| |||
Dvůr Hlavně Sanko, Chrys a Lupen a pak všichni níže jmenovaní Fakt ho začínám obdivovat. Vyjednávat se smrtí a nebýt sebevrah, fakt dobrá práce. A ještě si diktuje podmínky. Pochopitelně sleduju každou jeho povrchovou myšlenku, abych nenarušoval jeho soukromí, a stejně tak i Rubusovi. Na zbytek teď přestávám mít kapacitu. Dost mě překvapí, když smrťák odsouhlasí všechny podmínky a cuknu sebou, když se kolem rozlehne zadunění. Jako by mi ten zvuk z hrudníku odvalil obrovský kámen. Přeci jen tohle všechno byla moje vina. Vtip o vzpomínkách a psychologách přejdu jen velmi mdlým pokusem o jeho vrácení. „Ale teprve až se daj psychologové dohromady navzájem.“ Oznámení dušice o tom, že škola potřebuje pomoc už mě nechává poněkud chladným, stejně jako asi tak všechno následující. Docela se divím, že stále stojím a slyším také něco mimo bušení vlastní srdce, které není moc daleko od infarktového stavu. |
| |||
Dvůr především asi Sanko, Rara, podpěrka a Sem Pousměji se, když zkoumá obsah hodin. Škola by měla být na nějakou dobu krytá před Sankem. Když se ozve burácení, škubnu sebou, až mne musí Rubus chytat, jak se zvuk opře do mého citlivého sluchu. Sleduji jak oživuje, tedy spravuje hodiny a trochu se mi uleví. Jedna krize zažehnána. Netušil jsem ale, že s něčím takovým se tady budu muset vytasit hned druhý den. Rozhlédnu se, když se z noci opět vytratí šeď. "Od toho tu máme zkušené psychology." Hodím pohledem po Semovi. Ze všech nejvíc může pochopit, že je to v podstatě vtip, nebo snad rýpnutí. Přiblíží se Rara. Ohlédnu se po ní. "Škola?" Zopakuji po ní. Netuším totiž co tím myslí. To ještě není konec? "Měl bych vysvobodit asi některé velmi zmatené a některé velmi naštvané osoby ze znehybnění." Podívám se po Rubusovi omluvně. Sám momentálně asi nikam nedojdu. A navíc je léčitel kdyby byl někde problém, rovnou by mohl zasáhnout. |
doba vygenerování stránky: 1.3949048519135 sekund