| |||
Dvůr především dění kolem Chryse, Sanka a Sema a taky všichni kolem jámy Nakonec mu pomáhám na nohy. Nechám ho se o sebe zavěsit a pak povolám list, aby nás vynesl na okraj díry. Uděláme pár kroků ke skupince. Pak se stran jámy vyraší kořeny a strany roztrhají a pak tam trochu hlíny dohrabou. Prostě v okamžiku místo jámy je tam čerstvá půda. Stačí jen ždibet soustředění, aby na hlíně vyrostla tráva a tak by jeden nepoznal, že jsme z nějaké díry před chvílí vylezli. se zájmem se podívám co to vylovil a sleduji reakci Sanka, ale do dění se nemíchám. |
| |||
Dvůr Rubus, Sanko, Rara, Jožin, Tortun, Shrey, Felix, Sem, Mayli, Sinead Čekám kdo další si zláme končetiny o ten podělanej kámen, když se celá deska prostě zvedne a odklopí. Fajn. To je asi tak způsob. Dopluje sem zelenáč. Povytáhnu obočí, ale očividně léčitel. Smrdí jak kytka. No to je jedno. Chvíli mně zkoumá a pak prohlásí něco, co je očividně jen řečnická otázka. Vzhledem k tomu, že na mou reakci moc nečeká. Zatnu zuby a tak skoro všechno, když se dá do narovnávájí ruky a já mám dojem, že mi ji kousek po kousíčku, ideálně po vlákýnkách trhá na kusy. Nakonec si mě přidrží liánama. No to jsem to dopracoval. Energii k sobě stáhnu s povděkem. Stači alespoň na to, abych zaléčil ruku, aby byla použitelná a z ran zbyly již jen jizvičky, které by měli zmizet hned jak se pořádně dobiji. Teprve teď se velmi pomalu a opatrně posadím a začnu trochu více vnímat co tam řeší. Nakonec požádám zelenáče o pomoc a s jeho pomocí vstanu. Trochu překvapeně sleduji, když nás nabere obří list a vynese na kraj díry. No ok... Ozve se Shrey. V podstatě skončila dost podobně. Jen lusknu prsty a krystaly kolem ní se rozpadnou, jak vězení tak kopule, takže je volná. Dle všeho je konec a finální vyjednávání. Budu pak muset projít školu a vysvobodit i zbytek. Všechno ale postupně. Volnou rukou, kterou se neopírám o Rubuse zalovím v jedné jediné kapse, která je stále ještě v celku a to jen kvůli její ochraně. Zalovím v ní a vytáhnu jasně čistě bílé přesýpací hodiny. Nemají však v sobě písek. Jsou nacpané bílou mlhou, že vypadají, že musí pod tím tlakem explodovat. "Mám něco, co tě bude zajímat." Pronesu k Sankovi a trochu zvednu hodiny, aby bylo jasné o čem mluvím. Hledím přímo do těch jeho modrých bodů. Jsem zvědav, co na mou nabídku řekne. |
| |||
Dvůr Sanko, May Moc se mi nelíbí Smrťákova odpověď, i když se dala poměrně dost dobře čekat. Ale vzhledem k tomu, že o něj nejde a zkusil jsem to, tak se klidně bavte. „A moucha ti náhodou do lebky nevlítla, že ne?“ Předpokládám, že to bude brát jako celkem jasné vyjádření mého odmítavého postoje. Jo, kdyby mě nachytal na švestkách a jednalo se třeba o něj, tak to by byla jiná, ale takhle ať si škubne pařátem. Mě hned tak nedostane. Asi ho to musí už trochu krkat. Než se ale stihnu rozhodnout, co budu dělat dál, nějaká holka mi málem pozvrací záda. Se zavrčením kousek uskočím a vycením zuby. „Dávej přece trochu pozor!“ Ačkoli se mi nepohybuje čumák, slova jsou naprosto zřetelná. |
| |||
Dvůr Všeci a nikdo Čumím jak puk, když se najednó vocitnu v šutru. Nejde se hébat a kolem se strhne mela. Nemůžu nic, tak jedině si prcnót, ale s šutrem to nic neudělá. Napřed su vzteklé, ale to mě pak přende i ten hlad i to, že nemám co k snědku mňa přende. Vodplivnu si. Zasraná magia. Já to békal, že je s ňó jen samé svízel. Tož pak sa zjeví drsné borec. Smrtka. To mě poser nohu! Radši dělám suchó větev, přece jen su stále mladé ogar na to abych umíral na blbé kósanec. |
| |||
pokoj – společenka dlaci – cesta na dvůr – dvůr všichni cestou a nakonci všichni na dvoře Jak tak sedím pod tekoucí vodou, nedá mi to nepřemýšlet nad tím, jak dopadl Felix. Vlastně Regie. Že přežil je mi tak nějak jasné, ale co kdyby se objevil místo Regieho zase Felix. Vždyť Regie říkal, že nebude vědět, co se stalo. Že si nebude nic pamatovat. Co když... Zvednu se ze sedu a smyji ze sebe v rychlosti zbylé zbytky všech věcí na mém těle. Ať už se jedná o krev nebo o ... radši na to nemyslet. Čistá se trochu osuším a ze svého kufru, který se opravdu objevil na jedné z postelí si vezmu své zbylé šaty. Jediné oblečení, které mi zbylo. Krom „vkusného županu“. Je evidentní, že předchozí majitelka kufru mířila někam, kde bylo třeba mít šaty. Taky si mohla vzít něco do hotelu na pokoj, ne? Něco pohodlného... běžného... pomyslím si, neb šaty, které si oblékám jsou zase nějak moc krátké. Na druhou stranu, stejně jako ty předchozí jsou celkem pohodlné. A nahou? To mě už tu pár „lidí“ vidělo. Obleču se a zamířím tedy ven. Před společenkou se rozhlédnu a zase se zarazím. Všude je krev. Polknu. Přes společenku jsem kvůli tomu téměř proběhla, ale tady? Vždyť je všude hromada krve. A tamhle... Cítím, jak se mi začíná zvedat žaludek. Bytost v poloze, která se neslučuje se životem. rozběhnu se pryč a minu tak všechny na chodbě. Stejně bych jim nebyla ničím prospěšná, kdybych je pozvracela. A mě bylo zle. Seběhla jsem schody. A nejspíš čich mě navedl k zadním dveřím. Viděla jsem je. Ale jak jsem se venku zastavila, už jsem břicho neudržela. Svůj obsah žaludku jsem tak vyložila hned vedle dveří. Naštěstí pro mě, dokázala jsem si podržet vlasy tak, že zůstaly čisté. |
doba vygenerování stránky: 1.467570066452 sekund