| |||
pokoj – společenka dlaci – cesta na dvůr – dvůr všichni cestou a nakonci všichni na dvoře Jak tak sedím pod tekoucí vodou, nedá mi to nepřemýšlet nad tím, jak dopadl Felix. Vlastně Regie. Že přežil je mi tak nějak jasné, ale co kdyby se objevil místo Regieho zase Felix. Vždyť Regie říkal, že nebude vědět, co se stalo. Že si nebude nic pamatovat. Co když... Zvednu se ze sedu a smyji ze sebe v rychlosti zbylé zbytky všech věcí na mém těle. Ať už se jedná o krev nebo o ... radši na to nemyslet. Čistá se trochu osuším a ze svého kufru, který se opravdu objevil na jedné z postelí si vezmu své zbylé šaty. Jediné oblečení, které mi zbylo. Krom „vkusného županu“. Je evidentní, že předchozí majitelka kufru mířila někam, kde bylo třeba mít šaty. Taky si mohla vzít něco do hotelu na pokoj, ne? Něco pohodlného... běžného... pomyslím si, neb šaty, které si oblékám jsou zase nějak moc krátké. Na druhou stranu, stejně jako ty předchozí jsou celkem pohodlné. A nahou? To mě už tu pár „lidí“ vidělo. Obleču se a zamířím tedy ven. Před společenkou se rozhlédnu a zase se zarazím. Všude je krev. Polknu. Přes společenku jsem kvůli tomu téměř proběhla, ale tady? Vždyť je všude hromada krve. A tamhle... Cítím, jak se mi začíná zvedat žaludek. Bytost v poloze, která se neslučuje se životem. rozběhnu se pryč a minu tak všechny na chodbě. Stejně bych jim nebyla ničím prospěšná, kdybych je pozvracela. A mě bylo zle. Seběhla jsem schody. A nejspíš čich mě navedl k zadním dveřím. Viděla jsem je. Ale jak jsem se venku zastavila, už jsem břicho neudržela. Svůj obsah žaludku jsem tak vyložila hned vedle dveří. Naštěstí pro mě, dokázala jsem si podržet vlasy tak, že zůstaly čisté. |
| |||
Dvor Hlavne Chrys, Tortun, Sanko, Sin Takmer zvýsknem od krutého potešenia, keď zbadám ako padá na kolená a ešte stihnemm zahliadnuť aj dosť hlboké otvory v jeho tele, no zaseknem sa keď si uvedomím že tam to končí. Nie nie nie, chcel útočiť na Tortuna, nikto neútočí na Tortuna a neumrie, musí zomrieť, mal sa roztrhať celý, mal... Začnem ceriť zuby, s temnotou vo mne nespokojná s výsledkom aj keď som v podstate uväznená a nedokážem sa hýbať, no kým by so stihla zaútočiť po druhý krát, mihne sa mi čosi pred očami. Precitnem na výraznú bolesť v hlave, ktorá pulzuje od spánku, kde ma zasiahla palica, keďže zvyšok chránia rohy. Tiež sa cítim akási slabšia a je mi dosť čudné, že mám pocit akoby som ležala, ale...v stoji. Grrrrr. Pootvorím oči a pár krát zažmurkám, skladajúc si v hlave spomienky. Sú ešte mierne útržkové, a tak na moment len dosť zmätene krútim krkom. Nemôžem...hýbať...telom. Sekunda paniky, kým zistím že som uväznená v niečom bielom a pevnom, sekundy totálneho prekvapenia keď zbadám draka, a sekunda pri pohľade na Tortuna aby sa mi to znova poskladalo dokopy. Dočerta. Do riti. Piči. Čo... sa to tu dneska deje. Skrivím tvár, keď hlava znova zapulzuje a začnem vnímať aj zvuky. Rozhodnem sa spomienky ztalačiť dozadu a prebrať ich, keď prestanem mať pocit že sa mi rozpadá lebka. Pohľad sa mi presunie na Sanka. Takže ani ten s mi nezdal. Hneď na to nájdem toho kapucniaka ktorého som sa ako posledného pokúšala zabiť, a pri ktorom stojí akési zelnovlasé...dievča? Ono to prežilo. Zamrmlem. Potom moju pozornosť zaujme Sinead, a krátko sa zachecem keď rýpe do smrťky, ale len ma pritom znova prekvapí bolesť a uvedomím si aj to, že mi začínajú nepríjemne tŕpnuť všetky kúsky tela. Nie že by mi nebolo pohodlne, ale môže ma niekto dostať z tých šutrov? Prehovorím, absolútne netušiac čo riešia a neschopná sa tomu venovať, kým som tu ako živá socha. |
