| |||
Dvůr - 2. patro na dvoře snad už nikdo, pak především Kura, Sven a Sonja Sem odpoví, tak se jen pousměji a počkám, až si Rubus vyřídí, ať to s ním dělá cokoliv. Nakonec se tedy přeci jen vydáme ke škole. Projdeme kolem dveří ošetřovny k těm druhým, kde osvobodím z krystalů dračici. Dojdeme ke schodům a naše tempo výrazně zpomalí, jak na Rubusovi v podstatě visím. Podkopne mi nohu a dost potupně mě zvedne do náruče. Vynese mne po schodech. Naštěstí má dostatek rozumu, aby mne v patře zase postavil a uvolnil mi tak alespoň jednu ruku. Projdeme v závěsu od schodů, abych viděl na celou tu scénu. Stačí mávnutí ruky a lusknutí a studentka i oba Svenové jsou volní, jak se krystaly rozpadnou. To je z mé strany snad pro dnešek všechno. Potřeboval bych se v nějakém magickém vřídle ideálně vykoupat, když tak zkoumám své zásoby energie. |
| |||
Dvůr Zlatý drak a dráče, Sanko, Aka, okrajově Chrys a Rubus Ne, že bych se měl moc jak bránit poplácání, leda tak, že bych hodil tlamu, takže vzápětí se začnu cítit o něco líp. Trochu se protáhnu. Nemysli si, že jakmile to tu skončí, tak že neusnu alespoň na tři dny. Promnu si spánky a doufám, že tahle bdělá noční můra brzy skončí. Nějak se jí nechce a teď začala dokonce mluvit dračím hlasem. Což mě donutí kouknout tím směrem a na chvilku ošklivě zazávidět spícímu dráčkovi a bezvědomému Tortunovi. Vzhledem k bordelu kolem začínám docházet k názoru, že draci mají sakra tvrdej spánek. Velmi, skutečně velmi opatrně nakouknu na okraj Jeho mysli, ale nejsem si úplně jist, že mám vlastní mysl natolik pod kontrolou, abych se teď pouštěl do něčeho takového. Vzhledem k tomu, jak to dopadlo minule. Nakonec zakroutím hlavou a zadívám se drakovi přímo do očí. Bohužel ani já teď nic nezmůžu. Bude muset počkat. Jestli chceš, můžeš ho vzít k lesu nebo do hájenky, ale Sin tu nech. Jasně, nebudeme přeci riskovat, že se bude situace opakovat. A je to na drakovi, i když si nemyslím, že by snad dobrovolně jednoho z nich opustil. Pak se otočím ke smrťákovi a studentce. Začínám být z jeho přítomnosti tak podivně unavený životem. A nebo to možná bude z toho bordelu kolem. Bohužel Rubus s tělocvikářem berou roha a vykolejená dívčina je další z mých nedořešených problémů. Pomalu přejdu za ni. |
| |||
DVŮR Chvíli dívku nehybně pozoruji a uvažuji, zda na ni být laskavý či nikoliv. Nakonec však přeci jen zvednu ruku do vzduchu a v kostnatých prstech se mi objeví obrovská bichle v černé kožené vazbě. Nechám ruku klesnout a jak rozevřu prsty, rozevře se i kniha. Na chvíli k ní sklopím zrak. "TOTO JMÉNO NENÍ Z TĚCH, KTERÉ NA TÉTO ŠKOLE ZEMŘELI." Odvětím jí. Kniha se sama přelistuje jinam. "A NENÍ ZATÍM ZÁZNAM, ŽE BY PŘECHÁZEL NA DRUHOU STRANU." Dodám. "MĚL BY TEDY BÝT NAŽIVU." Dodám pro jistotu, aby bylo jasno. Pak s bouchnutím knihu zaklapnu a ta se rozptýlí v šedý dým. |
| |||
Dvůr Sanko Chuť utéct se stupňuje jakmile na mě pan Smrťák promluví, ale nejsem blázen, že. Vždyť já vím, že smrti se utéct nedá a navíc já mám přece pořád svou deku! "Jen, jen.." sklopím zrak a začnu se prstem vrtat v hlíně. "chtěla jsem se zeptat jestli nevíte, jestli víte, jestli je mrtví, jestli je živý. Christian Blackwood? Ppp. Prosím" rozblekotám se. V mém hlase je cítit velký respekt a ještě větší strach. Ale musím to vědět. Já na rozdíl od ostatních nejsem stavěná k tomu, abych se bavila s panem Smrťákem a dělala, že se nebojím nebo že je to naprosto v pořádku. Není a jestli na mě hukne, tak si asi cvrknu. No možná i něco horšího. |
doba vygenerování stránky: 1.4689610004425 sekund