| |||
Dvor Sanko, Chrys, Felix, Mayli Našťastie svoju žiadosť nemusím opakovať dva krát, keď sa kamene okolo mňa rozsypú. Okamžite mi nabehne na pokožke štít a ja si pri pohľade na ten známy nafialovelý odtieň na pokožke normálne vydýchnem. Začnem si preťahovať stŕpnuté a stuhnuté končatiny a prehrabávať svoje zásoby energie, len aby som zistila, že valná väčšina toho, čo som si stihla zozbierať za posledné dni, je preč. Sakra. Chcelo by to naštvať Sigiho, aby podpálil niečo riadne veľké. Alebo riadne poludňajšie slnko. Možno sa pôjde vykúpať do tej lávy, to ma asi dobije momentálne najrýchlejšie. Potichu zabručím sama pre seba. Lupnem okom po bezvládnom Tortunovi, kvôli ktorému som v amoku s energiou teda zrovna nešetrila pri zabíjaní Svenov a tej blbky čo ma zmenila na myš, a rozhodnem sa dať jemu za vinu, že som teraz bola bez energie a s boľavým telom aj hlavou. Prekvapene ale zistím, že ani nie som nahnevaná, že ma ovládol a vzal mi časť mojej vlastnej vôle. Asi to bude tým že som sa mohla pomstiť tomu dievčisku za to čo mi spravila, a zistila som čo na ňu platí, ako ju zničiť....a aj som zistila čo to nové o svojich schopnostiach. Svena som síce priamo zabiť nechcela, aj keď ma zosmiešnil na hodine, ale na ňu som mala naozaj nervy. Nestihnem ale ďalej polemizovať o tom, že toto ovládnutie mi vlastne viac dalo ako ubralo, keď ma zaujme konverzácia predo mnou so smrtiakom a slušne ma pohltí, ako začnem počúvať. Uvedomím si, že chcú vrátiť všetkých zabitých, keďže je ich očividne viac ako som si myslela. Okamžite začnem premýšľať, kto ešte mohol zomrieť, ale som taká unavená od nedostatku energie, že nechcem tie zvyšky čo mám vysielať do šíreho okolia len aby som to zistila. Okrem toho, bolo len naozaj pár tvorov, u ktorých by ma to aj naozaj trochu zaujímalo. V tom momente zbadám Aku, ako sa hlási pri smrťke, ktorá ju nakomplet odignoruje, a musím sa až potichu uchechtnúť. Kriste, to myslí vážne? Následne sledujem, ako letí k hlučnému Felixovia niekomu...kto to je?, kosa, a cítim aj zimomriavky ako spolu s kosou letí vzduchom energia smrťky. Mohli by ste sa ísť baliť inde. Odseknem smerom k nim. |
| |||
DVŮR Stáhne ruku, takže se narovnám z ležérního postoje. Jsem skutečně zvědavý s čím přijde. Jestli si ale myslí, že budu příliš ustupovat, šeredně se mýlí. Dostat ho mohu i jindy. Je. "NEMOHU VRACET DLOUHO MRTVÉ. NE TAKTO." Namítnu. "JSEM ALE OCHOTEN ZVRÁTIT POSLEDNÍ VLNU." Odvětím mu. V okamžiku kdy se nad dvorem rozlehne hlasitý smích a vyruší mne, jedním lehkým pohybem vyhoupnu do vzduchu kosu a sotva zřetelným pohybem jí hodím za sebe, aniž bych se ohlédl. Zavíří za ní stíny a cestou se ještě o něco zvětší. Zasekne se do země přesně mezi Felixe a Mayli. Přímo od kosy na ně dýchne tak silná aura smrti, že i jim to na chvíli znemožní dýchat. A ano to i Bestii. U něj je to sice hned pryč, protože nespadá pod mou moc, ale jsem si dost jistý, že pochopil mou narážku na to, že dva z nich tak moc nesmrtelní nejsou. Však já časem něco vymyslím. |
| |||
Dvůr May a všichni, co si všimnou záchvatu smíchu na smrtelně vážném dvoře Pořád si ji prohlížím a uvažuju, že duševně choří vlkodlaci by vůbec neměli existovat, když zopakuje to jméno a mě to konečně dojde. V tu chvíli dostanu příšerný záchvat smíchu. Normálně si nejprve sednu na zadek a pak se svalím na bok. Málem vypdám, že zdechnu. „Regie, vážně? On nám začal vymýšlet jména? A přezdívky ne? A superschopnosti?“ Fakt moc nevnímám, že se mi snažila vyseknout poklonu. „Sebestředný idiot.“ Teprve po chvíli chytím dech a k vyjednávající skupince hodím omluvný pohled, tohle jsem ale fakt v životě nezažil. Zůstávám ležet na boku, jazyk mi vysí z tlamy na zem a ještě se sem tam tiše uchechtnu. Ne, tak tohle jsem fakt ještě nezažil. Teprve teď začnu vnímat, že se na něco ptala. „A co jako?“ Za normálních okolností bych ji asi poslal do háje, ale vzhledem k tomu, že mě skutečně pobavila, můžeme být velkorysí a minimálně si vyslechnout copak má na srdíčku. Regie, nic přiteplenějšího vymyslet nemohl. Vlastně jo, ale tím chtěl počastovat mě. |