| |||
Dvůr Sanko Překvapeně ucuknu hlavou zpět, když se mi po ní a krku začne rozlévat podivný pocit. Prudký pohyb neustojím a překulím se na záda. Škytnu a žalostně zakňourám, jak mě to úplně zmátlo. |
| |||
DVŮR "TOLIK ŽIVOTŮ NEVLASTNÍŠ." Odvětím mu zamítavě. Je sice lákavé mít vlastního nemrtvého tygra dle libovůle, ale z tohohle se dá momentálně vytěžit mnohem více, než jedna duše. Jejich společný nápad ani nekomentuji, však vím, jak dopadl ten poslední, kdo to zkusil. "NEMÁM VŠE CO BYCH CHTĚL." Můj pohled putuje mezi Felixem a Tortunem, než se ustálí zpět na něm. Nechám je dál vymýšlet. "VÍŠ KOLIK JE MRTVÝCH? A KOLIK BY TO CHTĚLO SLUŽBIČEK? VĚTŠINOU OBĚTUJÍ CELÉ VESNICE KVŮLI JEDNÉ DUŠI." Odvětím věcně. Ale jednou to nebude od věci si od nich nechat prokázat službu. Ale věřím, že zde nejsem naposledy. Na to ještě dojde. "NEHLEDĚ NA TO, ŽE JEDEN Z PROFESORŮ JE MRTVÝ, TEDY MEZI TĚMI O KTERÝCH JEDNÁME. DALŠÍ JE V BEZVĚDOMÍ. A JEDEN SE SNAŽÍ SMAZAT Z HISTORIE." Modré body se zapodnou do černého vlka. "POKUD NEHODLÁŠ NABÍDNOUT SVOU REGENERACI NEBO EXISTENCI, NECH SE BAVIT ZPŮSOBILEJŠÍ." Odvětím mu a v hlase je trochu znát, že se z něj začíná vytrácet to pobavení a lehkost s kterou jsem mluvil. Na okolí začíná dopadat aura respektu ze smrti. Přiblíží se ke mne další život. Velmi zmatený prchlivý život. I když začínám být špatně naladěn, přeci jen trochu zmírním dotek smrti. Takže když se pokusí secvaknout látku pláště, čumák jí projde skrz. Přestane ho okamžitě cítit a tam kde se její šupiny dotýkají (nebo je překrývá) "plášť" tak je čistě kostěná. "ZA CHVÍLI SI OČIVIDNĚ ODNESU VÍCE NEŽ JSEM SI MYSLEL." Komentuji to jen, aniž bych jí nějak kontroloval či pozoroval. |
| |||
Suicide mission Sanko Oklepu se po pádu a chvilku jen sleduju okolí. I ta chvilka ale stačila k tomu, abych se začala nudit, takže jsem se znovu odrazila od neinteraktivního polštářku pode mnou a seskočila na zem. Plíživě jsem se vydala k nejzábavnějšímu objektu široko daleko. Splývavé látce na vysoké postavě kousek ode mě. Pokud se dostanu až k ní, sednu si na zadek a chvíli ji pozoruju, hlavou pomalu kývám sem a tam. Pak prudce chňapnu dopředu a do látky se zakousnu, načež se ji pokusím stáhnout k sobě. |
| |||
Dvůr A tak nějak kdo si mě všímá Lehce se přikrčím, když se na mě upne ne zrovna vítaná pozornost. Poměrně rychle ale přijdu na to, o co tady vlastně jde. Otřesu se a přeci jen vyjdu na volné prostranství. "Někdo, kdo by tě moc iritoval a šel rozcupovat na kousky?" Navrhnu nevinně. "Třeba nějaký čmuchálek z ministerstva co přemýšlí jak tě obechcat?" Vždycky se někdo takový najde, jinak by naši smečku nikdo nemohl pronásledovat. |
doba vygenerování stránky: 1.3968760967255 sekund