| |||
Dvůr... a zase konečně něco pořádného cítím! Shrey, Jožin, Chrys, Rubus, Sem, Sinead a drak, Tortun, starý známýCelou scénu před sebou velmi mdle pozoruji a nějak nemám vůli to ani pořádně komentovat. Pak vše naráz přestane a můj výraz o dost roztaje. I nadále však jen pozoruji co se děje. Po chvíli s tichým puf změním podobu do své příjemnější a trochu naberu obrysů. Popoletím blíž a když se mluví o mne, jen se zazubím. Smrťákovi zamávám, když mi věnuje trochu pozornosti. "Škola vzkazuje, že potřebuje pomoc." Řeknu jen tak mezi řečí směrem k profesorům, kteří jsou vzhůru a pak se stočím ke Shrey. Široce se na ní zazubím a dloubnu jí do dlouuuuhéééého ocásku. |
| |||
cesta ke společence Felix a případně lidi cestou „No, v danou chvíli jsi rudé oči neměl, byly modré. Rudé byly až když jsem tě našla venku u Smrti.“ odpovím Felixovi cestou. Na zbylou část otázky neodpovídám. Jo, krev všude byla, výraz byl jak naštvaný, tak přátelský... Jdu za ním, nebo možná je přesněji táhnu se za ním, chodbou a do schodů ke společenské místnosti. V duchu prosím všechny svaté, aby byla společenka jako nová. Mám ale obavy, že moje náhlá víra svaté neohromí a že se na mě vykašlou. Obzvlášť společenská místnost, kterou jsem z části zdemolovala právě já. |
doba vygenerování stránky: 1.4380979537964 sekund