| |||
DVŮR "SAMOZŘEJMĚ." Odsouhlasím poslední podmínku. Pak už ke mne natáhne ruku. Velmi pomalu opatrně sáhnu kostnatými prsty po malých hodinách. Jakmile je dostanu do ruky, klepnu s nimi a hodiny se zvětší. Prohlédnu si vnitřek. Pak je zmenším a schovám v plášti. Hned vzápětí bouchnu kosou do země. Okolí okamžitě zešedne a ozve se mohutné několikanásobné zadunění, které je slyšet po celých pozemcích (ano i v chráněných částech). Z těl (nebo na místě kde byly a jsou zbytky) vystoupí duše zemřelých. Nyní si mohou uvědomit, že zemřeli a poslední události. Také samozřejmě vidí svá těla. Zvednu ruku s rozbitými hodinami a oči mi na krátký okamžik zasvítí. Hodiny se začnou spravovat a do horních polovin se vrátí písek. Během toho, co se děje toto u mne, zmizí mrtvá těla (i jejich zbytky) a duše zhmotní v nových tělech. Tedy na místě kde zemřeli. Poté znovu bouchnu kosou do země (teď již jen klapne pro mé okolí) a pozemky se vrátí do normálních barev i času. "TENTOKRÁT SI VŠAK SE VZPOMÍNKAMI BUDETE MUSET PORADIT SAMI." Konstatuji na závěr. Jsem na to vskutku zvědavý. |
| |||
Za dveřmi v síni Felix, všichni možní čumilové Nemusím čekat dlouho. Evidentně Smrťákovo gestu zapůsobilo i na něho. Přijde a položí mě ten samý dotaz, co venku. „Všechno.“ odpovím okamžitě. „Nikdy mi žádný vlk nevysvětlit, co vlastně jsem, co dokáži či proč moje existence přináší jen smůlu všem kolem. O úplňku ubližuji a nedokáži se ovládat. Když se potřebuji bránit, neumím to. Jde o to, že nic nevím a podle všeho, jsi jediný z trojce Felixů, který mi dokáže dát nejvíc odpovědí. Tedy alespoň, co se týče mého vlčího já.“ vysvětlím ve zkratce svůj požadavek. Inu já nemívám lehké požadavky. A co je horší, umím být až nepříjemně vlezlá a trpělivá, pokud mě o to něco jde. „Jo a taky by se mi hodilo vědět, proč ty umíš mluvit ve vlčí podobě a proč to tvoje další já neumí. Dneska už by se mi to několikrát hodilo.“ dostává ještě jeden dotaz. |
| |||
Dvůr skoro dohoda se Smrtí Čekám na jeho rozhodnutí a stále uvažuji, zda dělám dobře. Budeme ale doufat, že ano. Nakonec souhlasí s mým prvním návrhem a na mé tváři se objeví překvapený výraz. Inu to jsem nečekal. Má však samozřejmě vlastní podmínky. Kývnu na souhlas. "Pod podmínkou, že veta vysvětlíš." Dodám tedy nakonec. Odmlčím se a vyčkávám, zda by se chtěl někdo z přítomných profesorů vložit do hovoru a něco dodat. Když to tak ale nevypadá, nakonec k němu natáhnu ruku s hodinami. Doufám, že toho nebudu litovat. |
| |||
DVŮR Ti dva velmi rychle pochopí mé napomenutí a zmizí ze scény. Jen trochu přizvednu ruku a kosa se svistem vrátí do mé ruky. Poslouchám s čím přijdou. Modrý zrak upřu na malé hodiny a snažím se rozhodnout. Odhadnout, zda je to výhodná nabídka nebo ne. Jde to mimo mou kontrolu, vzhledem k tomu, že tohle je region dcery. Naštěstí na lebce zamyšlený výraz prostě nepoznáte. Vlna by mohla být výhodná i nevýhodná. "DUŠE ZA DUŠI. NECHÁM SI ALE OBČASNÉ PRÁVO VETA. JSOU TACÍ, KTEŘÍ ZEMŘÍT MUSÍ VE SPRÁVNÝ ČAS A NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ." Upřu na něj pohled. Nehledě na to, že ne vždy jsem k dispozici, někdy mám i důležité věci na práci, než se bavit nad jejich malou mašinkou na mrtvoly. A i kdyby je to krylo na celou jejich dobu fungování, pořád je to pro mne výhodné. |
| |||
Dvůr vyjednávání se Sankem s dopomocí, zaclánějící student Můžeme to zkusit. Odvětím rychle. Samozřejmě rychle odhalil kam jsem tím mířil. "Co duši za duši?" Navrhnu, ale mám dojem, že na to také nepřistoupí. "A co alespoň pojistku, kdyby se něco podobného stalo ještě jednou?" Zkusím Semův návrh. Tu službičku nechám jako alespoň poslední plus. Když se na chvíli jeho pozornost rozptýlí, lusknu prsty a rozpadnou se krystaly kolem Jožina. Nepotřebujeme tady přehršle uší navíc. |
| |||
