| |||
DVŮR Chvíli dívku nehybně pozoruji a uvažuji, zda na ni být laskavý či nikoliv. Nakonec však přeci jen zvednu ruku do vzduchu a v kostnatých prstech se mi objeví obrovská bichle v černé kožené vazbě. Nechám ruku klesnout a jak rozevřu prsty, rozevře se i kniha. Na chvíli k ní sklopím zrak. "TOTO JMÉNO NENÍ Z TĚCH, KTERÉ NA TÉTO ŠKOLE ZEMŘELI." Odvětím jí. Kniha se sama přelistuje jinam. "A NENÍ ZATÍM ZÁZNAM, ŽE BY PŘECHÁZEL NA DRUHOU STRANU." Dodám. "MĚL BY TEDY BÝT NAŽIVU." Dodám pro jistotu, aby bylo jasno. Pak s bouchnutím knihu zaklapnu a ta se rozptýlí v šedý dým. |
| |||
Dvůr Sanko Chuť utéct se stupňuje jakmile na mě pan Smrťák promluví, ale nejsem blázen, že. Vždyť já vím, že smrti se utéct nedá a navíc já mám přece pořád svou deku! "Jen, jen.." sklopím zrak a začnu se prstem vrtat v hlíně. "chtěla jsem se zeptat jestli nevíte, jestli víte, jestli je mrtví, jestli je živý. Christian Blackwood? Ppp. Prosím" rozblekotám se. V mém hlase je cítit velký respekt a ještě větší strach. Ale musím to vědět. Já na rozdíl od ostatních nejsem stavěná k tomu, abych se bavila s panem Smrťákem a dělala, že se nebojím nebo že je to naprosto v pořádku. Není a jestli na mě hukne, tak si asi cvrknu. No možná i něco horšího. |
| |||
Knihovna - pokoj dlaci dívky I Koňský zadek, blondýn a ignorace kohokoliv Nevím kam nebo spíš komu do žaludku mě ta svině sviňsky svinutá hodila, ale to jí nedaruji a jestli umřu, tak jí budu chodit strašit. To si pište. Snažila jsem se vylézt nebo najít nějakou cestu ven, ale všechno bylo zbytečné. "Já to řeknu tatínkovi!" a najednou puf a ocitnu se před knihovnou. Sakrblé, ten otec má reputaci. Zvednu se a kdybych nebyla nahá tak si upravím šaty, ale ty jsem si zničila při proměně. Vztekle zabuším na dveře. "A stejně mu to řeknu!" Pak si všimnu dalších tvorů. "Co civíte, ještě s váma nevyjebala knihovna. Doporučuji tam vůbec nechodit." S těmi slovy se otočím a mířím do svého pokoje. Potřebuji sprchu, pořádnou sprchu. |
| |||
DVŮR "TO UŽ JE NA VÁS." Poznamenám jen na iterní vtípky profesorů. Jeden by skoro řekl, že jsem spokojený. Mou pozornost upoutá dívčina zabalená v dece, co se usilovně hlásí a pak se odhodlá a dokonce promluví. Modré body se upřou do ní a ona má pocit, že na její fyzické schránce se nezastavily. "COPAK CHCEŠ OD SMRTI MALIČKÁ?" Zeptám se jí, když se tak usilovně snaží upoutat mou pozornost a skloním kosu čepelí k zemi. |
doba vygenerování stránky: 1.3533139228821 sekund