| |||
Ve dveřích ošetřovny především Aka Tak nějak pozoruji jejich slovní přestřelku a rozhodně nemám nejmenší chuť se do ní míchat. Jenže pak se venku semele podle všeho nějaká mela. Než se stačím vzpamatovat, Oranil po mne štěkne jméno té dívky, která se rozpleskla na zemi. Než k ní však udělám krok, prudce se mi do mysli zakousne ochromení z hrůzi a strachu. Zatnu zuby a na krátký okamžik se zastavím, abych se trochu obrnil. (73%) Přejdu k Ace. Nabídnu jí ruku, abych jí pomohl vstát a velmi si dávám pozor, aby něco/někdo nesměřoval naším směrem. Když už jsem jí dostal na starosti. Snažím si udržet povědomí o těch dvou, kdyby potřebovali mou pomoc. |
| |||
Děsivý dvůr veliký zubatý tygr a vlk Najednou se proberu a v moc moc velké blízkosti jsou veliké zuby. Dvoje. Rychle po trávníku odcouvám, co to můj ošoupaný zadek zvládne. Ani jedno zvíře ale momentálně nevypadá, že by mě chtělo sežrat. Spíše to vypadá, že mají co dělat udržet dech. Rozhlédnu se kudy bych utekl a zůstanu konsternovaně zírat na obřího zlatého draka. |
| |||
Dvůr Z pokusů o vlastní osvobození mě vyruší hrůza, která ochromí moji naprosto nechráněnou mysl. Okamžitě začnu strachem naříkat, a i když nápor poleví, pískavé žalování neustává. Celá se rozklepu. |
| |||
Dvůr především Akashka, Sem, útočník, Rubus "Je to stejné, jako vy posloucháte slova." Odvětím, to co jsem tady již mnohokrát opakoval. A do hlavy jí nelezu. Jen to co vysílá na vnější pole. Kývnu hlavou na souhlas, když si to sama vysvětlí. "Máte možnost nahlásit jakýkoliv přestupek." Nehledě na to, že je to mezi jejich povinnosti. Podle jejích dalších myšlenek poznám, že ona špatně pochopila mne. Nemám však čas jí to vysvětlovat, protože se mi do mysli silně zakousne krvelačná mysl, mířící naším směrem. Sem se prudce odrazí a já pokročím dopředu, abych Aku schoval za své tělo, když sebou pleskne na zem. Aka. Prudce štěknu v mysli po Rubusovi a jedním mohutným skokem se dostanu přes ni do volného prostoru, ještě ve vzduchu se proměním, abych se dostal dostatečně daleko, za ní tedy dopadne už mohutný nadměrně veliký vlk. Prudce sebou ale škubnu, když se do mne opře Semova hrůza a strach. Však mám energie dost a nemám problém jeho nápor ustát. (93%) Cítil jsem energii, něco udělala, ale vše co cítím je Semova krev a pach smrti. Pokusím se zombíka zamrazit, ale nefunguje to. Ani trochu, se zavrčením se znovu odrazím a prudce dopadnu nad ně. Rychle odkulím čumákem Sema stranou, aby do něj nemohl dál kousat a telekinezí mu vyškubnu čepel a zahodím ji pryč. V okamžení může cítit silnou léčivou magii, která se mu rozlévá tělem a hojí rány. (71%) Už vím, že na něj magie nefunguje, takže zahrnu jeho okolí a celý prostor. Uhodím do času a začnu ho přetáčet zpět. Co jsem však nečekal je, že je tady narušené časové pole. Udělá to tedy co chci (vrátí to Carlose v čase zpátky) avšak vytvoří to menší časovou bouří, kterou zaznamenají ti, kteří jsou na vnímání času náchylní. Naštěstí to ale zasáhne jen naše nejbližší okolí (louky a dvůr.) (77%) Poté couvnu a kecnu si na zadek. Prudce oddychuji. Jednat s časem nikdy není jednoduché. Dělají se mi mžitky před očima, ale vědomí se držím. Budu muset ještě jednou Sigimu poděkovat. Ať to bylo způsobeno čímkoliv, právě zachránil život hned třem tvorům. |
| |||
Dvůr Aka, Oranil, Zombík Proniknutí rezivého kovu do těla jsem čekal a tak nějak jsem se psychicky připravil i na to, že to může být taky konec, pokud trefí srdce nebo nějakou velkou žílu. Na druhou stranu jsem na něj celou vahou dopadl a to by ho zpomalit mělo. Co mě ale v zápětí k smrti vyděsilo i přes mdloby z bolesti byl dotek zubů. Vzedmula se ve mně vlna paniky, když jsem ucítil, jak mě začal požírat zaživa. Neměl jsem ale sílu se bránit. Všichni okolo můžou cítit moji hrůzu z toho, jak pravděpodobně zemřu. Ne, že bych měl strach přímo ze smrti, ale z takovéhle...? Lítost z toho, že jsem se do toho boje vrhnul cítit není, jen strach. |
| |||
Kolem dveří do dvora Aka, Sem, Oranil Aka se rozplácne na zemi, Sem se odrazí... A Aka špitne kouzlo. Útočník se zastaví, ale poněkud jinak než chtěla... Rozpadnou se mu nohy, takže se kousek poníží, nicméně Sem na něj stejně plnou vahou dopadne a tak se snaží statečně prohlodat masem, co na něm skoro bezvládně leží. Pod obouma se začíná tvořit kaluž krve. |
doba vygenerování stránky: 1.4872109889984 sekund