Dvůr - za dveře Kostlivec bez skříně, May a Někdo by si měl hledět svého Smích zmizí, jako když utne. Ne tedy doslova, ale téměř. Zašilhám na ostří před sebou a nepatrně stáhnu čumák, abych byl o něco dál. To, že nemůžu umřít já ještě neznamená, že to nemůžou schytat ti dva a já tu jsem, abych ho chránil. "Tak snad hrajeme podle pravidel, ne?" Tiše zavrčím, ale je mi jasné, že pokud já nedávám druhé varování, on už teprve ne. Vyšvihnu se na nohy a mám v plánu se uklidit do větší vzdálenosti, o bezpečí pochybuju, ale to se za mnou ještě ozve cizí hlas. Blýsknu tím směrem pohledem. "Chyb ti mávátka, vlezdoprdelko." A mě ruce, abych jí mohl předvést něco mnohem příhodnějšího. Místo toho se tedy spokojím s tím, že širokým obloukem obejdu kosu a zapadnu do budovy. Přestává mě to tu bavit velmi rychle. A proč se tu vlastně mám s nimi dohadovat já, když tohle je jeho tělo? Už se málem nechám stáhnout do nevědomí, když si uvědomím, že ta holka po mě něco chtěla. "Co si myslíš, že bych tě mohl naučit?" |
| |||
Dvůr Felix, strejda Smťák, Shrey a pokud někdo jiný na dvoře poslouchá naše bláboly Reakce Felixe 2 mě dost překvapí. Nikdy jsem neviděla smát se vlka. A popravdě, vzhledem k přítomnosti smrťáka mě to i trochu vyděsilo. Ale což, ať se baví... Jen aby to mě nestálo můj krk. I na můj krk se skoro dostalo. Z ničeho nic totiž ucítím něco hodně divného. Jako kdyby mě chtělo opustit vědomí. Zničeho nic se mezi mě a Felixe 2 zabodne kosa. Smťácká kosa. Nepochybuji ani na vteřinu, že kdyby zasáhla mě, zbyl by ze mě v lepším případě popel. Zalapám po dechu. A ohlédnu se směrem ke Smrti. Rychle se však pohledem vrátím na vlka před sebou. Vedle nás se ozve další hlas, jenž nás vykazuje pryč. Polknu. Nemám důvod ani jednoho neposlechnout. Otočím se na patě a zapluji za dveře. Tam si stoupnu a čekám, zda za mnou Felix 2 přijde a nebo zůstane venku u kosy. |
| |||
Dvor Sanko, Chrys, Felix, Mayli Našťastie svoju žiadosť nemusím opakovať dva krát, keď sa kamene okolo mňa rozsypú. Okamžite mi nabehne na pokožke štít a ja si pri pohľade na ten známy nafialovelý odtieň na pokožke normálne vydýchnem. Začnem si preťahovať stŕpnuté a stuhnuté končatiny a prehrabávať svoje zásoby energie, len aby som zistila, že valná väčšina toho, čo som si stihla zozbierať za posledné dni, je preč. Sakra. Chcelo by to naštvať Sigiho, aby podpálil niečo riadne veľké. Alebo riadne poludňajšie slnko. Možno sa pôjde vykúpať do tej lávy, to ma asi dobije momentálne najrýchlejšie. Potichu zabručím sama pre seba. Lupnem okom po bezvládnom Tortunovi, kvôli ktorému som v amoku s energiou teda zrovna nešetrila pri zabíjaní Svenov a tej blbky čo ma zmenila na myš, a rozhodnem sa dať jemu za vinu, že som teraz bola bez energie a s boľavým telom aj hlavou. Prekvapene ale zistím, že ani nie som nahnevaná, že ma ovládol a vzal mi časť mojej vlastnej vôle. Asi to bude tým že som sa mohla pomstiť tomu dievčisku za to čo mi spravila, a zistila som čo na ňu platí, ako ju zničiť....a aj som zistila čo to nové o svojich schopnostiach. Svena som síce priamo zabiť nechcela, aj keď ma zosmiešnil na hodine, ale na ňu som mala naozaj nervy. Nestihnem ale ďalej polemizovať o tom, že toto ovládnutie mi vlastne viac dalo ako ubralo, keď ma zaujme konverzácia predo mnou so smrtiakom a slušne ma pohltí, ako začnem počúvať. Uvedomím si, že chcú vrátiť všetkých zabitých, keďže je ich očividne viac ako som si myslela. Okamžite začnem premýšľať, kto ešte mohol zomrieť, ale som taká unavená od nedostatku energie, že nechcem tie zvyšky čo mám vysielať do šíreho okolia len aby som to zistila. Okrem toho, bolo len naozaj pár tvorov, u ktorých by ma to aj naozaj trochu zaujímalo. V tom momente zbadám Aku, ako sa hlási pri smrťke, ktorá ju nakomplet odignoruje, a musím sa až potichu uchechtnúť. Kriste, to myslí vážne? Následne sledujem, ako letí k hlučnému Felixovia niekomu...kto to je?, kosa, a cítim aj zimomriavky ako spolu s kosou letí vzduchom energia smrťky. Mohli by ste sa ísť baliť inde. Odseknem smerom k nim. |
doba vygenerování stránky: 1.5024740695953 sekund