| |||
Dvůr Sanko, May Moc se mi nelíbí Smrťákova odpověď, i když se dala poměrně dost dobře čekat. Ale vzhledem k tomu, že o něj nejde a zkusil jsem to, tak se klidně bavte. „A moucha ti náhodou do lebky nevlítla, že ne?“ Předpokládám, že to bude brát jako celkem jasné vyjádření mého odmítavého postoje. Jo, kdyby mě nachytal na švestkách a jednalo se třeba o něj, tak to by byla jiná, ale takhle ať si škubne pařátem. Mě hned tak nedostane. Asi ho to musí už trochu krkat. Než se ale stihnu rozhodnout, co budu dělat dál, nějaká holka mi málem pozvrací záda. Se zavrčením kousek uskočím a vycením zuby. „Dávej přece trochu pozor!“ Ačkoli se mi nepohybuje čumák, slova jsou naprosto zřetelná. |
| |||
Dvůr Všeci a nikdo Čumím jak puk, když se najednó vocitnu v šutru. Nejde se hébat a kolem se strhne mela. Nemůžu nic, tak jedině si prcnót, ale s šutrem to nic neudělá. Napřed su vzteklé, ale to mě pak přende i ten hlad i to, že nemám co k snědku mňa přende. Vodplivnu si. Zasraná magia. Já to békal, že je s ňó jen samé svízel. Tož pak sa zjeví drsné borec. Smrtka. To mě poser nohu! Radši dělám suchó větev, přece jen su stále mladé ogar na to abych umíral na blbé kósanec. |
| |||
pokoj – společenka dlaci – cesta na dvůr – dvůr všichni cestou a nakonci všichni na dvoře Jak tak sedím pod tekoucí vodou, nedá mi to nepřemýšlet nad tím, jak dopadl Felix. Vlastně Regie. Že přežil je mi tak nějak jasné, ale co kdyby se objevil místo Regieho zase Felix. Vždyť Regie říkal, že nebude vědět, co se stalo. Že si nebude nic pamatovat. Co když... Zvednu se ze sedu a smyji ze sebe v rychlosti zbylé zbytky všech věcí na mém těle. Ať už se jedná o krev nebo o ... radši na to nemyslet. Čistá se trochu osuším a ze svého kufru, který se opravdu objevil na jedné z postelí si vezmu své zbylé šaty. Jediné oblečení, které mi zbylo. Krom „vkusného županu“. Je evidentní, že předchozí majitelka kufru mířila někam, kde bylo třeba mít šaty. Taky si mohla vzít něco do hotelu na pokoj, ne? Něco pohodlného... běžného... pomyslím si, neb šaty, které si oblékám jsou zase nějak moc krátké. Na druhou stranu, stejně jako ty předchozí jsou celkem pohodlné. A nahou? To mě už tu pár „lidí“ vidělo. Obleču se a zamířím tedy ven. Před společenkou se rozhlédnu a zase se zarazím. Všude je krev. Polknu. Přes společenku jsem kvůli tomu téměř proběhla, ale tady? Vždyť je všude hromada krve. A tamhle... Cítím, jak se mi začíná zvedat žaludek. Bytost v poloze, která se neslučuje se životem. rozběhnu se pryč a minu tak všechny na chodbě. Stejně bych jim nebyla ničím prospěšná, kdybych je pozvracela. A mě bylo zle. Seběhla jsem schody. A nejspíš čich mě navedl k zadním dveřím. Viděla jsem je. Ale jak jsem se venku zastavila, už jsem břicho neudržela. Svůj obsah žaludku jsem tak vyložila hned vedle dveří. Naštěstí pro mě, dokázala jsem si podržet vlasy tak, že zůstaly čisté. |
| |||
Dvor Hlavne Chrys, Tortun, Sanko, Sin Takmer zvýsknem od krutého potešenia, keď zbadám ako padá na kolená a ešte stihnemm zahliadnuť aj dosť hlboké otvory v jeho tele, no zaseknem sa keď si uvedomím že tam to končí. Nie nie nie, chcel útočiť na Tortuna, nikto neútočí na Tortuna a neumrie, musí zomrieť, mal sa roztrhať celý, mal... Začnem ceriť zuby, s temnotou vo mne nespokojná s výsledkom aj keď som v podstate uväznená a nedokážem sa hýbať, no kým by so stihla zaútočiť po druhý krát, mihne sa mi čosi pred očami. Precitnem na výraznú bolesť v hlave, ktorá pulzuje od spánku, kde ma zasiahla palica, keďže zvyšok chránia rohy. Tiež sa cítim akási slabšia a je mi dosť čudné, že mám pocit akoby som ležala, ale...v stoji. Grrrrr. Pootvorím oči a pár krát zažmurkám, skladajúc si v hlave spomienky. Sú ešte mierne útržkové, a tak na moment len dosť zmätene krútim krkom. Nemôžem...hýbať...telom. Sekunda paniky, kým zistím že som uväznená v niečom bielom a pevnom, sekundy totálneho prekvapenia keď zbadám draka, a sekunda pri pohľade na Tortuna aby sa mi to znova poskladalo dokopy. Dočerta. Do riti. Piči. Čo... sa to tu dneska deje. Skrivím tvár, keď hlava znova zapulzuje a začnem vnímať aj zvuky. Rozhodnem sa spomienky ztalačiť dozadu a prebrať ich, keď prestanem mať pocit že sa mi rozpadá lebka. Pohľad sa mi presunie na Sanka. Takže ani ten s mi nezdal. Hneď na to nájdem toho kapucniaka ktorého som sa ako posledného pokúšala zabiť, a pri ktorom stojí akési zelnovlasé...dievča? Ono to prežilo. Zamrmlem. Potom moju pozornosť zaujme Sinead, a krátko sa zachecem keď rýpe do smrťky, ale len ma pritom znova prekvapí bolesť a uvedomím si aj to, že mi začínajú nepríjemne tŕpnuť všetky kúsky tela. Nie že by mi nebolo pohodlne, ale môže ma niekto dostať z tých šutrov? Prehovorím, absolútne netušiac čo riešia a neschopná sa tomu venovať, kým som tu ako živá socha. |
| |||
Dvůr Sanko Překvapeně ucuknu hlavou zpět, když se mi po ní a krku začne rozlévat podivný pocit. Prudký pohyb neustojím a překulím se na záda. Škytnu a žalostně zakňourám, jak mě to úplně zmátlo. |
doba vygenerování stránky: 2.9260630607605 sekund