že jsem dal dost času ostatním. Pevně jsem stisknul zuby, jak jsem se připravoval na bolest. |
doba vygenerování stránky: 1.3959021568298 sekund