| |||
Dvůr Felix a pokud někdo jiný na dvoře poslouchá naše bláboly Jakmile se zeptám na jméno ztuhne. Jop, právě jsem na sebe poštvala obřího vlka na dohled od Smrti. Evidentně ráda riskuji. pomyslím si, protože už očekávám, kdy na mě skočí. Jenže on místo toho reaguje jinak. Vypadá ... překvapen? Až tak že se ani útok nekoná. Buď a nebo se umí ovládat líp jak Regie. Pak se mi dostane nevěřícného komentáře a překvapivě i jména které mám používat. Takže v těle přede mnou je Felix, Felix 2 a Regie. Až se dostanu k Felixovi číslo jedna, budu se muset zeptat, jak to dává. „Takže taky Felix. Dobře, ráda jsem tě poznala.“ pípnu a souhlasím s jeho volbou jména. „Už jsem měla tu čest se všemi, podle Regieho ... prý umíš nejlíp bojovat.“ dostanu ze sebe pochvalu od regieho. „A Ehmm.“ nemůžu se odhodlat to vyslovit. „Nemohl bys jsi mě někdy něco naučit?“ zeptám se ho po chviličce na přímo. Nějaké školení ohledně boje by se na téhle škole mohlo hodit. |
| |||
Dvůr Kosťa, Vyjednavač Zatnu zuby a vyčkávám, co z něj nakonec vypadne, ale zaujme ho zjevně něco jiného a já si chtě nechtě trochu oddechnu. Ne na dlouho, protože se mi v hlavě objeví velmi důrazná slova. Nápady, nápady. To se mu to snadno vyptává, když nevím, za co ten jeho návrh vlastně stojí. Ještě alespoň jeden zásah ve prospěch předepsaných osudů? Nevrhnu, i když samotnému mi to přijde docela dost. Asi to budeme muset probrat s ostatními profesory, abychom příště věděli, co vyměňovat. Sakra! Co to plácám?! Žádné příště nebude! Potřesu hlavou a snažím se nenechat se ovlivnit ani šokem, který ke mně doputoval od dlaka, ani aurou kolem smrťáka, ani svými úvahami o smrti. Nebo osobní službičku navíc? |
| |||
Dvůr vyjednávání se Smrtí, pomoc? Zahledí se na hodiny a já podvědomě vím, že máme vyhráno. Teď však sjednat správné podmínky. Hazarduji s vlastním životem a rád bych aby to k něčemu bylo. Má-li někdo dobré nápady, poslouchám. Pošlu výraznou myšlenku do prostoru, aby ji tygr zachytil a případně zprostředkoval menší výpomoc ve vyjednávání. Samozřejmě, že se Sanko nenechá nalákat a počká si, až uzavřeme dohodu. Stáhnu ruku a více se zapřu o Rubuse. Hodím po něm vděčným úsměvem, než se otočím zpět na smrt. "Samozřejmě chceme vykoupit duše zemřelých na škole." Začnu zeširoka. Snažím se taky získat trochu času, aby se kdyžtak zmobilizoval zbytek stojících profesorů. To nemohl být Oranil k dispozici teď? Napadne mne pochmurně. |
| |||
Dvůr May Nepatrně se ušklíbnu, když se holčina ohlídne na kostráčka. Jo, chápu, že by asi mohl bejt děsivej. Pro smrtelníky jistě. Smůla, že pro moje svěřence je to spíš starej známej a pro mě jen občasná nepříjemnost. Pak zase promluví a mě padne čelist. Zůstanu na ni normálně čumět. „Cože? Kdože? No to si děláš prdel, ne?“ Beru zpět. Normálně mi to přišlo nelichotivé, ale proti Besie? No to snad ne. „Felix zní dobře. A pak taky dobře slyším na vyděšený řev. Ale většinou se mě nikdo přivolat nesnaží.“ Otřesu se. |
| |||
Dvůr Felix Při slovech Besie mi to nedá a podívám se po Smrti. Přeci jen, aspoň trochu tišit hlas by mohl, ne? Pohledem ze Smrti přejedu zase hezky rychle na vlka před sebou a přemýšlím, co na to odpovědět. „Když ne Bestie, tak jak? Regie říkal něco o Besie...“ nedá mi to a navrhuji jiné jméno. Svůj hlas zase krotím tak, abychom příliš nerušili Smrťáka vedle. Ale možná... Nebylo by přeci jen chytřejší držet pusu? |
| |||
Dvůr May Zdá se, že přítomnost samotné smrti, ani jeho smrťácké aury, před kterou by se mělo třást všechno živé, mě moc netankuje. No však taky proč, když přísně vzato nejsem živej a pěkně ho tím seru. "Momentálně jsem spíš růžové sluníčko sebeobětování." Odfrknu si. Jo, sice můj návrh zjevně nevyšel, ale pokus byl učiněn. "A pokud chceš žít delší, spokojený život, možná bys nikoho neměla oslovovat bestie. Většina tvorů to nesnáší moc dobře." Schválně neříkám, že dlouhý, protože pochybuju, že někdo z těch magorů tady bude mít zvlášť dlouhý život. |
doba vygenerování stránky: 1.2669868469238 sekund