| |||
Dvůr Než se stihnu vzpamatovat, objeví se u mě obrovský zlatý ocas a nekompromisně mě stáhne zpět ke drakovi a bezvědomému asi člověku. Nespokojeně dloubnu nejdřív do jednoho a pak do druhého a po chvíli se znovu pokusím od nich zmizet. To je mi ale celkem důrazně zatrženo tlapou, která mě trochu přimáčkne k zemi. Zapískám na protest a zakroutím se, ale pořád mě drží. No ani nemusí moc dlouho. Po tak půl minutě znehybnění se mi začnou zavírat oči a po další půlminutě prostě znovu vytuhnu. |
| |||
DVŮR "SAMOZŘEJMĚ." Odsouhlasím poslední podmínku. Pak už ke mne natáhne ruku. Velmi pomalu opatrně sáhnu kostnatými prsty po malých hodinách. Jakmile je dostanu do ruky, klepnu s nimi a hodiny se zvětší. Prohlédnu si vnitřek. Pak je zmenším a schovám v plášti. Hned vzápětí bouchnu kosou do země. Okolí okamžitě zešedne a ozve se mohutné několikanásobné zadunění, které je slyšet po celých pozemcích (ano i v chráněných částech). Z těl (nebo na místě kde byly a jsou zbytky) vystoupí duše zemřelých. Nyní si mohou uvědomit, že zemřeli a poslední události. Také samozřejmě vidí svá těla. Zvednu ruku s rozbitými hodinami a oči mi na krátký okamžik zasvítí. Hodiny se začnou spravovat a do horních polovin se vrátí písek. Během toho, co se děje toto u mne, zmizí mrtvá těla (i jejich zbytky) a duše zhmotní v nových tělech. Tedy na místě kde zemřeli. Poté znovu bouchnu kosou do země (teď již jen klapne pro mé okolí) a pozemky se vrátí do normálních barev i času. "TENTOKRÁT SI VŠAK SE VZPOMÍNKAMI BUDETE MUSET PORADIT SAMI." Konstatuji na závěr. Jsem na to vskutku zvědavý. |
| |||
Za dveřmi v síni Felix, všichni možní čumilové Nemusím čekat dlouho. Evidentně Smrťákovo gestu zapůsobilo i na něho. Přijde a položí mě ten samý dotaz, co venku. „Všechno.“ odpovím okamžitě. „Nikdy mi žádný vlk nevysvětlit, co vlastně jsem, co dokáži či proč moje existence přináší jen smůlu všem kolem. O úplňku ubližuji a nedokáži se ovládat. Když se potřebuji bránit, neumím to. Jde o to, že nic nevím a podle všeho, jsi jediný z trojce Felixů, který mi dokáže dát nejvíc odpovědí. Tedy alespoň, co se týče mého vlčího já.“ vysvětlím ve zkratce svůj požadavek. Inu já nemívám lehké požadavky. A co je horší, umím být až nepříjemně vlezlá a trpělivá, pokud mě o to něco jde. „Jo a taky by se mi hodilo vědět, proč ty umíš mluvit ve vlčí podobě a proč to tvoje další já neumí. Dneska už by se mi to několikrát hodilo.“ dostává ještě jeden dotaz. |
| |||
Dvůr skoro dohoda se Smrtí Čekám na jeho rozhodnutí a stále uvažuji, zda dělám dobře. Budeme ale doufat, že ano. Nakonec souhlasí s mým prvním návrhem a na mé tváři se objeví překvapený výraz. Inu to jsem nečekal. Má však samozřejmě vlastní podmínky. Kývnu na souhlas. "Pod podmínkou, že veta vysvětlíš." Dodám tedy nakonec. Odmlčím se a vyčkávám, zda by se chtěl někdo z přítomných profesorů vložit do hovoru a něco dodat. Když to tak ale nevypadá, nakonec k němu natáhnu ruku s hodinami. Doufám, že toho nebudu litovat. |
| |||
DVŮR Ti dva velmi rychle pochopí mé napomenutí a zmizí ze scény. Jen trochu přizvednu ruku a kosa se svistem vrátí do mé ruky. Poslouchám s čím přijdou. Modrý zrak upřu na malé hodiny a snažím se rozhodnout. Odhadnout, zda je to výhodná nabídka nebo ne. Jde to mimo mou kontrolu, vzhledem k tomu, že tohle je region dcery. Naštěstí na lebce zamyšlený výraz prostě nepoznáte. Vlna by mohla být výhodná i nevýhodná. "DUŠE ZA DUŠI. NECHÁM SI ALE OBČASNÉ PRÁVO VETA. JSOU TACÍ, KTEŘÍ ZEMŘÍT MUSÍ VE SPRÁVNÝ ČAS A NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ." Upřu na něj pohled. Nehledě na to, že ne vždy jsem k dispozici, někdy mám i důležité věci na práci, než se bavit nad jejich malou mašinkou na mrtvoly. A i kdyby je to krylo na celou jejich dobu fungování, pořád je to pro mne výhodné. |
| |||
Dvůr vyjednávání se Sankem s dopomocí, zaclánějící student Můžeme to zkusit. Odvětím rychle. Samozřejmě rychle odhalil kam jsem tím mířil. "Co duši za duši?" Navrhnu, ale mám dojem, že na to také nepřistoupí. "A co alespoň pojistku, kdyby se něco podobného stalo ještě jednou?" Zkusím Semův návrh. Tu službičku nechám jako alespoň poslední plus. Když se na chvíli jeho pozornost rozptýlí, lusknu prsty a rozpadnou se krystaly kolem Jožina. Nepotřebujeme tady přehršle uší navíc. |
doba vygenerování stránky: 1.357360124588 sekund