| |||
Dvůr především Felix Tak jsem se už evidentně seznámila se všemi obyvateli tohohle těla. Aspoň Regie tvrdil, že jsou tři. Snad už tam nikdo další není. pomyslím si, jakmile se ke mě vrátí pohledem. To ty oči. S každou osobností jsou jiné. Musí to být děsivé. napadne mě, protože sama si to ani nedokáži představit. Že by mě něco, vlastně někdo, odstavil na druhou kolej? „Jsem May a ty asi Bestie, že? Ráda tě poznávám...“ řeknu tak tiše, aby to nerušilo skupinku vedle (75). Jak bych si asi mohla dovolit rušit Smrt svým představováním spolužákovy. To by asi nedopadlo zrovna příjemně. O jeho přílišnou pozornost tady asi nikdo nestojí. |
| |||
Dvůr Hlavně May Naštěstí to vypadá, že má dost rozumu, aby mě omylem neohodila. To je skutečně dobře. Sice nejsem tak ješitný jako ten blbec, ale zvratky v kožichu mít skutečně nepotřebuju. Už se málem otočím pryč, když něco řekne nahlas. Vrátím se pohledem k ní a povytáhnu obočí. "Říkala jsi něco?" Zároveň udělám krok směrem k ní a dlouze zavětřím. Nakloním dokonce hlavu na stranu, jak mě překvapí, co jsem cítil (91). Na to, že je vlčice, bych přišel celkem rychle, ale jak je možné, že z ní cítim sebe? Nás? Začínám uvažovat, co ti dva pitomečkové dělali, zatímco jsem byl mimo. Myslel jsem že pálí za tou medůzou, co si nechtěla dát říct, ale zjevně se už stihli nějak porovnat. Třeba si vzala k srdci moje varování. |
| |||
Dvůr Felix a částečně ostatní Sotva vykonám co musím, ozve se vrčení. Felix! ozve se mi v hlavě bzučák. Jakmile nehrozí, že bych se ohodila, či ohodila někoho jiného, zvednu oči. Stojí tam vlk a vypadá stejně jako nahoře ve společence. Jen... Připadá mi nějak nevrlejší... Takže Felix asi ne, Regie? Po naší domluvě, že by po mě šel takhle? To asi taky... „Besi...“ málem mě z úst vyjde třetí jméno, ale ve chvíli, kdy už jsem ho téměř dokončila, mě dojde, že si země nejspíš Regie dělal srandu. Přece si bestie nenechá říkat Besie. |
| |||
DVŮR "NĚKOLIK NÁVRHŮ BYCH MÍT MOHL." Prohlédnu si ho jako pěkný flák masa a zvažuji, která z možností by byla nejlepší. V tom se ale do zorného pole dostane velmi trpká existence. Pohled mi padne na něco... Již nevnímám drzého vlkodlaka, ani příchozí dívku, či kohokoliv jiného v okolí. Hledím na hodiny, které jsou v rukou někoho, kde nemají co dělat. "KONEČNĚ." Poznamenám po dlouhých chvílích ticha. Zvednu pohled, abych zjistil, že na mne upřeně zírá. "TUTO DOHODU JSEM OCHOTEN PŘIJMOUT." Prohlásím v odpovědi jak jemu tak okolí. Pevněji sevřu kosu. Už bych po nich sáhl sám, ale potřebujeme napřed určit podmínky dohody, jinak by si mohl nadiktovat co by chtěl. |
| |||
Dvůr Sanko, Rubus, Chrys a studenti Překvapí mě, že se do hovoru přimýchal jeden ze studentů, ale ne tak docela, když o tom tak uvažuju. Nad jeho odpálkováním pokrčím rameny. „Můžu nabízet jen to, co je moje a toho moc není.“ Nepřekvapí mě, že vlka celkem rychle odpálkoval, ale dráčete jsem si nějak nepovšimnul. Nervózně totiž zjišťuju, že se nám tu schází čím dál tím víc studentů. „Když si řekneš, co chceš a bude to jen trochu přijatelné, máš to mít.“ Kousnu se do rtu. Je pár věcí, které bych nezvládnul, ale on je konec konců smrt. Mezitím se z jámy vytáhne Rubus s tělocvikářem, který má zjevně také nějakou nabídku. |
| |||
Ošetřovna - Dvůr Sigi, Rubus, Sanko, Rara, Jožin, Tortun, Shrey, Felix, Sem, Mayli, Sinead, Chrys Znovu poděkuji Sigimu, opatrně posunu Gyzma, abych jej neprobudila a vezmu si deku, přehodím jí přes sebe i přes hlavu a vydám se na dvůr. U dveří je dost plno. "Zdovolením." špitnu a počkám až se mi uvolní cesta, abych mohla dojít blíž ke Smrťákovi. Stoupnu si, tak aby na mě viděl a zpod deky vykoukne ruka. Hlásím se. Nejen povytáhlá ruka, ale i deka se celá třepe. Ale já vím, že deka mě před vším ochrání i před samotným panem Smrťákem. |
| |||
Dvůr především dění kolem Chryse, Sanka a Sema a taky všichni kolem jámy Nakonec mu pomáhám na nohy. Nechám ho se o sebe zavěsit a pak povolám list, aby nás vynesl na okraj díry. Uděláme pár kroků ke skupince. Pak se stran jámy vyraší kořeny a strany roztrhají a pak tam trochu hlíny dohrabou. Prostě v okamžiku místo jámy je tam čerstvá půda. Stačí jen ždibet soustředění, aby na hlíně vyrostla tráva a tak by jeden nepoznal, že jsme z nějaké díry před chvílí vylezli. se zájmem se podívám co to vylovil a sleduji reakci Sanka, ale do dění se nemíchám. |
doba vygenerování stránky: 1.5898978710175 sekund