| |||
Dvůr Hlavně May Naštěstí to vypadá, že má dost rozumu, aby mě omylem neohodila. To je skutečně dobře. Sice nejsem tak ješitný jako ten blbec, ale zvratky v kožichu mít skutečně nepotřebuju. Už se málem otočím pryč, když něco řekne nahlas. Vrátím se pohledem k ní a povytáhnu obočí. "Říkala jsi něco?" Zároveň udělám krok směrem k ní a dlouze zavětřím. Nakloním dokonce hlavu na stranu, jak mě překvapí, co jsem cítil (91). Na to, že je vlčice, bych přišel celkem rychle, ale jak je možné, že z ní cítim sebe? Nás? Začínám uvažovat, co ti dva pitomečkové dělali, zatímco jsem byl mimo. Myslel jsem že pálí za tou medůzou, co si nechtěla dát říct, ale zjevně se už stihli nějak porovnat. Třeba si vzala k srdci moje varování. |
| |||
Dvůr Felix a částečně ostatní Sotva vykonám co musím, ozve se vrčení. Felix! ozve se mi v hlavě bzučák. Jakmile nehrozí, že bych se ohodila, či ohodila někoho jiného, zvednu oči. Stojí tam vlk a vypadá stejně jako nahoře ve společence. Jen... Připadá mi nějak nevrlejší... Takže Felix asi ne, Regie? Po naší domluvě, že by po mě šel takhle? To asi taky... „Besi...“ málem mě z úst vyjde třetí jméno, ale ve chvíli, kdy už jsem ho téměř dokončila, mě dojde, že si země nejspíš Regie dělal srandu. Přece si bestie nenechá říkat Besie. |
| |||
DVŮR "NĚKOLIK NÁVRHŮ BYCH MÍT MOHL." Prohlédnu si ho jako pěkný flák masa a zvažuji, která z možností by byla nejlepší. V tom se ale do zorného pole dostane velmi trpká existence. Pohled mi padne na něco... Již nevnímám drzého vlkodlaka, ani příchozí dívku, či kohokoliv jiného v okolí. Hledím na hodiny, které jsou v rukou někoho, kde nemají co dělat. "KONEČNĚ." Poznamenám po dlouhých chvílích ticha. Zvednu pohled, abych zjistil, že na mne upřeně zírá. "TUTO DOHODU JSEM OCHOTEN PŘIJMOUT." Prohlásím v odpovědi jak jemu tak okolí. Pevněji sevřu kosu. Už bych po nich sáhl sám, ale potřebujeme napřed určit podmínky dohody, jinak by si mohl nadiktovat co by chtěl. |
| |||
Dvůr Sanko, Rubus, Chrys a studenti Překvapí mě, že se do hovoru přimýchal jeden ze studentů, ale ne tak docela, když o tom tak uvažuju. Nad jeho odpálkováním pokrčím rameny. „Můžu nabízet jen to, co je moje a toho moc není.“ Nepřekvapí mě, že vlka celkem rychle odpálkoval, ale dráčete jsem si nějak nepovšimnul. Nervózně totiž zjišťuju, že se nám tu schází čím dál tím víc studentů. „Když si řekneš, co chceš a bude to jen trochu přijatelné, máš to mít.“ Kousnu se do rtu. Je pár věcí, které bych nezvládnul, ale on je konec konců smrt. Mezitím se z jámy vytáhne Rubus s tělocvikářem, který má zjevně také nějakou nabídku. |
| |||
Ošetřovna - Dvůr Sigi, Rubus, Sanko, Rara, Jožin, Tortun, Shrey, Felix, Sem, Mayli, Sinead, Chrys Znovu poděkuji Sigimu, opatrně posunu Gyzma, abych jej neprobudila a vezmu si deku, přehodím jí přes sebe i přes hlavu a vydám se na dvůr. U dveří je dost plno. "Zdovolením." špitnu a počkám až se mi uvolní cesta, abych mohla dojít blíž ke Smrťákovi. Stoupnu si, tak aby na mě viděl a zpod deky vykoukne ruka. Hlásím se. Nejen povytáhlá ruka, ale i deka se celá třepe. Ale já vím, že deka mě před vším ochrání i před samotným panem Smrťákem. |
| |||
Dvůr především dění kolem Chryse, Sanka a Sema a taky všichni kolem jámy Nakonec mu pomáhám na nohy. Nechám ho se o sebe zavěsit a pak povolám list, aby nás vynesl na okraj díry. Uděláme pár kroků ke skupince. Pak se stran jámy vyraší kořeny a strany roztrhají a pak tam trochu hlíny dohrabou. Prostě v okamžiku místo jámy je tam čerstvá půda. Stačí jen ždibet soustředění, aby na hlíně vyrostla tráva a tak by jeden nepoznal, že jsme z nějaké díry před chvílí vylezli. se zájmem se podívám co to vylovil a sleduji reakci Sanka, ale do dění se nemíchám. |
| |||
Dvůr Rubus, Sanko, Rara, Jožin, Tortun, Shrey, Felix, Sem, Mayli, Sinead Čekám kdo další si zláme končetiny o ten podělanej kámen, když se celá deska prostě zvedne a odklopí. Fajn. To je asi tak způsob. Dopluje sem zelenáč. Povytáhnu obočí, ale očividně léčitel. Smrdí jak kytka. No to je jedno. Chvíli mně zkoumá a pak prohlásí něco, co je očividně jen řečnická otázka. Vzhledem k tomu, že na mou reakci moc nečeká. Zatnu zuby a tak skoro všechno, když se dá do narovnávájí ruky a já mám dojem, že mi ji kousek po kousíčku, ideálně po vlákýnkách trhá na kusy. Nakonec si mě přidrží liánama. No to jsem to dopracoval. Energii k sobě stáhnu s povděkem. Stači alespoň na to, abych zaléčil ruku, aby byla použitelná a z ran zbyly již jen jizvičky, které by měli zmizet hned jak se pořádně dobiji. Teprve teď se velmi pomalu a opatrně posadím a začnu trochu více vnímat co tam řeší. Nakonec požádám zelenáče o pomoc a s jeho pomocí vstanu. Trochu překvapeně sleduji, když nás nabere obří list a vynese na kraj díry. No ok... Ozve se Shrey. V podstatě skončila dost podobně. Jen lusknu prsty a krystaly kolem ní se rozpadnou, jak vězení tak kopule, takže je volná. Dle všeho je konec a finální vyjednávání. Budu pak muset projít školu a vysvobodit i zbytek. Všechno ale postupně. Volnou rukou, kterou se neopírám o Rubuse zalovím v jedné jediné kapse, která je stále ještě v celku a to jen kvůli její ochraně. Zalovím v ní a vytáhnu jasně čistě bílé přesýpací hodiny. Nemají však v sobě písek. Jsou nacpané bílou mlhou, že vypadají, že musí pod tím tlakem explodovat. "Mám něco, co tě bude zajímat." Pronesu k Sankovi a trochu zvednu hodiny, aby bylo jasné o čem mluvím. Hledím přímo do těch jeho modrých bodů. Jsem zvědav, co na mou nabídku řekne. |
doba vygenerování stránky: 1.4990038871765 sekund