| |||
Dvůr Tortun, Oranil, Aka, Sanko, Zlatíčka, Rara Celkem překvapeně zjistím, že se z ošetřovny vyloupnul Oranil. Absolutně nechápu jak, když byl Rubus přesvědčený, že bude ještě pěkně dlouho spát. Jen tak trochu. Pokrčím rameny a pošlu mu hezky zahuštěný přehled událostí ukončený poznámkou Rary o tom, že škola bude potřebovat pomoc. A tobě se porouchal budík? Neotáčím se na něho, hlídám Aku a jsem připravený ji chytit, kdyby se měla pohnout dopředu. Když se Oranil zeptá na Tortuna, nepatrně nakrčím obočí. Asi je v pořádku, ale nejsem ve formě ho probouzet. Nechce se mi to rozebírat. Jistě tuší, proč asi nejsem zrovna ve stavu někoho z něčeho dostávat. Na to nejprve potřebuju čistou hlavu a teď začínám mít přes všechny nedořešené myšlenky problémy udržet jasnou konverzaci. Zdá se ale, že to jeho zrovna netrápí a v příští vteřině mi to chtě nechtě cukne hlavou k Němu. Taky mě mohl varovat, že to přijde. S ještě větším gulášem v hlavě se vrátím pozorností zpět k dívce před sebou. Snažím se nevnímat poměrně agresivní myšlenky malé dračice. |
| |||
Dvůr Trochu neklidně se zavrtím ze spánku, ale oči otevřu až ve chvíli, kdy se vedle mě pohne Tortun a mě to otočí čumák k němu. Zůstanu si ho trochu rozespale prohlížet, ale pak mi dojde, že jeho znám. Široce zazívám a protáhnu se jako kotě. Tichým bručením se začnu dožadovat toho, aby mě větší drak zase pustil. Všimnu si i nově příchozího, ale toho už jsem viděla. Sice dřív jen ležel a nic nedělal, ale o to spíš by se teď jistě dal prozkoumat. Moc se mi taky nelíbí, že část tvorů prostě zmizela a nevím kam. Jen na chvilku může okolí ucítit nejistotu. |
doba vygenerování stránky: 1.3788177967072 sekund