| |||
Dvůr Oranil, Aka, čumilové Nepatrně nakrčím obočí a přemýšlím, že by se mi hodilo trochu vody na vypláchnutí očí. Sice mi nedělá problémy se pohybovat poslepu, protože vizuální vjemy si půjčím z myslí v okolí, ale pohodlný to není a ještě po pálí. Kupodivu se mi dostane odpověď i na moji v podstatě řečnickou otázku. Tohle by asi chtělo napravit. Nenamáhám se cílit svoje myšlenky, protože je mijasné, že si jich tak jako tak všimne. I kdybych dívce nerozumněl, její myšlenky mluví víc než jasně. Na druhou stranu, už z ní nenímagor, který by chtěl kohokoli objímat. Další fáze smiřování se s odmítnutím? No u bývalé sukuby zjevně dost hektická. Jsem rád, že mi Oranil dal nějaký čas tím, že ji sám zastavil. Buduse s ním pak muset domluvit, co s ní. Tvory s podobně vražednou myslí tu už máme a bytostně se mi příčí je vyloženě měnit pokud k tomu není kritický důvod. Ať si radši najdou vlastní cestu. V sepjatých dlaních se mi objeví křišťálově čistá voda a já se dám do vymývání prachu. Pochvilce už i vidím. Normálně bych položil Ace ruku na rameno, ale teď se střehnu toho to udělat. „Pokud budeš napadat studenty nebo profesory, budu tě muset poněkud indisponovat.“ Oznámím jí tedy bez onoho uklidňujícího prvku. Zase chápu, že to si prostě nepřeje. |
| |||
Chodba 2. patro - Ošetřovna Sven, týpek, Sigi Než stačím k Svenovi dojít, proletí kolem mne tak silná černá magie, že pro jistotu uskočím o hodný kus stranou. Na tenhle typ tu začínáme být trochu přecitlivělý. Sven je však vyléčena a vyskočí. Ale pak se... Zaseknou. Přejdu blíž a promáchnu mezi nimi rukou. Podívám se z jednoho na druhého. "Jsi je normálně zasekl..." Podívám se vyjeveně na nově příchozího a pak si povzdychnu. Každého Svena si hodím přes jedno rameno a zamířím dolů. Šlahoun mi otevře dveře. Celkem se divím že povolili, už je někdo odblokoval. Pokývnu Sigimu, ať za mnou dveře zavře a zamířím k postelím. Položím Sveny vedle sebe a přejedu je pohledem. Momentálně pro ně nic neudělám, ať se sakra stalo cokoliv, měl bych najít nějakého telepata. Po fyzické stránce jim nic není, takže to bude mimo můj obor. A dle všeho je vzhůru již i Oranil. Otočím se k posteli, kde by měl být. Takže by to neměl být problém. Vyrazím k druhým dveřím z Ošetřovny. |
| |||
Dvůr Sem, Rara, Tortun, Shrey, Akashka, Sinead Chci mu odpovědět a zareagovat, když se strhne mela. Škubne se mnou změna sluníčkové mysli na krvelačnou nenávist. Zamračím se, ale to už na mne téměř padá Sem. Když z jeho mysli poznám, že ji zastavovat nebude, zastoupím jí cestu sám. Stojím tedy ve dveřích dovnitř. Všechny buď zemřely, nebo nám je Ministerstvo zakázalo. Zareaguji na Sema. Ale má celkem dobrou poznámku. Měli bychom do sboru sehnat nějakou ženu, kdyby se stalo ještě někdy něco podobného. "Kam si myslíte, že jdete?" Přísným pohledem sjedu na Akashku. Rozhodně ji v tomto stavu nepustím na ošetřovnu, kde je jen bezvědomý léčitel a Sigi ve stavu v kterém je. Sám jsem mířil vyřešit situaci kolem Tortuna a Akashku jsem chtěl přenechat Semovi k vyřešení, ale nejsem si jistý, zda on bude chtít. Vznesu tedy podobný dotaz v jeho mysli. |
| |||
Dvůr - ošetřovna Sem, Sigi "Samozžejmě, jak jinak." řeknu stejně vzteklým tónem a upřímně je mi fuk, jestli mi rozumněl. Pak dojdu na ošetřovnu, kde je Sigi, dojdu přímo k němu. Zastavím se od něj asi půl metra. "Už můžeš jít, zvládnu to tady." můj tön je dost odtažitý. |
| |||
Dvůr Hlavně Aka Dřív než si stihnu rozmyslet co budeme dělat dál, dostanu hned dvakrát. Jak ze sebe prudce shodí moje ruce a já stále nic nevidím, nezbývá mi než hmátnout před sebe, čímž se jí dotknu a chytnu facku, až se otočím, jak jsem to nečekal. Druhou chytnu od její mysli. „Jo, zjevně.“ Zamumlám, jednu ruku si tisknu ke tvři a druhou k čelu. Nějak se mi vůbec nechce ji zastavovat. Konečně mám chvilku na to si promnout oči a pomalu skrz slzy začít vnímat hlavně světlo, stíny a pohyb. „Jen jsem ti chtěl pomoct.“ Zavrčím jí nakonec ale stejně do zad. Za dobrotu na žebrotu. Zauvažuju, proč tu ve sboru není jediná žena? |
doba vygenerování stránky: 1.4747829437256 sekund