| |||
Dvůr Než se stihnu vzpamatovat, objeví se u mě obrovský zlatý ocas a nekompromisně mě stáhne zpět ke drakovi a bezvědomému asi člověku. Nespokojeně dloubnu nejdřív do jednoho a pak do druhého a po chvíli se znovu pokusím od nich zmizet. To je mi ale celkem důrazně zatrženo tlapou, která mě trochu přimáčkne k zemi. Zapískám na protest a zakroutím se, ale pořád mě drží. No ani nemusí moc dlouho. Po tak půl minutě znehybnění se mi začnou zavírat oči a po další půlminutě prostě znovu vytuhnu. |
| |||
DVŮR "SAMOZŘEJMĚ." Odsouhlasím poslední podmínku. Pak už ke mne natáhne ruku. Velmi pomalu opatrně sáhnu kostnatými prsty po malých hodinách. Jakmile je dostanu do ruky, klepnu s nimi a hodiny se zvětší. Prohlédnu si vnitřek. Pak je zmenším a schovám v plášti. Hned vzápětí bouchnu kosou do země. Okolí okamžitě zešedne a ozve se mohutné několikanásobné zadunění, které je slyšet po celých pozemcích (ano i v chráněných částech). Z těl (nebo na místě kde byly a jsou zbytky) vystoupí duše zemřelých. Nyní si mohou uvědomit, že zemřeli a poslední události. Také samozřejmě vidí svá těla. Zvednu ruku s rozbitými hodinami a oči mi na krátký okamžik zasvítí. Hodiny se začnou spravovat a do horních polovin se vrátí písek. Během toho, co se děje toto u mne, zmizí mrtvá těla (i jejich zbytky) a duše zhmotní v nových tělech. Tedy na místě kde zemřeli. Poté znovu bouchnu kosou do země (teď již jen klapne pro mé okolí) a pozemky se vrátí do normálních barev i času. "TENTOKRÁT SI VŠAK SE VZPOMÍNKAMI BUDETE MUSET PORADIT SAMI." Konstatuji na závěr. Jsem na to vskutku zvědavý. |
| |||
Za dveřmi v síni Felix, všichni možní čumilové Nemusím čekat dlouho. Evidentně Smrťákovo gestu zapůsobilo i na něho. Přijde a položí mě ten samý dotaz, co venku. „Všechno.“ odpovím okamžitě. „Nikdy mi žádný vlk nevysvětlit, co vlastně jsem, co dokáži či proč moje existence přináší jen smůlu všem kolem. O úplňku ubližuji a nedokáži se ovládat. Když se potřebuji bránit, neumím to. Jde o to, že nic nevím a podle všeho, jsi jediný z trojce Felixů, který mi dokáže dát nejvíc odpovědí. Tedy alespoň, co se týče mého vlčího já.“ vysvětlím ve zkratce svůj požadavek. Inu já nemívám lehké požadavky. A co je horší, umím být až nepříjemně vlezlá a trpělivá, pokud mě o to něco jde. „Jo a taky by se mi hodilo vědět, proč ty umíš mluvit ve vlčí podobě a proč to tvoje další já neumí. Dneska už by se mi to několikrát hodilo.“ dostává ještě jeden dotaz. |
| |||
Dvůr skoro dohoda se Smrtí Čekám na jeho rozhodnutí a stále uvažuji, zda dělám dobře. Budeme ale doufat, že ano. Nakonec souhlasí s mým prvním návrhem a na mé tváři se objeví překvapený výraz. Inu to jsem nečekal. Má však samozřejmě vlastní podmínky. Kývnu na souhlas. "Pod podmínkou, že veta vysvětlíš." Dodám tedy nakonec. Odmlčím se a vyčkávám, zda by se chtěl někdo z přítomných profesorů vložit do hovoru a něco dodat. Když to tak ale nevypadá, nakonec k němu natáhnu ruku s hodinami. Doufám, že toho nebudu litovat. |
| |||
DVŮR Ti dva velmi rychle pochopí mé napomenutí a zmizí ze scény. Jen trochu přizvednu ruku a kosa se svistem vrátí do mé ruky. Poslouchám s čím přijdou. Modrý zrak upřu na malé hodiny a snažím se rozhodnout. Odhadnout, zda je to výhodná nabídka nebo ne. Jde to mimo mou kontrolu, vzhledem k tomu, že tohle je region dcery. Naštěstí na lebce zamyšlený výraz prostě nepoznáte. Vlna by mohla být výhodná i nevýhodná. "DUŠE ZA DUŠI. NECHÁM SI ALE OBČASNÉ PRÁVO VETA. JSOU TACÍ, KTEŘÍ ZEMŘÍT MUSÍ VE SPRÁVNÝ ČAS A NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ." Upřu na něj pohled. Nehledě na to, že ne vždy jsem k dispozici, někdy mám i důležité věci na práci, než se bavit nad jejich malou mašinkou na mrtvoly. A i kdyby je to krylo na celou jejich dobu fungování, pořád je to pro mne výhodné. |
doba vygenerování stránky: 1.3994419574738 sekund