| |||
Dvůr (prosím představte si, že jsem to vybarvil tak krásně jako Rubus) Jsem skutečně rád, že je Rubus v pořádku a trochu provinile sebou cuknu, když zachytím myšlenku z podzemí. Už chci požádat Rubuse, jestli by s tím nemohl něco udělat, když se objeví dost nečekané a ne zrovna milé vyrušení. Tak podvědomě si šáhnu na krk a pak se zamyslím. "Ještě osm." Podoknu jen celkem tiše, i když stejně jako zelenej nemám páru o čem to vlastně mluví. I když v myslích místních tvorů jsem narazil sem tam na divnou vzpomínku, napůl snovou. Pak si uvědomím, že další mrtvý by asi nebylo dobré skóre a co nejnenápadněji drcnu do Rubuse a kývnu k magickým šutrům na zemi. "Náš tělocvikář?" |
| |||
Dvůr Sinead, Sem, Sanko, Jožin, bezvědomá Shrey, zakopaný Chrys, drak, problém Nu. 1, Rara Nejsem dost rychlý. Tortun sice nakonec odpadne, na což koukám dost nedůvěřivě a rozhodně se nehodlám dobrovolně přibližovat. Drak však odvolá Sin, která se mi vysmekne z náručí, jak to nečekám. Vytrhne liány, jak se na ně již pořádně nesoustředím a pokouší se s obouma odletět. Z nějakého důvodu si to ale rozmyslí, uloží se na trávníku a oba dva si šetrně položí k šupinám, kde je kryje vlastním tělem. Po všech ostatních loupe velkým zlatým okem. Sem se přidá k naší párty na dvoře. Podívám se po něm. Mne nic není. Tedy na otřesení a fakt, že nejsem ve svém těle. Prudce s sebou škubnu, když se mezi námi zjeví Smrťák. "Eh... Co?" Vyhrknu ze sebe, protože netuším o čem to sakra mluví. |
| |||
Dvůr Zírám na černý kámen nad sebou, po chvíli to ale vzdám a zavřu oči. Šetřit energií, jinak by to taky nemuselo dopadnout moc dobře. Doufám, že se situace nakonec vyřeší kladně. Tedy rozhodně pro veřejné blaho. Když však podle zvuků a pachů usoudím, že se situace uklidnila, pokusím se o sobě dát vědět nějakým vysláním veřejných myšlenek a doufám, že je někdo zachytí. "Guys? Mohl by mne odsud někdo dostat?" Krystaly pode mnou povolí a roztříštím je, aby se sem měl někdo šanci dostat. Ležím tak zády na studené zemi a snažím se nevnímat bolest vystřelující z téměř podrcené ruky. Nedovolím si to ani zafixovat, protože mám pocit, že sám tu drť dohromady nedám. Energie mi pomalu utíká, jak se moje tělo snaží opravit všechny škody po telekinetických útocích. Říkám si, že je možná dobře, že už jsem vlastně mrtvý. |
| |||
DVŮR S jemným zavířením prolnutí dimenzí se objevím ve viditelném spektru, někde mezi všemi přítomnými. Přendán si kosu do druhé ruky a opřu se o ni. "NEUBĚHL ANI MĚSÍC A MÁTE TU DALŠÍ PÁRTY?" Ozvu se pobaveně a modré oči přejedou jednoho po druhém. "SKUTEČNĚ NEZAHÁLÍTE." |
doba vygenerování stránky: 1.5321819782257 sekund